František Nepil strana 6 z 8

František Nepil patří k nejoblíbenějším vypravěčům druhé poloviny minulého století. Jeho drobné i rozsáhlejší prózy spojoval jemný, moudrý, laskavý humor, s nímž nahlížel na okolní svět, na jeho kladné i záporné stránky. Měl rád lidi, rodný kraj, přírodu, historii… Všude tam čerpal inspiraci a hledal radost. Drobné prózy, které z manželovy pozůstalosti vybrala paní Zdenka Nepilová, doprovodil ilustracemi jeho dlouholetý přítel Karel Franta.

V priebehu niekoľkých rokov vyrozprával František Nepil postupne v rozhlasových reláciách Dobrého rána celé súbory fejtónov. Jedným z takých cyklov boli aj úvahy o vzťahu k domovu, k rodnému kraju a k vlasti – nazvané Moja zem. Toto rozprávanie usporiadal autor neskôr do knižnej podoby s názvom Lipová alej. Jeho priateľ maliar Jiří Kalousek ju doplnil krásnymi ilustráciami. Kniha vyšla prvý krát v roku 1985, v čase Československej socialistickej republiky. Ale stalo sa, že 1. januára 1993 došlo k historickému rozdeleniu republiky na Česko a Slovensko. Tým sa literárne rozprávanie napr. o Bratislave, Trenčíne, Vysokých Tatrách, Slovenskom raji a Muráni ocitlo za hranicami Českej republiky. Ale aj napriek tejto historickej skutočnosti nie je žiadny dôvod, aby Lipová alej nemohla znovu vyjsť tak, ako ju autor pred osemnástimi rokmi stvoril.

Abyste tomu rozuměli: tato knížka není návodem, nýbrž přiznáním, jak se dělá chalupa, když na to člověk nemá ani průpravu, ani znalosti, ani ruce nadané vrozenou obratností, a pokouší se to všechno překlenout nadšením, vírou a láskou. