Albert Moukheiber

Ste pripravení spochybniť svoje presvedčenia? V súčasnosti prevláda názor, že na všetko alebo takmer na všetko musíme nájsť vysvetlenie v mozgu, akoby pocity šťastia, emócie, závislosti, obavy, presvedčenia, výkony aj naša schopnosť alebo neschopnosť niečo individuálne a kolektívne zmeniť boli iba výsledkom interakcií medzi neurónmi. Prílišná pozornosť, ktorá sa venuje mozgu – čiže neurománia –, sa často uberá cestou skratiek, čiastkových záverov a neprávd. Nemôžeme všetky problémy redukovať na jednotlivca a jeho mozog ani vkladať neurovedcom a kognitívnym vedcom do úst tvrdenia, ktoré nikdy nevyslovili. Albert Moukheiber sprístupňuje najnovšie vedecké štúdie a zároveň rozlišuje pravdu od klamstiev o mozgu vo verejnom priestore. Pomáha nám oslobodiť sa od mnohých mylných predstáv a umožňuje nám jasnejšie vnímať seba aj druhých.

Ste pripravení spochybniť svoje presvedčenia? V súčasnosti prevláda názor, že na všetko alebo takmer na všetko musíme nájsť vysvetlenie v mozgu, akoby pocity šťastia, emócie, závislosti, obavy, presvedčenia, výkony aj naša schopnosť alebo neschopnosť niečo individuálne a kolektívne zmeniť boli iba výsledkom interakcií medzi neurónmi. Prílišná pozornosť, ktorá sa venuje mozgu – čiže neurománia –, sa často uberá cestou skratiek, čiastkových záverov a neprávd. Nemôžeme všetky problémy redukovať na jednotlivca a jeho mozog ani vkladať neurovedcom a kognitívnym vedcom do úst tvrdenia, ktoré nikdy nevyslovili. Albert Moukheiber sprístupňuje najnovšie vedecké štúdie a zároveň rozlišuje pravdu od klamstiev o mozgu vo verejnom priestore. Pomáha nám oslobodiť sa od mnohých mylných predstáv a umožňuje nám jasnejšie vnímať seba aj druhých. Z francúzskeho originálu preložil Martin Pleško.

A Neurománia „visszaadja a szót a tudósoknak, és hozzáférhetővé teszi a munkájukat azok korlátaival, óvatosságaival együtt, hogy ne legyünk kitéve a torzító diskurzusnak, amely ideológiai vagy kereskedelmi okokból eszköznek tekinti az agyról folyó kutatásokat”. Manapság hajlamosak vagyunk arra, hogy szinte mindennek a magyarázatát az agyban keressük. Boldogságunk, érzelmeink, függőségeink, félelmeink, hiedelmeink, teljesítményünk, egyéni vagy kollektív képességünk a változásra – ezek mind csak neuronjaink kölcsönhatásának eredménye. De az agyról szóló egyre népszerűbb és egy szélesebb körű diskurzus – a neurománia – túl gyakran csak sommás vélemények, általánosítások, részigazságok, sőt hamis állítások árán valósul meg. Nem lehet minden problémát az egyénre és az agyára redukálni, és nem lehet az idegtudománynak és a kognitív tudományoknak olyan meglátásokat tulajdonítani, amilyeneket nem fogalmaznak meg. A „torzító diskurzus”, vagyis az aggasztó mennyiségű dezinformáció javarészt a közösségi média áltudósainak, a megtévesztő reklámoknak, a gátlástalan politikusoknak és egy általános jelenségnek, a tudománnyal szemben egyre erősödő bizalmatlanságnak köszönhető. A szerző ezért komoly figyelmet szentel a hiedelmek, tévhitek tárgyalásának és szigorú cáfolatának. A Neuromániá-ban arról is sok szó esik, mi az, amit nem tudunk, hol húzódnak a határok, mit remélhetünk a jövő kutatásaitól. De a jelenlegi ismereteink alapján, hangsúlyozza a szerző, azért is fontos a lehető legtöbbet tudnunk az agyunkról, mert akkor jobban fogjuk érteni a saját viselkedésünket, reakcióinkat, érzelmeinket – saját magunkat.

Why are we often convinced that we're right even when we're wrong? Why are we jealous, or paranoid, even when we have absolutely no reason to be? Why is it so easy for fake news to spread around the globe and fool us? It's because we don't see the world as it is, rather we reconstruct it in our mind. Reality is way too complex and multiple to be apprehended by our capacities of attention, which are quite limited, as well as our brain abilities. That is why our perception of the world is subjective and various elements influence the way we acquire knowledge and form opinions. Our brain is recreating the world in its own way - most of the time for our own good: how hard would it be if, before making a choice, we had to know about all the options available in a given situation? It would take us forever to choose an item of clothing in a store, or a meal in a restaurant! Luckily, our brain can estimate: even if it makes us imperfect and subject to illusion, delusion and error, it allows us to reconstruct the world as we know it, and live in it. However, these very useful mechanisms can sometimes mislead us and have a rather negative impact on our actions, beliefs and opinions: when our brain behaves that way, we say it is biased. Albert Moukheiber gives us tips and tricks to fight against these cognitive biases - the first one being not to trust ourselves too much and to always doubt our thinking processes, especially in this era where social networks spread information like an epidemic. In this book, filled with multiple examples from our daily lives and psychosocial experiments, Moukheiber explores the building blocks of our perception, cognition and behavior, which are involved in acquiring knowledge or forming opinions.

Povinná príručka kritického myslenia Prečo si myslíme, že máme pravdu, hoci sa mýlime? Prečo nás desí neškodný pavúk? Prečo sa bojíme vystúpiť na verejnosti, hoci nám nehrozí nijaké nebezpečenstvo? Prečo veríme hoaxom? V reálnom živote sme vydaní napospas aproximácii, ilúzii a omylom. Tieto mozgové mechanizmy nám pomáhajú vytvárať si ucelenú predstavu o svete. Často nám však zahmlievajú rozumové schopnosti a uväznia nás do pasce rýchlych úsudkov. Autor nabáda čitateľov, aby kriticky uvažovali o vlastnom spôsobe myslenia. Citovaním mnohých vtipných a neraz aj provokatívnych príkladov z praxe alebo vedeckých experimentov dokazuje, že by sme nemali príliš dôverovať svojim presvedčeniam, emóciám a predtuchám. Kniha prináša najnovšie objavy z oblasti neurovedy. Zároveň radí, ako si urobiť z mozgu spoľahlivého spojenca v každej situácii.

Lidský mozek musí čelit různorodým situacím odehrávajícím se v často nepřehledném prostředí a za nejasných okolností. Protože dokáže všechny informace pohotově zpracovávat, poskytuje nám navíc pocit, že okolní svět je jasný, logicky uspořádaný a bezpečný. Dopouští se ale mnoha zjednodušení a zobecnění. Ať už se vypořádává s optickým klamem nebo s příliš složitou informací, do hry vstupuje i naše biologická a dědičná výbava, stres, intuice, podprahové podněty.