Milan Nakonecny

Kniha Emoce je podstatně přepracovaným a rozšířeným vydáním publikace, která poprvé vyšla před dvanácti lety (Lidské emoce, Praha Academia 2000).Současné psychologii dominuje kognitivní přístup k pojetí psychických procesů a jejich funkcí. Emoce jsou nezřídka chápány jen jako stavy vzrušení, jsou spojovány s iracionalitou, a kladeny do protikladu k racionalitě. Milan Nakonečný se snaží ukázat, že kognitivistické pojetí lidské psychiky je jednostranné. Také emoce mají svou racionalitu a kognitivní procesy jsou spíše prostředkem k dosahování životních cílů, jejichž zdrojem jsou právě emoce, které tak rozhodují nejen o tom, co učiníme, ale i o tom, kým se staneme. Autor se pokouší vrátit emocím resp. citům jejich původní primární psychologický význam, tj. funkci hodnocení a tvorby hodnot.Kniha se opírá o reprezentativní literaturu o emocích a obsahuje množství empirických dat, pojednání o hlavních tématech, jako jsou biologické a sociokulturní základy emocí, jejich mimický výraz, reprezentativní teorie emoce atd. Najdeme zde také dosti podrobnou psychologickou analýzu hlavních lidských emocí a citových vztahů a rovněž v psychologické literatuře dosti ojedinělé téma tzv. vývojově vyšších citů (náboženské, intelektuální, etické a estetické city).

Tato kniha je podstatně přepracovaným a rozšířeným vydáním Encyklopedie obecné psychologie, která vyšla v nakladatelství Academia. Knihu tvoří poměrně obsáhlá hesla, zahrnující taxonomii tří základních psychologických věd - obecné, sociální a ontogenetické psychologie. Tato hesla tvoří stavební kameny psychologie. Jsou uvedena tématicky, včetně hesel dlouho opomíjených, jako např. vztah psychologie a filosofie, psychologické aspektyhodnot a hodnocení ad. Kniha umožňuje systematické studium obecné psychologie, a je úvodem do studia psychologie sociální a vývojové. Může být použita jako učebnice.

Publikace přináší poměrně rozsáhlé pojednání o vývojové etapě utváření filosofických a empirických základů psychologie v dobách, kdy psychologie ještě nebyla samostatnou vědou. Kromě rozšiřujícího pohledu na známá témata kniha zpracovává i témata dosud neuvedená, protože autor soudí, že v dějinách psychologie by měl být zachycen i vliv mystiky a esoterních soustav, neboť i tyto obory přinášely určité pojetí lidského duševního života. Proto je zde zahrnuto i pojednání o starořecké magii, středověké mystice, renesančním hermetismu, mesmerismu a obsáhlá informace o polemice na téma spiritismus, která se odehrála na konci 19. století mezi řadou významných vědců a filosofů. Originální je také závěr knihy, ukazující, jak se utvářel vliv některých představitelů vědy a filosofie s vědeckými kořeny v 19. století na vznik významných směrů v psychologii následujícího století (fenomenologické psychologie s jejími směry logoterapie, daseinsanalýzy, psychologie existence a ovšem gestaltismu, psychoanalýzy, psychologie osobnosti, resp. egopsychologie). Publikace tak v řadě případů podává nové pohledy na některé představitele i proudy, jež jsou pro studium historie psychologie podstatné, avšak u nás dosud běžně nepřístupné. Dílo je postaveno v naprosté většině na použití původních textů a na sepětí vývoje psychologie se společenskými poměry („duchem“) té které doby. Kniha pokrývá tematiku dějin této vědy od starověku přes středověk až k novověkým počátkům psychologie jako samostatné empirické vědy.

Kniha podává netradiční úvod do základů a záhad lidské psychiky. V tomto smyslu přináší u nás dosud nepublikované poznatky a je tedy nejen velmi informativní, ale i podnětná.

Tato kniha, vycházející po dvaceti letech od posledního vydání, podstatně přepracovaná a rozšířená, zprostředkovává čtenářům kromě tradičních témat sociální psychologie i celou řadu aktuálních poznatků ze současné světové sociálněpsychologické literatury. Autor, jak je jeho zvykem, přináší vše, co je pro tento obor základních psychologických věd důležité nejen pro studium, ale i pro sebepoznávání a životní praxi. Publikace podává v rámci vědecké empirie jak experimentálně (psychometricky), tak i fenomenologicky získané poznatky. A tak vytváří systém poznatků nejen o základních zákonitostech sociálních interakcí mezi lidmi z hlediska chování, ale i prožívání. Klíčovým tématem výkladu je lidský subjekt, v novém pojetí sociální psychologie označovaný jako sebejá („Self“). Čtenář získá mnoho poznatků nejen o zákonitostech psychologických aspektů mezilidských interakcí, ale také o sobě samém (např. o tom, jak vnímá sám sebe, jak si obraz o sobě vytváří, jaké role na jevišti života hraje, jak se to projevuje v motivaci jeho jednání, sebecítění, sebehodnocení) a mnoho dalšího. Text je doplněn zajímavými příklady z praxe, tradiční uspořádání témat a poznatků sociální psychologie je podáváno v kontextu evolucionistických a sociálně-kulturních souvislostí a činitelů.

Přepracované a rozšířené vydání Psychologie osobnosti obsahuje nejnovější poznatky této vědy. Autor po uvedení do problematiky předmětu nastiňuje v sedmi kapitolách genezi osobnosti a její utváření, pojednává o pojmu Sebejá z různých pohledů, zabývá se strukturou osobnosti, ať už se jedná o temperament, emocionalitu, inteligenci, tvořivost, kognitivní styl, motivy či postoje. Následuje téma dynamika osobnosti, kde se dočteme mimo jiné o vůli, dynamice Já a dynamice nevědomí, ale i o frustraci či stresu. Další kapitolu autor věnuje charakteru, například jeho dimenzím a psychologické podstatě. Poslední kapitola představuje různé teorie osobnosti, počínaje těmi klasickými, jako je psychoanalýza či behaviorismus, přes humanistickou, kognitivistickou či fenomenologickou teorii, až po topologickou teorii osobnosti. Kniha přináší nejen relativně známé informace, ale především aktuální poznatky ze světové literatury týkající se psychologie osobnosti. Citováno je z mnoha děl světových autorů. Publikace je doplněna rozsáhlým seznamem doporučené literatury, a to jak klasické, tak té nejnovější.

Vlajka byla nejprve prvorepublikovým bojovným klubem nacionalistického studentstva, které vystupovalo proti Masarykovi a hradní politice vůbec. V období druhé republiky se v ní ustanovila antisemitská teroristická skupina, z níž se v protektorátu vyvinula výrazně kolaborantská organizace usilující o převzetí moci. Vlajkaři, kteří se sami označovali za novodobé národovce, vytvořili specifickou formu českého nacionálního socialismu a rasistického árijství. Univerzitní profesor PhDr. Milan Nakonečný v této studii vykresluje komplexní společenský obraz doby, v níž Vlajka působila, a nepřehlíží její mnohé zjevné paralely se současností. Pitvá psychologii vůdčích představitelů Vlajky a neváhá k probírané tématice zaujmout osobní postoj. Důrazně odlišuje legitimní nacionalismus některých představitelů původní Vlajky od rasismu, totalitarismu a agresivního antisemitismu skupiny, jež později toto hnutí ovládla. Po dvaceti letech od prvního vydání přináší nakladatelství Sol Noctis titul Vlajka: K historii a ideologii českého nacionalismu v doplněné a podstatně rozšířené podobě.

Univerzitní profesor PhDr. Milan Nakonečný v předkládané knize vnáší světlo do spletitého labyrintu fašistických a nacistických hnutí působících na území Čech a Moravy v letech 1922 až 1945. Neklade si cíle vědecko-historického díla, pročež je jeho práce více narativní, snaží se vtáhnout čtenáře do atmosféry českého fašismu také jako sociálně psychologického dění a přiblížit mu osoby dramatu a jejich vztahy. Klade důraz na hodnocení osobností jednotlivých představitelů českého fašistického hnutí a své pojednání doplňuje krátkým přehledem psychologických teorií fašismu. Autor neváhá k probírané tematice zaujmout osobní postoj a konfrontuje ji z vlasteneckých pozic. Vnímá fašismus jako autoritářské zneužití ideálu a myšlenky národa. Zabývá se motivacemi, jež vedly dobové fašisty k přijetí této ideologie, včetně naivního idealismu a zklamání nad prvorepublikovým parlamentarismem. Poukazuje na psychologický profil kolaborantských organizací, v nichž se vedle zuřivých antisemitů sdružovali nezřídka také prospěcháři a udavači. Po patnácti letech od prvního vydání přináší nakladatelství Sol Noctis titul Český fašismus v doplněné a rozšířené podobě.

