Milan Mysliveček

Čtvrtý díl obrázkového místopisu je věnován jižním Čechám. Autor popisuje úsek od Písku, Bechyně a Tábora až k Pelhřimovu, dále Vodňany, Týn nad Vltavou, Třeboňsko, Jindřichohradecko, Český Krumlov, Budějovicko, Nové Hrady a kraj až k Rožmberku. Kniha má stejné uspořádání jako předchozí díly - nejdříve barevné schématické mapky jednotlivých oblastí kraje i s vyznačenými památkami a pak již následuje vlatní text doplněný množstvím starých obrázků, nákresů, kreseb, fotografií i vyobrazení městských a šlechtických erbů. Popis je velice podrobný, doplněný ještě různými citáty, místními pověstmi a legendami - což vše dotváří celkový nostalgický půvab knihy.

Třetí díl "Erbovní mapy" pokrývá území severovýchodně od Kolína a Poděbrad na rozhraní středních a východních Čech. Na východě jsou šlechtická sídla graficky zmapována až k Pardubicím a Hradci Králové, na severu se podíváme do okolí Jičína, Sobotky a Nové Paky. Mapa graficky zobrazuje dosud stojící zámky, hrady a tvrze této oblasti. Sídla, která se nedochovala, jsou většinou zaznamenána pouze příslušnou značkou. Významnější z nich jsou zakreslena nikoliv jako zříceniny, ale v ideální podobě z časů jejich zašlé slávy. Jednotliví stavebníci z řad šlechty či církevních a světských organizací jsou zde představeni pomocí svých erbů. Další zobrazené erby patří rodům žijícím na tomto území dlouhodoběji, z nichž některé se po svém sídle jmenují, nebo jeho jméno mají ve svém přídomku. Erbovní mapa, jejíž jednotlivé díly budou postupně vycházet, je pokusem zachytit z trochu jiného pohledu to nesmírné bohatství hradů, zámků a tvrzí, které v Čechách stály, rozpadávají se a z nichž ty šťastnější dosud stojí.

Ve čtvrtém dílu "Erbovní mapy" navštívíme krajinu hradů, zámků a tvrzí severovýchodně od Prahy. Od Mělníka proti proudu Labe se přes Brandýs a Lysou dostaneme k Nymburku. Přes Benátky a Dražice se údolím Jizery vydáme k Mladé Boleslavi, v jejímž okolí se tyčí mohutné zříceniny Michalovic a Zvířetic. Zvláštní kapitolou tohoto dílu je královská metropole Praha, jejíž plocha, ve 20. století značně zvětšená, zaujímá hned několik políček mapy. Mapa graficky zobrazuje dosud stojící zámky, hrady a tvrze této oblasti. Sídla, která se nedochovala, jsou většinou zaznamenána pouze příslušnou značkou. Významnější z nich jsou zakreslena nikoliv jako zříceniny, ale v ideální podobě z časů jejich zašlé slávy. Jednotliví stavebníci z řad šlechty či církevních a světských organizací jsou zde představeni pomocí svých erbů. Další zobrazené erby patří rodům žijícím na tomto území dlouhodoběji, z nichž některé se po svém sídle jmenují, nebo jeho jméno mají ve svém přídomku. Erbovní mapa, jejíž jednotlivé díly budou postupně vycházet, je pokusem zachytit z trochu jiného pohledu to nesmírné bohatství hradů, zámků a tvrzí, které v Čechách stály, rozpadávají se a z nichž ty šťastnější dosud stojí.

12. díl Erbovní mapy zobrazuje romantickou krajinu severních Čech plnou kopců a kopečků. Nejeden z nich posloužil jako pevný bod pro vybudování hradu. Zdejšímu kraji vládli Ronovci, erbu dvou zkřížených ostrví (sukovitých větví), z jejichž rozrodu pocházeli páni z Lipé (České Lípy), z Ronova, z Dubé a z Klinštejna. Další významný rod, páni z Vartenberka, zde z řady pevných hradů vládli svým rozsáhlým državám. Jedna z jejich rodových větví opanovala původně královský hrad Děčín, střežící starou vodní cestu po Labi, na níž bylo založeno několik dalších královských měst a hradů. Kromě Ústí nad Labem s mohutnou siluetou hradu Střekova, to byly především Litoměřice s původně přemyslovským knížecím hradem. Renesanční stavby několika významných zámků nás upomínají na vliv saských a německých rodů v této příhraniční oblasti. Ve šluknovském výběžku vládli v 16. století páni ze Šlejnic, krajinu kolem Děčína ozdobili svými stavbami Býnové z Býnu. K renesančním skvostům patří též dva zámky v Benešově nad Ploučnicí, postavené pány ze Salhausenu. Baroko reprezentuje honosný zámek v Ploskovicích, na kterém, podobně jako na zámku v Zákupech, sídlil panovnický rod Habsburků. Výrazným bodem v krajině je dvojvrší Bezdězů, korunované na vyšším z vrcholů královským hradem. Dalo by se tak pokračovat v představování dalších jednotlivých hradů a zámků zmíněných v této knize. Jejím hlavním posláním je pomocí erbů zachytit z trochu jiného pohledu to nepřeberné bohatství starých šlechtických sídel, která tu stála. Některá z nich se jako poslové dávných časů zachovala dodnes.

Seriál Erbovních map hradů, zámků a tvrzí v Čechách se uzavírá 16. dílem, ve kterém zavítáme na samý jih Čech. Zde se rozkládala říše mocného panského rodu erbu růže. Hlavním sídlem dominia Vítkovců je honosný Český Krumlov. Po vymření krumlovské větve rodu zde od roku 1302 po 300 let vládli páni z Rožmberka. Jejich původní hrad Rožmberk podnes majestátně střeží prostor vltavského údolí. K dalším sídlům Vítkovců patří též dva kdysi významné kamenné hrady Vítkův Kámen a Dívčí Kámen. Oba se v průběhu staletí proměnily ve zříceniny. Zatímco mohutné trosky Dívčího Kamene, nalézající se nad vltavským údolím poblíž Českých Budějovic, jsou snadno dostupné, Vítkův Kámen byl díky své příhraniční poloze po řadu let během tzv. železné opony nepřístupný. Landštejnská větev Vítkovců postavila v povodí řeky Stropnice hrad a město Nové Hrady a dnes již zaniklý hrad při městě Trhových Svinách. Proti rozpínavosti Vítkovců a na posílení své moci v této krajině založil na soutoku Vltavy a Malše král Přemysl Otakar II. městskou pevnost České Budějovice hlavní metropoli jižních Čech. Po vymření Rožmberků připadla část jejich prořídlých držav Švamberkům. Ti však brzy o svůj majetek přišli pro účast ve stavovském povstání. Po bělohorské bitvě změnila řada jihočeských sídel své majitele. Zkonfiskovaná panství Nové Hrady, Rožmberk a další statky obdržel za své vojenské zásluhy císařský generál Karel Bonaventura Buquoy, jehož rod se zde udržel až do roku 1945. Českokrumlovské panství s rozsáhlými pozemky na Šumavě získala po Bílé hoře od císaře knížata z Eggenberka a po nich knížecí rod Schwarzenberků. Kromě těchto vyjmenovaných předních památek je součástí mapování také množství dalších hrádků, tvrzí a zámků s řadou erbů jejich stavebníků či majitelů. Velkou část 16. dílu Erbovní mapy tvoří rejstřík zahrnující seznam všech rodů, jednotlivců či institucí s příslušným odkazem na díl a kapitolu, kde jsou zmíněni. Kniha obsahuje též rejstřík všech míst uvedených v 1. až 16. dílu Erbovních map a dodatky.