Ewald Murrer

Co je pavilon kůstek? Snad výstavní budova, která předvádí kosterní pozůstatky. Nabízená podívaná je groteskní i tajuplná. To jsou nakonec tóny, jež lyrik Ewald Murrer orchestruje nejlépe. Život je nádherný i krutý, vždyť i krásné jablko, které obřadně spočívá na míse, je určeno k rozřezání nebo ku dravé hostině, v horším případě k rozkladu a hnití. Murrer je básník produktivní, umí básně vážné i hravé. Pavilon kůstek se ukazuje jako sbírka hluboce vážná, v autorově díle drévní, silně osobní. V jádru knihy se básnický subjekt transponuje na místa, která v něm zanechala otisk, avšak s pamětí vyvstávají jako omamně neurčité a mizející obrazy… JIŘÍ KOTEN

Sbírka básní Veškerá tajemství (Ej teremtete) za řádného skřípotu pantů otevírá podivuhodný svět plný krevnatých existenciálních otázek, přírodních motivů, hlubokých emocí, dětských hraček, zvířat a větrem unášených deštníků. Autor s osobitou poetikou prozkoumává široké spektrum témat, od počátků bytí a tajemství přítomnosti až po křehkost vzpomínek, žár vnitřních krizí i úzkost z budoucnosti. Kniha překračuje tradiční hranice poezie, básně se jako neklidný hmyz rozlézají do všech stran, aby čtenáře poštípaly a vytrhly z letargie. Mimo víceméně klasických básní zde najdete básně letroonirické, v sugestivním spojení fotografie a textu umocňující emocionální zážitek, a až naivní (a o to upřímnější) básně grafické. Veškerá tajemství (Ej teremtete) je mnohovrstevnatá sbírka. S autorem prožijte pomíjivé okamžiky hledání skrytých pravd rozpouštějících se ve snových obrazech. Na této cestě potkáte množství lidí, zvířat i věcí: Velký šedý vlk Jeremiáš bude s dalšími vlky hrát karty, plyšový medvěd Bernášek unese Európu, nevítaná Alžběta půjde do samoobsluhy, Jidáš si umyje ruce v otlučeném lavoru, pes Chopin zaštěká do klavíru, na hřbetě černého koně pojedou šlechtična Levie a rytíř Meander, Lund spadne do písku, kostnatý pachtýř požádá o houni, kapitán Svrabstrup halibuta do huby si nacpe, Adrásteia bude snít o porcelánových psících, Hádés vnitřním zrakem v zásvětí zapátrá, Vincent usne na kavárenské zahrádce, i Erea bude spát, Carmen von Bülow sestoupí do Jeleního příkopu, Cedrik Fauntleroy opře se o psa, Viktorka u splavu polemické spisy přečte si, Lukrecius se bude trápit. Ptáci zmizí v trnitém šeru keřů, štětinaté zvíře poběží polem, medojed se bude plížit za medozvěstkou, do okna vsunou se hlavy nubijských žiraf, bílá kočka poběží domem, v sadu spatříte svítící psy, nastane mír v hnízdech slavíků, dlouhonohé zvíře skryje se v jídelně, v močálu postojí starý marabu, v secesní tržnici potkáte myš, roj komárů snese se jako soumrak, v tichém městském parku zavrčí znepokojivá jaguarundi, z kaluží vylezou vodouši. Ulicí poletí větrem uloupený deštník, Rumcajs z drátu dá se na pochod v čele švejků z pivních víček, porcelánový skřítek proutkem požene vzpurnou husu, slaměný klobouk na věšáku bude viset, klobásky porostou na keřích v ráji, červená tramvaj zběsile se rozcinká, vítr rozhoupe signální lampy. Hezké to bude.

V knize Zero Gáta autor formou navazuje na básnické prózy, které publikoval v devadesátých letech minulého století. Imaginace se uvolňuje naplno, snový příběh nesmrtelného poutníka, který se jaksi mimoděk stane detektivem uprostřed Velkého případu, dosahuje parametrů surrealistické tvorby. Jak tomu u Murrera bývá, kniha se hemží pitoreskními, bizarními postavami, úhlavním nepřítelem je detektivu Gátovi škorpion Cháron, hlavním pomocníkem černý pes Titán z Oficia. Zero Gáta je jako Labyrint světa, jenom na konci neočekávejte žádný „ráj srdce“, Murrer zvolil konec konců, konec definitivní. Ale u tvořícího Murrera nemůžete brát za bernou minci vůbec nic, takže ani definitivní konec nutně nemusí bránit dalšímu pokračování děje. Nedílnou součástí díla jsou básníkovy koláže, ilustrující jednotlivé kapitoly příběhu.

Zítra se stane všechno. Všechna vysvědčení budou zbytečná, vlak zmizí, jako by nikdy nebyl, pod zemí stejný prales jako nad zemí. Štíhlé zvíře vyplení hnízda, báseň prosvětluje, smrtka se dře. Pokaždé se počíná nějaký nový rok: začne zaříkání, začne počítání. Bude to doutnat, ale my ještě přiložíme. Na všechno bude shlížet měsíc, který churaví. Ewald Murrer vydává další básnickou sbírku omamné obrazivosti a sugestivní nálady, knihu nekonečné radostné tesknoty: Nemocný měsíc se dívá, srdce přizvukuje.

Když v roce 2020 získal Ewald Murrer cenu Litera za poezii, odůvodnila porota své rozhodnutí mj. tím, že se v jeho poezii „potkává imaginace a zájem o tajemno s groteskní, místy až naturalistickou hyperbolou“ a že autor v tomto ohledu navazuje na poetiku „melancholického a bizarního snění, kterým zaujal čtenáře už na počátku devadesátých let v knize Zápisník pana Pinkeho“. Vše řečené platí i o jeho nové sbírce Hlasy ryb; oproti dřívější Murrerově tvorbě se tu však stále intenzivněji ozývá posmutnělý, stísněný tón, svíravé vědomí smrti a nebytí, vytvářející působivý kontrast s autorovým nenápadným, nevtíravým, ale o to poťouchlejším vtipem: „Rybář smrt / loví v našem rybníku. // (…) Slyším, co jsem dříve neslyšel. / Šepot kamenů, duté zvuky převracených brázd. / Hlasy ryb, / které po deštích / z kaluží se ozývají.“

Když v roce 2020 získal Ewald Murrer cenu Litera za poezii, odůvodnila porota své rozhodnutí mj. tím, že se v jeho poezii potkává imaginace a zájem o tajemno s groteskní, místy až naturalistickou hyperbolou a že autor v tomto ohledu navazuje na poetiku melancholického a bizarního snění, kterým zaujal čtenáře už na počátku devadesátých let v knize Zápisník pana Pinkeho. Vše řečené platí i o jeho nové sbírce Hlasy ryb; oproti dřívější Murrerově tvorbě se tu však stále intenzivněji ozývá posmutnělý, stísněný tón, svíravé vědomí smrti a nebytí, vytvářející působivý kontrast s autorovým nenápadným, nevtíravým, ale o to poťouchlejším vtipem: Rybář smrt / loví v našem rybníku. // () Slyším, co jsem dříve neslyšel. / Šepot kamenů, duté zvuky převracených brázd. / Hlasy ryb, / které po deštích / z kaluží se ozývají.

"Je z říše tajemství, ze země, kde se sní s otevřenýma očima. Otevřené oči všechno vidí, co se děje ve dne, co skrývá noc, všechna přání, všechny touhy, všechny sny." Těmito slovy uvádí svou sbírku veršů pro děti český básník Michal Wernisch s tajuplným pseudonymem Ewald Murrer, který proslul kupříkladu poetickou knížkou Zápisník pana Pinkeho a sbírkami veršů pro dospělé Nouzové zastavení času či Noční četba, za níž získal cenu Magnesia litera. Zprávy tajnou řečí vycházejí jako třetí svazek v edici Poežie, věnované poezii pro děti. Knihu ilustrovala Helena Wernischová.

Ewald Murrer, jeden z předních básníků tzv. druhé generace českého undergroundu, vydává po deseti letech novou básnickou sbírku nazvanou Tma se mne dotýkala. Rozvíjí v ní témata, s nimiž se potýká od počátků své tvorby: od nevratného plynutí času přes utkvělost okamžiku po nostalgii za nenávratně uplynulým. Jedna z básní zde zastoupených byla vybrána do sborníku Nejlepší české básně roku 2017, již sestavili Jan Šulc a Sylva Fischerová.