Přepracované a rozšířené vydání Psychologie osobnosti obsahuje nejnovější poznatky této vědy. Autor po uvedení do problematiky předmětu nastiňuje v sedmi kapitolách genezi osobnosti a její utváření, pojednává o pojmu Sebejá z různých pohledů, zabývá se strukturou osobnosti, ať už se jedná o temperament, emocionalitu, inteligenci, tvořivost, kognitivní styl, motivy či postoje. Následuje téma dynamika osobnosti, kde se dočteme mimo jiné o vůli, dynamice Já a dynamice nevědomí, ale i o frustraci či stresu. Další kapitolu autor věnuje charakteru, například jeho dimenzím a psychologické podstatě. Poslední kapitola představuje různé teorie osobnosti, počínaje těmi „klasickými“, jako je psychoanalýza či behaviorismus, přes humanistickou, kognitivistickou či fenomenologickou teorii, až po topologickou teorii osobnosti. Kniha přináší nejen relativně známé informace, ale především aktuální poznatky ze světové literatury týkající se psychologie osobnosti. Citováno je z mnoha děl světových autorů. Publikace je doplněna rozsáhlým seznamem doporučené literatury, a to jak klasické, tak té nejnovější.

Tato kniha, vycházející po dvaceti letech od posledního vydání, podstatně přepracovaná a rozšířená, zprostředkovává čtenářům kromě tradičních témat sociální psychologie i celou řadu aktuálních poznatků ze současné světové sociálněpsychologické literatury. Autor, jak je jeho zvykem, přináší vše, co je pro tento obor základních psychologických věd důležité nejen pro studium, ale i pro sebepoznávání a životní praxi. Publikace podává v rámci vědecké empirie jak experimentálně (psychometricky), tak i fenomenologicky získané poznatky. A tak vytváří systém poznatků nejen o základních zákonitostech sociálních interakcí mezi lidmi z hlediska chování, ale i prožívání. Klíčovým tématem výkladu je lidský subjekt, v novém pojetí sociální psychologie označovaný jako sebejá („Self“). Čtenář získá mnoho poznatků nejen o zákonitostech psychologických aspektů mezilidských interakcí, ale také o sobě samém (např. o tom, jak vnímá sám sebe, jak si obraz o sobě vytváří, jaké role na jevišti života hraje, jak se to projevuje v motivaci jeho jednání, sebecítění, sebehodnocení) a mnoho dalšího. Text je doplněn zajímavými příklady z praxe, tradiční uspořádání témat a poznatků sociální psychologie je podáváno v kontextu evolucionistických a sociálně-kulturních souvislostí a činitelů.

Soubor Umění a psychoanalýza byl napsán v osmdesátých letech minulého století, kdy jeho autor Milan Nakonečný, tehdy odborný asistent vyučující psychologii na Filosofické fakultě UK v Praze, byl jako „politicky nespolehlivý“ vyhozen z vysoké školy a kdy také z politických důvodů nemohl vyjít tento soubor v knižní podobě. Po mnoha letech autor text, spolu s několika jinými, nalezl a rozhodl se ho v přepracované podobě vydat. V této knize svůj zájem o malířství a poezii propojuje s kriticky pojatou psychoanalýzou, která se o poezii a výtvarné umění hluboce zajímala. A naopak, literární i výtvarný surrealismus byl závislý na psychoanalýze. Psychoanalýza současně byla a dodnes je pro mnohé kunsthistoriky a teoretiky umění, ale i po řadu teoretiků psychologie „l’enfant terrible“ empirických věd, redukujících estetické zážitky na modely informace a lidského chování. Autor se pokouší o kritický přístup k psychoanalýze jako poznatkům intuitivních klinických zkušeností zpracovaných do pozoruhodného systému vědeckého poznání, které i přes řadu omylů přineslo revoluci do pojetí lidské psychiky, její výstavby a zejména dynamiky. Umělecká činnost všeho druhu je činnost v podstatě duševní a jako k takové k ní psychologie i psychoanalýza může říci mnoho zajímavého. Tak zvané „avantgardní umění“ v souvislosti se společensko-ekonomickým rozvojem a závaznou racionalizací otevřelo umění mnoho pozoruhodných cest až k vrcholům „abstraktního expresionismu“, cest, jimiž bohužel proklouzlo mnoho umělecky bezcenného nihilismu do náručí snobismu. Umělecké artefakty už dnes nejsou namnoze spojeny s tvorbou a prožíváním krásy, ale jen se všudypřítomným principem zisku a ztrátou cti nazývat se uměleckými. Tak se autor této knihy s jejími čtenáři loučí kapitolou nazvanou příznačně „Sbohem, kráso“.

