Zuzana Muchová-Daxnerová

Evžen se vrací po letech domů, aby se svou přítelkyní převzal dům po rodičích, kteří už na něj nestačí. Návrat v něm probudí vzpomínky na dětství, na svou první lásku, a netuší, jak se minulost propojí s budoucností. Musí projít několika citovými zvraty i omyly, někdy se zachová čestně i chlapsky, jindy zvítězí jeho horší já. Po šokující události nastává mezidobí vzteku i útlumu, naděje i rezignace, kdy čas utíká strašně pomalu, kdy si neustále prochází vzpomínkami i výčitkami, kdy už nevěří, a zároveň doufá… že snad štěstí přijde později. Přijde?

Dva bratři… a každý je jiný. Jeden chytrý, zákeřný a zbabělý. Druhý pohledný, obratný a tak trošku lump. Adam před lety nastoupil na vojnu, když byla ještě povinná. Byl rád, že na nějakou dobu odešel z domu, kde mu bratr Igor od malička promyšleně ubližoval. Doufal, že se mezitím situace změní, ale náhle zjistil že na něj rodiče zanevřeli, aniž by tušil proč. Na jeho dopisy mu odpovídali, že už není jejich synem, ať je nechá na pokoji a neopovažuje se přijet. Musel si zařídit život sám, po svém a v jiném prostředí. O tom, že mu zemřela matka, se dověděl až za půl roku. Otec, přestože se s ním nechtěl stýkat, očekával, že přijede aspoň na pohřeb, a když se tak nestalo, zatvrdil se vůči němu ještě víc. Ale náhle ho volá domů. Proč?

Eman je šikovný, umí chytnout za práci a hodně věcem rozumí. Když však čichne ke špuntu, jde všechno stranou. Protože doplňuje „živiny“ často, spoustu času pak tráví vyspáváním opice a následným vzpamatováváním. Mezitím udělá něco doma, přivydělá si u známých a za vydělané peníze opět shání pro něj tak lahodný mok, bez kterého nemůže být. Dostává se pak do situací, kterým později ani sám nevěří. Většinou má okno a skoro nic si nepamatuje, o podrobnostech se dovídá až od jiných. A to je jen jeden z dvanácti (ne)normálních lidiček, které potkáte v této knize.