Jan Němeček

Pokračování válečné řady projektu Dokumenty československé zahraniční politiky zahrnuje období od 1. srpna do 31. prosince 1943 a přináší 160 dokumentů, které dokumentují přelomovou fázi druhé světové války a rozvíjení aktivit československého exilového státního zřízení. Zachycuje široké spektrum problémů zahraničně- i vnitropolitických, hospodářských či sociálních, které souvisely s jednáním se Spojenci o finančních, vojenských, hospodářských či politických otázkách. Zabývá se finišujícím procesem uznání československé exilové vlády a klíčovou otázkou přípravy a uzavření československo-sovětské spojenecké smlouvy a návštěvou prezidenta Edvarda Beneše v Sovětském svazu na sklonku roku 1943.

Kniha se zabývá návrhem na vydání národnostního statutu v Československu v roce 1938, který byl pokusem řešit složitou situaci, do které se československý stát koncem třicátých let dostal. Národnostní statut měl být významnou reformou menšinové politiky a měl se týkat nejen německé menšiny, ale i všech ostatních menšin a jejich právního postavení. Dotýkal se nejen jazykového práva, ale i otázek školství, státní správy, sociálního zabezpečení či trestní ochrany menšin. Hlavním účelem připravovaného právního předpisu mělo být uvolnění mezinárodního tlaku na Československo v souvislosti s Hitlerovou politikou po anšlusu Rakouska, která otevřeně využívala požadavky sudetských Němců jako součást snah k prosazení územních a politických požadavků, vedoucích až k Mnichovu a poté i k druhé světové válce. Kniha analyzuje jak přípravu statutu, vnitropolitická jednání a jednání s SdP, tak zejména mezinárodněpolitickou rovinu, která předurčila neúspěch tohoto ambiciózního návrhu na řešení menšinových otázek. Součástí knihy je i edice textu národnostního statutu, který je tak poprvé v ucelené podobě k dispozici zájemcům o moderní československé dějiny.

Analytická monografie rozebírá zprávy britských diplomatů z Prahy roku 1945, které vynikaly obdivuhodnou schopností na základě analýzy shromážděných informací postihnout podstatu československých poválečných problémů. Zprávy si nejvíce všímaly československého státoprávního uspořádání a politického systému, vztahu Československa k SSSR, USA, Velké Británii a dalším státům, postavení německé menšiny, vojenských záležitostí, rekonstrukce či složitého propletence vzájemných ekonomických, finančních a obchodních vztahů mezi Velkou Británií a ČSR. Stranou však nezůstával ani život a problémy běžného občana, což představuje dosud nevyužitý pramen k poznání každodennosti v bezprostředně poválečném období. Publikace vyvrací, na základě dlouholetého detailního výzkumu autorů v mnoha různých fondech v britském národním archivu v Londýně, přetrvávající názory, že Velká Británie se o středoevropské dění příliš nezajímala či že mu nerozuměla. Britská diplomacie si byla dobře vědoma reality poválečné situace ve střední Evropě a svého postavení v rámci protihitlerovské koalice a rozhodně nelze říci, že by Československo jako sovětský satelit předem odepsala. ...Základní přínos publikace spatřuji již v samotné příležitosti nahlédnout vnějšíma očima stav české společnosti bezprostředně po válce, na prahu složitého období rekonstrukce a současně v první etapě politického zápasu, jenž o necelé tři roky později vyústil v osudové komunistické vítězství. Zároveň kniha jednoznačně vyvrací v domácím prostředí zakořeněné mýty o domněle odsouhlaseném, "jaltském" začlenění Československa do sovětské sféry vlivu, podle nichž Západu údajně nikterak nezáleželo na dalším československém osudu ani vnitropolitickém směřování. Tyto ukřivděné legendy jsou v publikaci vyvráceny doslova ad fontes, na základě interní britské dokumentace. Ta totiž naopak zaznamenává dlouhou sérii návrhů a konkrétních opatření, jak limitovat československou závislost na SSSR a napomoci představitelům demokratických stran čelit komunistické ofenzivě. Z recenzního posudku Víta Smetany

Téma osvobození Československa z nacistické nadvlády a událostí posledních dní druhé světové války na našem území nepřestává přitahovat čtenáře ani po více než 70 letech. Publikace ve dvaačtyřiceti studiích předních českých a slovenských historiků přináší nejen široké veřejnosti, ale také středoškolským i vysokoškolským studentům základní rychlou orientaci v mnoha často diskutovaných problémech, jako je otázka československých prezidentských dekretů, ztráty Podkarpatské Rusi na přelomu let 1944/1945, osvobození Prahy a účast vlasovců na něm, československo-polský konflikt o Těšínsko, podoba česko-slovenského vztahu či dalších událostí spojených s koncem války a s Československem. Kniha rovněž obsahuje přehledné kalendárium událostí k jednotlivým dnům a medailonky některých zapomenutých osobností.

