Zbyněk Mrvík

Už dlouho mě žádná knížka nepropleskla s takovou něhou a silou jako povídkový soubor Zbyňka Mrvíka. Není to žádná laciná nostalgie ani vyleštěná fikce – je to návrat do období, kdy nám poprvé někdo zlomil srdce, kdy jsme se poprvé opili, ztratili iluze a získali první jizvy. Tohle je literatura o tom, jak se z drobných ran stávají příběhy. Mrvíkovy povídky mají společného jmenovatele: chvíle, kdy se mládí pomalu a někdy bolestivě přelévá do dospělosti. Ty chvíle, které formují každého z nás. Všední situace, které se stávají rituály, a okamžiky, které si neseme až do smrti. V povídce Nakrájej mi ty děvčata držíte palce hlavnímu hrdinovi tak moc, až se vám potí dlaně. A povídka o srazu absolventů? Ta vás nakonec dostihne zezadu a trefí přesně mezi žebra. A vsadím se, že podobné zážitky, jako v povídce Cikáni máte taky. Mrvík má vypravěčský dar. Nehraje si na velké drama, ale každé téma dokáže prosvětlit – obyčejný zážitek rozbalí jako cigaretu, potáhne a předá vám ho tak, že chcete víc. Jeho styl je přirozený, upřímný, psaný s láskou k jazyku i k lidem. S humorem, co není křečovitý, s očima, které vidí pod povrch. A srdcem, co si pamatuje, jak chutná první pivo i první pusa. Tahle kniha je jako večer s kamarády, co jste dlouho neviděli. Sedíte spolu na dvorku, pije se levné víno a všichni si pamatují věci trochu jinak, ale v jádru stejně. A mimochodem – víte, proč se Marsky jmenujou Marsky? Zkuste si to přečíst. Možná si na něco vzpomenete.

Dospělí mu furt řikali, co má, co nemá, co smí, co nesmí, jak je ten život těžkej a ať se připraví, co ho všechno ještě čeká, že to není žádná sranda.Takže se na budoucnost moc netěšil, spíš přemejšlel, jak se tomu nějak vyhnout. To všichni víme, snad to i děláme, ale v této sbírce povídek je to řečeno po svém, jinak, není to doslova svět magie, ale přece jen svět úspěšných i neúspěšných, těch šťastných, což vždy nejsou ti, jaké bychom v povídkách jihočeského autora čekali na první dobrou. Ale on je v tom dobrý, Zbyněk Mrvík, jméno, jež není soudě povrchně dle jména garantem kvality. Angličan by tyto příběhy opsal slovy against all odds nebo nejkrásnějším anglickým slovem (dle hlasování ve Velké Británii před několika lety) serendipitty: neočekávané štěstí navzdory nepřízni osudu a všemožných okolostojíčností. To činí tuto knihu příjemnou, nikoli v povrchním smyslu lehkého čtiva, ale jako dílo, které je dobré číst a ke kterému se budeme rádi vracet. A to je důvod, proč můžeme tuto sbírku nazvat a to bez výhrad: krasavec a lomit rukama a znovu se k ní vracet. Je to dobrá kniha povídek a víc vědět nepotřebujem...