Jan Mukařovský

Studie Vančurův vypravěč je pravděpodobně poslední dosud nevydanou prací Jana Mukařovského. Vznikla ve druhé polovině 40. let a patrně se měla stát základem jedné z kapitol monografie o Vladislavu Vančurovi, autorovi, ke kterému se Jan Mukařovský opakovaně vracel. Jednou z částí zmíněné monografie se měla stát stať věnovaná významové výstavbě Vančurových próz, uveřejněná už ve výboru Cestami poetiky a estetiky z roku 1971. Do stejného svazku, na jehož uspořádání ještě Mukařovský spolupracoval, měla původně vejít i nyní předkládaná analýza úlohy vypravěče ve Vančurových románech i kratších textech. Východiskem této analýzy je konstatování o výlučném postavení Vančurova vypravěče v textu ve svém rozboru pak Mukařovský dokládá, jak autor nejrůznějšími způsoby a všech rovinách textu tuto výlučnost konstruuje a podtrhuje. Ediční doslov Bohumil Svozil.

První z dvou Mukařovského svazků obsahuje práce z estetiky, obecné teorie umění a studie věnované divadlu a filmu. Druhý díl studií je věnován teorii literatury a poetice včetně rozsáhlých historických textů a strukturních rozborů básnických děl. Oba svazky znovu dají k dispozici novým generacím čtenářů klasické práce u edic dávno rozebraných. Studie byly pečlivě vybrány z hlediska potřeb nejširšího okruhu zájemců o humanitní vědy. Autentické znění je zajištěno srovnáním s rukopisy i všemi otisky; na mnoha místech tak byly opraveny omyly předchozích souborů, což je registrováno v komentáři, který kromě toho v krátkých anotacích jednotlivé studie zařazuje do celkového kontextu Mukařovského názorového světa a jeho vývoje.

Kniha zahrnuje dvě dosud nepublikované univerzitní přednášky významného českého literárního vědce a estetika Jana Mukařovského (1891-1975). První z nich, Estetické studie z moderní české lyriky, proslovil v Praze v letním semestru 1928-1929. Mukařovs ký zde objasňuje a na příkladech z novodobé české poezie dokládá podstatné rysy lyrického básnictví. Druhou je torzo univerzitní přednášky Sociologie básnictví ze zimního semestru 1934-1935 (Praha, Bratislava). V opozici k tradiční literární historii Mukařovský zdůrazňuje potřebu zkoumat vedle vnějších souvislostí literárního dění též a především jeho zákonitosti vlastní, imanentní. Knihu edičně připravili M. Havránková a M. Jankovič, který je také autorem doslovu.

Druhý svazek Estetických přednášek Jana Mukařovského zahrnuje tři autorovy uměnovědné přednášky z třicátých let 20. století, které byly dosud otištěny pouze časopisecky. První z nich, raná univerzitní přednáška „Úvod do estetiky“ (1931-1932), dokládá, jak bezpečně Mukařovský nalézal svou vlastní cestu od podnětů ruského formalismu ke strukturnímu pojetí uměleckého díla. V přednášce „K sémantice lyriky“ (1931-1932) je usoustavněn pohled na lyriku jako básnický druh, v němž spolu s aktualizací jazykových prvků vystupuje do popředí důležitost rytmu a sémantiky. V přednášce „Estetika výtvarného umění. Malířství“ (1938-1939) Mukařovský shrnul a na příkladech malířských výtvorů představil (byť často jen ve stručném náznaku) svůj přístup k uměleckému dílu a k možnostem jeho rozboru. Nad malířským dílem vystoupilo ještě nápadněji, co pro něj znamenal pojem „význam“, co měl na mysli, když ve své estetické přednášce o malířství opakovaně tvrdil, že i téma je význam. Publikace vychází ze starších edic přednášek Jana Mukařovského, které připravili Miroslav Procházka, Ludmila Lantová a Karel Srp. Komentář „Několik poznámek k nevydaným přednáškám Jana Mukařovského“ napsal Karel Srp. Autorem doslovu k celé knize je Milan Jankovič.