Martin Milfort

Luxusně provedená, romanticky laděná dárková publikace. Citujeme z předmluvy dr. Horpeniaka: "Asi málokoho překvapí, že Šumava má tolik ctitelů a obdivovatelů. V našich srdcích a myslích zaujímá místo nejčestnější a nejpřednější, je stálým kandidátem titulu nejkrásnější české krajiny. K přednostem tohoto našeho geologicky nejstaršího horstva patří i skutečnost, že tu pramení "nejvíce česká", dá se říci národní, řeka Vltava. Čestné místo v řadě současných fotografů Šumavy zaujímá tvorba Martina Milforta. Jestliže pro Kuklíka a většinu dalších fotografů je Šumava “krajinou návratů”, pro Milforta je “krajinou domova”. Šumava se mu stala hlavním, přímo životním tématem. Mnozí si jej pamatují z dřívějších dob, kdy za krásami rodného kraje neúnavně putoval pěšky jen s batohem, se stativem a fotoaparáty na zádech. Milfort vždy dává přednost technické kvalitě snímků a tedy velkým formátům. Jak sám říká, nejde mu o vnější popisnost, ale usiluje o vystižení “ducha Šumavy”. V tomto tvůrčím hledačství je Milfort blízký Josefu Váchalovi, který se slovem i obrazem soustředil na sugestivní líčení krás velebné Šumavy, které nacházel především na cestách neznačených, v místech kudy neprošla noha turistova. Tak mohl popisovat mlhy v labyrintu lesů, nádherné svítání na Roklanu, horskou bouři, čarovné noci na slatích, jarní tání i pestře barevný podzim, kdy je Šumava nejkrásnější. Milfortovy emotivní snímky boubínského pralesa, lesních interiérů a slatí souzní s dojmy, které si odtud odnesl básník Jan Neruda: “… Ovanul mne tu duch, který unikl času. Bylo to ticho, totéž ticho, které panovalo při stvoření světa.” V pralese se Neruda cítil jako v chrámu, jehož sloupy se štíhle vypínají vzhůru. Milfortovy fotografie evokují mysticky laděnou atmosféru Šumavy jako “země zamyšlené”. Uvědomujeme si, že jistě není snadným posláním umělecky se přiblížit této zvláštní a uchvacující kráse, v níž tušíme doteky Boží velebnosti. Milfort nás přesvědčuje, že Šumava se opravdu stala krajinou jeho nitra, že je mu “zemí zaslíbenou”, do které chce přivést i vás všechny, kdo listujete touto knihou. Spolu s ním se můžete rozhlížet po Knížecích Pláních, okolím Horské Kvildy, krajinou u Černého Kříže, obdivovat panorama hraničních hor Železnorudska, postát na břehu Plešného jezera nebo vychutnat prosté kouzlo podhůří u Tedražic či Týnce. Možná někdo zatouží alespoň v duchu přivonět ke květům horských luk a pastvin nebo pohladit jakoby sčesané prameny trav na březích Teplé Vltavy. Podzimní a zimní krajiny, zvláště ty u zaniklé vesnice Zhůří, nás vybízejí k meditaci a vzpomínkám na odešlý život dřívějších obyvatel - dřevařů, vorařů, sklářů … Melancholická nálada nás neopustí ani u nádherných slatí ani u horských jezer, která působí jako oči Šumavy, v jejichž hloubce se skrývají jakási temná tajemství. Osvěží však pohledy na spěchající životodárnou vodu horských křišťálových bystřin. Zvláště rádi prodlíme na balvanech čarokrásné Vydry, abychom se pak ještě alespoň na chvíli vrátili do klidu lesních velikánů. Milfort své snímky neřadí do geografických či chronologických souvislostí, ale své obrazy skládá do výtvarných a významových akordů. Předkládá zde svou obrazovou báseň a své upřímné vyznání romantické kráse Šumavy."