Marek Německý

V současném sociálněvědním diskursu nepatří otázky společenské integrace a sociálního řádu obecně k výrazně akcentovaným tématům. Důraz se klade na výzkum spíše dílčích segmentů společnosti, přičemž jsou její problémy pojednávány pouze fragmentárním způsobem. Kniha Marka Německého se pokouší překročit tyto rámce a pokládá si otázku: "Jakou povahu má společnost jako taková a co ji drží pohromadě?" Odpověď hledá s použitím teoretického aparátu Talcotta Parsonse, konkrétně jeho pojmu "societální komunity". Koncept je v knize vysvětlen a zasazen do kontextu obecných teorií sociálního řádu a sociálního jednání. K dalšímu hlubšímu rozpracování tohoto konceptu autor využívá teoretického instrumentária autorů, jako jsou Jeffrey Alexander, Richard Münch, ale také David Lockwood, Stein Rokkan, John Rawls a další. Výsledkem je pokus o obohacení pojmu societální komunity o aspekty právního řádu, popis role konfliktů a integrační funkce politické kultury v liberálně demokratické společnosti.

Kniha se vrací k některým otázkám, které před více jak půl stoletím formuloval Ralf Dahrendorf. Ten tehdy v práci Homo sociologicus konstatoval, že v základu jednotlivých sociálních věd je vždy obsažena (často jako zamlčený předpoklad) určitá zjednodušená představa o tom, co je člověk. V sociologii spojil Dahrendorf tuto představu s konceptem sociální role, který podrobil rozsáhlé kritice. V první kapitole knihy Jedinec a společnost sledují Jakub Mlynář a Miroslav Paulíček proměny uvažování o lidském jedinci v dějinách sociologického myšlení od jeho počátků do současnosti. Pozornost věnují významným postavám 19. a 20. století s cílem ukázat, jak se v jejich dílech zobrazuje napětí mezi svobodou a determinovaností, egoismem a altruismem, racionalitou a iracionalitou. Druhá kapitola od Marka Německého je zaměřena na vývoj názorů amerického sociologa Talcotta Parsonse. Ze sociologů 20. století to byl především on, kdo teoreticky rozpracoval a do značné šíře rozvinul problematiku aktéra a sociálních rolí. Kontrastní alternativu vůči Parsonsovu přístupu představuje soudobá analytická sociologie, kterou ve třetí kapitole představuje Tomáš Diviák. Čtvrtá kapitola se vrací k pojmu sociální role. Toto téma bylo v průběhu 70. let 20. století odsunuto stranou a pozornost tehdejších sociologů se obrátila k problematice aktérství. Jiří Šubrt ukazuje, že i přes tento posun je užitečné se pojmem sociální role znovu zabývat, neboť může být klíčovým pro řešení protikladu mezi sociologickým individualismem a holismem. V poslední kapitole se pak J. Šubrt vrací k základní otázce, která prolíná všemi probíranými tématy a týká se vztahu jedince a společnosti. Podkladem pro kritické zkoumání se zde stává koncepce P. L. Bergera a T. Luckmanna. Kritická diskuse s jejich přístupem se autorovi stává v závěru knihy odrazovým můstkem pro pokus o nastínění nové koncepce aktéra, která vychází z propojení Durkheimových a Parsonsových inspirativních idejí.

V současném sociálněvědním diskursu nepatří otázky společenské integrace a sociálního řádu obecně k výrazně akcentovaným tématům. Důraz se klade na výzkum spíše dílčích segmentů společnosti, přičemž jsou její problémy pojednávány pouze fragmentárním způsobem. Kniha Marka Německého se pokouší překročit tyto rámce a pokládá si otázku: "Jakou povahu má společnost jako taková a co ji drží pohromadě?" Odpověď hledá s použitím teoretického aparátu Talcotta Parsonse, konkrétně jeho pojmu "societální komunity". Koncept je v knize vysvětlen a zasazen do kontextu obecných teorií sociálního řádu a sociálního jednání. K dalšímu hlubšímu rozpracování tohoto konceptu autor využívá teoretického instrumentária autorů, jako jsou Jeffrey Alexander, Richard Münch, ale také David Lockwood, Stein Rokkan, John Rawls a další. Výsledkem je pokus o obohacení pojmu societální komunity o aspekty právního řádu, popis role konfliktů a integrační funkce politické kultury v liberálně demokratické společnosti.