Alexis Nemo

Po měsíci bylo jasno: Jsem v tom. Nijak mě to nerozhodilo. Už jsem s tím počítala. Ale jedno – podle mne zásadního – se změnilo: Bude to moje dítě. Já ho odnosím, já ho v bolestech porodím, já ho uvedu v prvních krůčcích do života. Ohlídám si to a nedám na ně dopustit. A manžel? Bude­?li chtít, může mi v tom pomáhat. A otec? Toho ať raději vezmou všichni čerti!

Hrdinka se snažila zachovat si fazónu lepších lidí, mezi které se provdala. Stůj co stůj! Nepřipustit žádnou ostudu! Jak ale uniknout ze spárů vyděrače? Je pro ní větším nebezpečím on, anebo její tchyně? Potýkala se s hydrou, jak nejlépe to šlo… Posuďte sami. Ale ne moc přísně. Vždyť stát se může leccos leckomu…

Snad skoro každý člověk byl někdy při své pouti životem zatažen do víru erotiky a sexu. To se stalo, možná poněkud v drsnější formě, i hrdinům těchto příběhů, kteří se s nečekanými situacemi potýkají, jak nejlépe mohou. Možná se najdou dva tři čtenáři (nebudeme licitovat jako Abraham s Pánem Bohem před branami Sodomy – viz Genesis 18,24), kteří při čtení zvolají: „Ano! Tak tomu je! Dobře vystihnuto! Podobné problémy postihly také mne, když jsem tehdy…“ V takovém případě bude autor(ka) – nebuďme tak sveřepě genderoví – spokojen(a), že neodvedl(a) úplně zbytečnou práci.