Obecná psychologie zobecňuje vědecko-empirické poznatky základních psychologických věd, které podrobněji zkoumají základní činitele lidské psychiky, aspekty jejího vývoje, její biologické a sociokulturní determinanty a také historický vývoj pojetí předmětu psychologie, jejích konceptů, metodologie, teorie psychiky, systematizaci psychologických jevů a oborů a další teoretické otázky. Autor předkládá systematickou „psychologickou psychologii“, tj. určitou soustavu klíčových poznatků psychologie, která zkoumá velmi svérázný svět jedinečných fenoménů a vyjadřuje jeho poznávání svými specifickými metodami a pojmy. Obsahové jádro této knihy tvoří teoretický úvod a tři tematické části: psychické procesy, osobnost a psychologické směry. Autor se nevyhýbá ani takovým filosofickým otázkám, jako je problém duše, vztah psychické činnosti a činnosti mozku, materialistický a idealistický náhled na lidskou psychiku či povaha evolucionistického přístupu k psychologii, a konfrontuje různé názory, které jsou pro pojetí psychologie nezbytné. V knize čtenář najde především podrobná pojednání o procesech prožívání a chování a podrobnou analýzu psychologie osobnosti, v níž dominuje zdůraznění psychologické funkce ega (sebejá) jako specificky lidského psychofyzického i duchovního subjektu.

Pro zájemce o psychologii jsou nejpřitažlivější zejména dvě otázky týkající se každodenního života – jak se utváří a projevuje lidská povaha, tedy otázka charakteru, a otázka motivace chování – tedy proč lidé činí to, co činí. Na druhou otázku se snaží odpovědět třetí rozšířené a přepracované vydání této knihy, která je zatím nejobsáhlejší systematickou původní českou publikací na dané téma, jež patří k nejzávažnějším problémům nejen v obecné psychologii, ale jako klíčový problém vystupuje i v oblastech užité psychologie. Mnoho nových informací přináší i klinickým psychologům, pro něž je identifikace motivů lidských činů prvořadým úkolem. Studium motivace lidského chování umožňuje chápání složitých smysluplných souvislostí lidských příběhů a psychologických příčin lidských činů. Obsáhlý teoretický úvod zahrnuje terminologii psychologie motivace, základní principy fungování procesu motivace, podrobnou analýzu vývoje motivačních systémů a další témata, která jsou nezbytným předpokladem pochopení problému motivace. Dalším tematickým celkem je fenomenologie chování, obsahující analýzu agrese, sexu, výkonu, touhy po moci, úzkosti, altruistického chování, motivace různých druhů sociálního chování a řadu dalších. Čtenář v knize najde i podrobný přehled významných psychologických teorií motivace. Autor vyplňuje určitou mezeru, kterou vytváří někdy příliš empiricky jednostranně pojatá psychologie, a neopomíjí ani tradiční fenomenologické přístupy, směřující hlouběji ke kořenům lidské psychiky.

Publikace přináší poměrně rozsáhlé pojednání o vývojové etapě utváření filosofických a empirických základů psychologie v dobách, kdy psychologie ještě nebyla samostatnou vědou. Kromě rozšiřujícího pohledu na známá témata kniha zpracovává i témata dosud neuvedená, protože autor soudí, že v dějinách psychologie by měl být zachycen i vliv mystiky a esoterních soustav, neboť i tyto obory přinášely určité pojetí lidského duševního života. Proto je zde zahrnuto i pojednání o starořecké magii, středověké mystice, renesančním hermetismu, mesmerismu a obsáhlá informace o polemice na téma spiritismus, která se odehrála na konci 19. století mezi řadou významných vědců a filosofů. Originální je také závěr knihy, ukazující, jak se utvářel vliv některých představitelů vědy a filosofie s vědeckými kořeny v 19. století na vznik významných směrů v psychologii následujícího století (fenomenologické psychologie s jejími směry logoterapie, daseinsanalýzy, psychologie existence a ovšem gestaltismu, psychoanalýzy, psychologie osobnosti, resp. egopsychologie). Publikace tak v řadě případů podává nové pohledy na některé představitele i proudy, jež jsou pro studium historie psychologie podstatné, avšak u nás dosud běžně nepřístupné. Dílo je postaveno v naprosté většině na použití původních textů a na sepětí vývoje psychologie se společenskými poměry (duchem) té které doby. Kniha pokrývá tematiku dějin této vědy od starověku přes středověk až k novověkým počátkům psychologie jako samostatné empirické vědy.

Obsahem knihy je všestranné pojednání o legendární Smaragdové desce Herma Tristmegista, která je syntézou staroegyptského esoterismu a základním pramenem hermetismu.