Martin Nekola strana 2 z 3

Kniha se věnuje exilu po roce 1948. Víte, co čekalo československé emigranty? Svět na ně nebyl připraven, a tak museli uprchlíci trávit určitý čas v lágrech. Tam si vydávali vlastní časopisy, organizovali divadlo, školní výuku, zkrátka podmínky je dohnaly ke specifickému způsobu života. Autor se osobně sešel s pamětníky či jejich potomky a nasbíral cenné reálie: dopisy, letáky, osobní doklady, a pochopil mnohé souvislosti. Pojďte se dozvědět více o málo známé kapitole našich nedávných dějin.

Vojta Beneš (1878–1951), starší bratr československého ministra zahraničí a prezidenta Edvarda Beneše, původní profesí učitel, se během první světové války stal důležitou postavou protihabsburského odboje v USA. V meziválečném Československu působil jako zemský školní inspektor, pedagogický i politický publicista, poslanec a senátor za sociálně demokratickou stranu. Po německé okupaci znovu působil v zámoří mezi krajanskou komunitou. V letech 1945–1948 se angažoval na pravici Československé sociální demokracie a 1946–1948 byl poslancem Ústavodárného národního shromáždění. Po komunistickém převratu v únoru 1948 odešel potřetí do exilu. Dramatická poslední léta života zaznamenal v dosud nepublikovaných pamětech, které odhalují mnohdy překvapivé detaily a souvislosti z přelomových momentů dějin naší země v první polovině 20. století.

Rukopis dosud nepublikovaných pamětí Vojty Beneše, učitele, politika, krajanského a exilového činovníka a staršího bratra druhého československého prezidenta, přináší unikátní pohled na poválečný vývoj Československa. Beneš nešetří ostrou kritikou tehdejších politických poměrů a, pro mnohé možná překvapivě, také svého bratra, vrací se k prapůvodům národní tragédie a popisuje dramatické události komunistického převratu v únoru 1948. Text pamětí je navíc doplněn výběrem z korespondence z let 1949–1951, která čtenáři poodhaluje zákulisí rodícího se třetího exilu.

New York, pulzující metropole a vstupní brána do USA, přilákal i značné množství vystěhovalců z českých zemí. Po první světové válce česká komunita čítala přes 40 000 lidí. Martin Nekola na základě mnohaletého výzkumu přímo v newyorských archivech připravil unikátní knihu o všech aspektech života Čechů za velkou louží. Dozvíte se o zajímavých osudech našinců i jak tamní česká komunita ovlivnila naše moderní dějiny. Autor navíc nashromáždil desítky cenných, dosud nepublikovaných fotografií.

Kniha se věnuje exilu po roce 1948. Víte, co čekalo československé emigranty? Svět na ně nebyl připraven, a tak museli uprchlíci trávit určitý čas v lágrech. Tam si vydávali vlastní časopisy, organizovali divadlo, školní výuku, zkrátka podmínky je dohnaly ke specifickému způsobu života. Autor se osobně sešel s pamětníky či jejich potomky a nasbíral cenné reálie: dopisy, letáky, osobní doklady, a pochopil mnohé souvislosti. Pojďte se dozvědět více o málo probrané kapitole našich nedávných dějin.

Adolf J. Sabath (1866-1952), rodák z jihočeského Záboří, který v pouhých patnácti letech odešel za oceán, se zařadil k nejvýraznějším americkým politikům první poloviny 20. století. Coby kongresman, zvolený za Chicago, město s tradičně početnou českou menšinou, působil v parlamentních lavicích dlouhých pětačtyřicet let. Zaměřoval se především na sociální problematiku, zlepšení životních a pracovních podmínek přistěhovalců a dělníků. Za první světové války podporoval Masarykovu zahraniční akci a nemalou měrou se zasloužil o vznik Československa. Později aktivně pomáhal také Benešově protinacistickému odboji. Byl blízkým spolupracovníkem F. D. Roosevelta a spoluautorem hospodářského programu Nový úděl. Za jeho prezidenství zároveň působil ve funkci předsedy klíčového Organizačního výboru Kongresu. Tento knižní svazek představuje Sabathovy paměti, sepsané přítelem J. L. Tupym, které přinášejí zajímavé a dosud málo známé poznatky o vysoké americké politice i životě našich krajanů v USA.

Do exilu odešly po únoru 1948 desítky tisíc lidí včetně politiků, diplomatů, vojáků, umělců, vědců a předních novinářů. Tato kniha představuje čtrnáct významných osobností a zároveň čtenáři odhaluje, jak se protikomunistický exil vyvíjel, jaká témata a kauzy jím hýbaly, jak se jeho vrcholní představitelé dívali na režim doma, dědictví druhé světové války, odkaz Edvarda Beneše, na budoucí vývoj Československa a celého evropského kontinentu.