Pokračování válečné řady projektu Dokumenty československé zahraniční politiky zahrnuje období od 1. ledna do 31. července 1943 a přináší 249 dokumentů, které dokumentují přelomovou fázi druhé světové války a rozvíjení aktivit československého zahraničního odboje. Zachycuje široké spektrum problémů zahraničně- i vnitropolitických, hospodářských či sociálních, které souvisely s jednáním se Spojenci o finančních, vojenských, hospodářských či politických otázkách. Zabývá se také pokračujícím procesem uznání československé exilové vlády a klíčovou otázkou návštěvy prezidenta Edvarda Beneše ve Spojených státech amerických (a také v Kanadě), která se uskutečnila v květnu-červnu 1943. Neméně klíčovou byla v tomto období (stejně jako v obdobích předchozích) otázka vývoje československo-polských vztahů, které dospěly ke kritickému bodu po odhalení hrobů zavražděných polských důstojníků v Katyňském lese a přerušení polsko-sovětských vztahů.

Příběh programové zrady – tak by se daly nazvat osudy Augustina Přeučila, československého pilota, který z příkazu gestapa odešel v roce 1939 do exilu. Zamířil nejprve ke vznikající československé vojenské jednotce do Polska, na prahu války odjel do Francie a později do Velké Británie, odkud jako příslušník RAF dezertoval. Ulétl s britským stíhacím letounem a s cennými informacemi zpět do nacisty okupované Evropy. V Protektorátu Čechy a Morava pak působil až do konce války jako placený konfident ve službách gestapa. V dějinách našeho odboje není tak specifický případ zrady. Proto ani poválečný trest za Přeučilovy zločiny při přelíčení před mimořádným lidovým soudem nemohl znít jinak než – smrt. Téma rozšiřují příběhy dalších konfidentů, původně vojáků naší zahraniční armády – Antonína Vašíře, Viliama Gerika a Karla Čurdy.

Juraj Slávik bol významným československým politikom a diplomatom, ktorý zastával v medzivojnovom období postupne vysoké administratívno-správne a politické funkcie. Začiatkom februára 1936 sa začína jeho kariéra diplomatická: bol menovaný za vyslanca v Poľsku, kde zostal až do nemeckej okupácie českých krajín. Za vojny v roku 1939 sa stal členom Československého národného výboru v Paríži a v júli 1940 bol menovaný za ministra vnútra československej exilovej vlády. Po oslobodení sa vrátil späť k diplomacii, bol menovaný za veľvyslanca v USA, na protest proti februárovému prevratu 1948 však rezignoval a zostal v exile, kde sa aktívne zapojil do činnosti exilových organizácií, predovšetkým Rady slobodného Československa. Druhý diel Slávikových pamätí zahrnuje obdobie od januára 1938 do marca 1939, keď autor odišiel z Poľska do exilu do Spojených štátov amerických. Išlo o obdobie, ktoré bolo poznamenané rastúcim československo-poľským antagonizmom, ktorý vyvrcholil na jeseň 1938 poľským ultimátom voči Československu týkajúcim sa poľských územných nárokov na Těšínsku. Všetky snahy československej strany o ústretové kroky voči Poľsku sa skončili neúspešne. Odstúpením územia na Těšínsku sa však poľské nároky nekončili: prišli ďalšie, ktoré sa týkali niektorých hraničných úsekov na severnom Slovensku v oblasti Čadce, Oravy a Spiša. Slávikove spomienky, v ktorých je vedľa zahraničnopolitických udalostí a československo-poľského vzťahu zachytený aj poľský vnútropolitický vývoj, dobre charakterizujú toto, pre československý štát také tragické obdobie, ktoré vyvrcholilo vyhlásením Slovenského štátu (na čo československý vyslanec reagoval odstúpením zo svojej funkcie vyslanca vo Varšave) a nemeckou okupáciou českých krajín v marci 1939.

Sborník obsahuje 27 příspěvků českých i zahraničních historiků z konference Mnichovská dohoda - cesta k destrukci demokracie v Evropě, která se uskutečnila u příležitosti 65. výročí jejího podepsání ve dnech 24. - 25. října 2003. Na rozdíl od leckdy povrchního pohledu české žurnalistiky, sborník představuje kritické zhodnocení osudné dohody z konce září 1938, plně odpovídající současnému stavu vědeckého poznání. Před čtenářem se tak z různých úhlů pohledu odkrývá klíčová událost moderních českých, ale i evropských dějin a její bezprostřední vliv na českou a evropskou společnost konce 30. let 20. století.