Anna Moricová

Adéla a Radana. Osudy zdánlivě jiné, ale přitom v něčem až zvláštně podobné. Obě ženy se ocitly ve zcela odlišných životních situacích: Radana se zamilovala do přelétavého profesora na vysoké a otěhotněla. Adéla se stále snaží najít toho pravého přes seznamovací aplikace a do toho řeší potíže s tátou, který se rád napije a skončil jako nezaměstnaný. Spojuje je snad něco víc než jen touha po tom milovat a být milována? „Jak zvláštní ten život je. Dává a bere. Bere a dává. Opravdu musí být v životě vždycky něco za něco?"

Na první pohled chytrá a bezproblémová holka, stejná jako všechny ostatní chytré a bezproblémové holky. Ve skutečnosti ale pětadvacetiletá Lucie neukotveně proplouvá životem a snaží se najít bezpečný přístav. Každodenně přitom bojuje s démony přítomnosti i minulosti. Když se seznámí s Tomášem, všechno je konečně, jak má být. Je to tak ale doopravdy? Jak daleko jsme schopni zajít, abychom obhájili to, čemu věříme? A jak silní dokážeme být v situacích, kdy jsme sami na dně? „Myslím, že kdybych to komukoli vyprávěla, nevěřil by mi. Proto jsem si to nechávala pro sebe..."

Jak souvisí zírání na zadek mužům v MHD se studiem medicíny? Jak se ze zelinářky v Kauflandu stát psychiatričkou? Dá se využít studium psychiatrie při randění? Opravdu všichni pacienti lžou? K čemu je doktorce dobré tetování? Jak si udržet zdravou mysl i ve chvílích, kdy se zdá, že to nejde? Proč je dobré se občas trochu ztratit? Žít život tak, jak bychom chtěli, je totiž někdy stejně jednoduché jako poskládat skříň podle návodu. S oběma rukama levýma. A poslepu.