Rudolf Kopecký pracoval na svých pamětech nazvaných „Vzpomínky starého novináře“ od počátku 60. let až do své smrti. Jedná se o osm dílů o 2350 stranách strojopisu, v nichž autor velmi čtivou formou popisuje dětství, mládí, studia, život v Rakousku-Uhersku, osobnosti, události, aféry první republiky, dále činnost v zahraničním vojsku za druhé světové války a konečně i různé aspekty poúnorového exilu, které ani v odborné literatuře nebyly detailně rozebrány. Kopecký píše kritickým pohledem, netají se odmítavým postojem k Edvardu Benešovi, přináší zase jiný, unikátní úhel pohledu na moderní československé dějiny. Vzhledem k enormnímu rozsahu nebyly Kopeckého paměti dosud publikovány. Tato kniha přináší výběr nejzajímavějších kapitol pamětí, opatřený poznámkovým aparátem a medailonky významných osobností. Kniha bezpochyby vzbudí zájem odborné i laické veřejnosti, vyvolá řadu diskusí a kontroverzí.

Jaké nástrahy číhaly na uprchlíky po únoru 1948, jak těžký byl pobyt v uprchlických táborech, cesta na druhý konec světa a zvykání si na neznámé prostředí? To vše se čtenáři dozví v příběhu fiktivní rodiny Novákových, který je však postaven na reálných základech. Otec novinář, stoupenec masarykovské demokracie, je záhy po komunistickém puči přinucen okolnostmi odejít spolu s manželkou a dvěma malými dětmi do zahraničí. Na několik měsíců uvíznou v německém táboře a čekají na možnost vystěhovat se dál. Nakonec odjedou do daleké Austrálie, která na přelomu 40. a 50. let vítala evropské exulanty s otevřenou náručí. Přesto nebyly začátky jednoduché. Autor scénáře je historik, který se exilovou problematikou zabývá řadu let a patří k našim předním odborníkům. Studiem archivních pramenů a korespondencí s dosud žijícími pamětníky vytvořil děj, který nás vrací k tísnivým počátkům studené války a komunistického režimu. Kresbu opatřil kreslíř Jakub Dušek mající bohaté zkušenosti s tvorbou historických komiksů.

České vystěhovalectví v USA je poměrně málo zpracované téma. Předkládaná kniha je případovou studii české komunity ve městě Chicagu, kde počet Čechů stoupl z 10 000 osob v sedmdesátých letech 19. století na 122 000 kolem roku 1920. Období mezi světovými válkami se zde neslo v duchu rozvoje kulturního a spolkového života i posilování vztahů se „starou vlastí“. Po nacistické okupaci se chicagští Češi výrazně zapojili do financování Benešova zahraničního odboje a po komunistickém puči v únoru 1948 se město stalo domovem početné nové vlny exulantů. Jejich odliv nastal až v šedesátých letech 20. století. Dnes ze slavné minulosti českého Chicaga zbývají pouze fragmenty. Postupně o sobě Češi získávali povědomí, kde kdo žije a čím se živí, začínali se sdružovat, navštěvovat tancovačky a hostince. Nebylo jim dopřáno od počátku vystavět, zvelebovat a rozšiřovat vlastní čtvrť, naopak se museli v rámci města několikrát přesouvat. Okolí burzy a nádraží, kam odešli ze severní části, se stalo lukrativním místem a málo majetní museli ustoupit výstavbě administrativních budov. Z krátké zastávky na Beach Street, odkud je vypudilo rozšiřování železnice a nákladového nádraží, se stěhovali na západní 12. ulici a rovnoběžné Canal, Polk, Ewing, DeKoven a Bunker Street. Pro tuto oblast, širokou necelých pět kilometrů, lze hovořit o prvním dlouhodobém homogenním českém osídlení. Vešla ostatně ve známost pod názvem Praha...

Kniha Krvavé století představuje méně známé konflikty dvacátého století, především jeho druhé poloviny. Poslouží jako užitečná pomůcka fanouškům historie a vojenství, která v šestadvaceti kapitolách napěchovaných informacemi zavede čtenáře do arabských pouští, deštných pralesů jihovýchodní Asie i hlubin Afriky. Všude tam docházelo ke krvavým bojům o území, o nerostné bohatství, a to ve jménu víry nebo z etnických důvodů. Kniha přibližuje zajímavé dějinné souvislosti, příčiny, aktéry i vyústění

Kniha Krvavé století představuje méně známé konflikty dvacátého století, především jeho druhé poloviny. Poslouží jako užitečná pomůcka fanouškům historie a vojenství, která v šestadvaceti kapitolách napěchovaných informacemi zavede čtenáře do arabských pouští, deštných pralesů jihovýchodní Asie i hlubin Afriky. Všude tam docházelo ke krvavým bojům o území, o nerostné bohatství, a to ve jménu víry nebo z etnických důvodů. Kniha přibližuje zajímavé dějinné souvislosti, příčiny, aktéry i vyústění

