Jan Musil

Příběhová spirála vinoucí se od já k ty, od minulosti do budoucnosti a zpět. Dovolená v Chorvatsku, táta se láduje, máma mámuje a něčí palec v tvé puse. Rosteš. V práci honička s tajnými agenty, za okny virová rána, dochází voda, hladoví se ještě belhají ulicemi… Vzpomínky se splétají, jako by tě někdo hacknul, jako dívat se do cizího snu, jako kdysi před internetem zírat do tmy. Čekáte napjatě na to malé dítě, co přináší déšť a všechny vás zachrání. To dítě je tvůj rodič, to dítě jsi ty a… řekneš stop. A pak se zhroutíte do sebe. Naštěstí ti zbývá ještě celý jeden život a jdeš vynést odpadky.

Publikace se zabývá vznikem, činností a zánikem České společnosti biotypologické a pronikáním vědy o lidské konstituci do československé medicíny v období od poloviny 30. do konce 50. let 20. století. Biotypologie neboli věda o lidské konstituci vycházela z ambice klasifikovat každého jedince na základě jeho morfologických a fyziologických vlastností ve vztahu k ideálně stanovenému konstitučnímu typu. Byla založena na přesvědčení o pevné korelaci mezi fyzickou podobou, psychickými vlastnostmi a mentálními schopnostmi člověka a na snaze o zobecnění individuálních vlastností, matematické typizaci a odvozování funkce z tvaru. Biotypologové si slibovali poznání nejskrytějších zákoutí lidské individuality, a tím i získání přehledu o vlastnostech, schopnostech a zdravotním potenciálu populace. Mělo jít o výchozí bod pro racionální a efektivní lékařskou péči a pro výchovu, výběr a vhodné pracovní umístění člověka v podmínkách masové výroby. Mimořádný ohlas a podporu tento výzkum získával v baťovském Zlíně. Jako příklad dobového ozdravného vědeckého programu a sociálního inženýrství v medicíně je příběh České společnosti biotypologické také příběhem nebezpečného sebevědomí a ambicí integrovat lékařskou péči do politické správy společnosti.

Reflexe moci bezpochyby jeden z klíčových pojmů politického myšlení se stala výzvou pro autory jednotlivých kapitol předkládané kolektivní monografie. Jejich cílem nebylo dobrat se konečného a nezpochybnitelného výměru moci, neboť takové ambice by nevedly než ke snaze se pojmu zmocnit a využít ho jako nástroje k hodnocení, či přímo k ovládání skutečnosti. Autorským vkladem proto není instrumentalizace moci, ale snaha o porozumění tomuto pojmu z filosofické, religionistické či historické perspektivy. Reflexe moci se tak stává příkladem moci reflexe.

Jde o autorovy autentické sny, stylisticky zpracované do formy povídek. Autor nám otevírá bránu do svého snového světa, ve kterém se střetává se svou rodinou, známými i neznámými lidmi, prožívá okamžiky podobné těm běžným, životním, tyto jsou však snově modifikované. Jednotlivé sny, jakkoli naléhavé plynou v poklidném tempu, jak zvolna se odněkud objeví, tak zvolna i mizí, ale mohou náladou, absurdností, přeludností zanechat nesmazatelnou stopu…

Sbírka Jen o tom obsahuje verše z let 2005-2007. Sestává z osmi oddílů po deseti básních, tedy celkem osmdesát básní.

Próza o hledání, ztrácení a nalézání životního partnera, ve které hlavní hrdina řeší vážné dilema. Má člověk hned při první příležitosti definitivně zakotvit v životní jistotě, nebo si má svoji životní a profesní dráhu ještě dlouho nechat otevřenou? A se všemi riziky dál hledat své vzdálené fiktivní štěstí?