Jan Mrkvička

Jak naložit se životem, když máte posledních sedm dní? Agónie je příběh člověka, který se probudí s předtuchou své smrti. Je to vize rozpadajícího se světa, jenž je blíž, než si myslíme. Civilizace to má za pár a hlavní hrdina je na tom stejně. Vynořují se otázky po smyslu života, vyvstávají stíny minulosti a cesta světem venku, světem za zelenou brankou zahrady, který se pod mu nohama propadá, vede místy, jejichž existenci si nepřipouštíme.

 Sedm dní života člověka, který se probudil s předtuchou své smrti. Jak se zbývajícím časem naloží?  Jak naložit se životem, když máte posledních sedm dní? Agónie je příběh člověka, který se probudí s předtuchou své smrti. Je to vize rozpadajícího se světa, jenž je blíž, než si myslíme. Civilizace to má za pár a hlavní hrdina je na tom stejně. Vynořují se otázky po smyslu života, vyvstávají stíny minulosti a cesta světem venku, světem za zelenou brankou zahrady, který se pod mu nohama propadá, vede místy, jejichž existenci si nepřipouštíme.

Mezi Tálibánci a blázny, co přijeli zachraňovat svět. Deník z Afghánistánu. „Kam se nedostane džíp, vyrážejí průzkumné výpravy na koních. Putují po horách a zjišťují, co lidem schází.“ Psalo se v roce 2003 v časopise National Geographic o naší práci. Někteří nás, humanitární pracovníky, měli za dobrodruhy, jiní za hrdiny. Složité geopolitické otázky tenkrát kladl jen málokdo, stejně jako se nepochybovalo, jestli pomoc není jen další forma dominance Západu. Ty otázky jsme si pokládali sami, ale zároveň se rádi nechali nést na vlně mírného obdivu. Vedl jsem první humanitární misi Člověka v tísni v Afghánistánu, krátce po pádu Tálibánu. Když se teď po dvaceti letech opět vrátil k moci, znamená to, že byla všechna naše práce marná? A jaký vlastně Afghánistán byl? Země byla tehdy hrozně přívětivá. Lidé měli ohromné očekávání, ale zároveň pokoru vůči tomu, co se tam dělo i jaká je naše role. Bylo to hrozně pozitivní v tom, že se země opravdu budovala. Opravovali jsme domy i školy. Děti se začaly vracet do lavic a dospělí začali farmařit a podnikat. Bylo to vlastně hrozně fajn. Věci, které jsme v Afghánistánu udělali, nezmizí. Obyvatelé i země se hrozně posunuli. Vzdělání, vědomosti a dovednosti lidem nikdo nevezme.