V listopadu 1975 podepsali zástupci šesti jihoamerických zemí přísně tajnou dohodu, kterou posvětili již probíhající spolupráci a vzájemnou pomoc tajných služeb, armád a policie při potírání levicového nebezpečí. O tři roky později se počet signatářů rozrostl na osm. Únosy, mučení, vraždy, atentáty, vojenské operace proti guerille. To byly znaky "špinavé války", která se v sedmdesátých a osmdesátých letech 20. století rozpoutala v Jižní a posléze i Střední Americe. Kondor nemilosrdně zasekl drápy. Kniha přibližuje čtenářům průběh operace v jednotlivých zemích, skrytou úlohu USA, nejděsivější případy státního teroru i tragické dopady do současnosti. Nemá sloužit jako obhajoba marxistických partyzánů ani jako důkaz zlotřilosti imperialismu a šikany chudých zemí Spojenými státy americkými. Zmíněné události však představují další nešťastnou epizodu dějin dvacátého století a musí být vzpomenuty, už jen pro ony desetitisíce zmařených lidských životů. Operace Kondor je v Čechách téma exotické a dosud málo známé, o to zajímavější poznatky však může četba knihy přinést.

Učitel, literát, propagátor českého jazyka a kulturní osvěty národa, aktivista bojující svým dílem proti habsburské monarchii, sociální pracovník, starosta, primátor, ministr, politický vězeň v koncentračním táboře, předseda strany, zanícený demokrat a konečně neúnavný vůdce protikomunistického odboje v zahraničí. Tím vším byl PETR ZENKL. Ačkoliv patřil k účastníkům všech důležitých dějinných zvratů v českých zemích první poloviny 20. století, dnes jako by jej připomínala pouze ulice v pražské Libni či rychlík R 630 – Primátor Zenkl, brázdící od roku 2000 trasu Praha–České Budějovice. Tento velký dluh se snaží splatit biografie mladého českého historika Martina Nekoly. Autor nad tímto projektem strávil šest let, nashromáždil tisíce stránek dokumentu, navštívil mnoho domácích i zahraničních archivů, přímo hovořil nebo korespondoval s desítkami osob, navázal plodnou spolupráci s kolegy z řady univerzit, vědeckých center a knihoven v Evropě a Severní Americe. Výsledkem je rozsáhlá kniha rozdělená do čtyř základních částí, popisujících Zenklův život a dílo před vstupem do politiky, na komunální a celostátní úrovni a konečně v exilu. Zastavuje se u všech významných událostí a zvratů Zenklova více než šedesát let trvajícího veřejného působení, odhaluje dosud neznámé souvislosti i detaily z osobního života. Odpovídá na otázky, jaký byl Zenkl politik i člověk a jak se zapsal do našich moderních dějin.

V listopadu 1975 podepsali zástupci šesti jihoamerických zemí přísně tajnou dohodu, kterou posvětili již probíhající spolupráci a vzájemnou pomoc tajných služeb, armád a policie při potírání levicového nebezpečí. O tři roky později se počet signatářů rozrostl na osm. Únosy, mučení, vraždy, atentáty, vojenské operace proti guerille. To byly znaky "špinavé války", která se v sedmdesátých a osmdesátých letech 20. století rozpoutala v Jižní a posléze i Střední Americe. Kondor nemilosrdně zasekl drápy. Kniha přibližuje čtenářům průběh operace v jednotlivých zemích, skrytou úlohu USA, nejděsivější případy státního teroru i tragické dopady do současnosti. Nemá sloužit jako obhajoba marxistických partyzánů ani jako důkaz zlotřilosti imperialismu. Zmíněné události však představují další nešťastnou epizodu dějin dvacátého století a musí být vzpomenuty, už jen pro ony desetitisíce zmařených lidských životů.

V listopadu 1975 podepsali zástupci šesti jihoamerických zemí přísně tajnou dohodu, kterou posvětili již probíhající spolupráci a vzájemnou pomoc tajných služeb, armád a policie při potírání levicového nebezpečí. O tři roky později se počet signatářů rozrostl na osm. Únosy, mučení, vraždy, atentáty, vojenské operace proti guerille. To byly znaky "špinavé války", která se v sedmdesátých a osmdesátých letech 20. století rozpoutala v Jižní a posléze i Střední Americe. Kondor nemilosrdně zasekl drápy. Kniha přibližuje čtenářům průběh operace v jednotlivých zemích, skrytou úlohu USA, nejděsivější případy státního teroru i tragické dopady do současnosti. Nemá sloužit jako obhajoba marxistických partyzánů ani jako důkaz zlotřilosti imperialismu. Zmíněné události však představují další nešťastnou epizodu dějin dvacátého století a musí být vzpomenuty, už jen pro ony desetitisíce zmařených lidských životů.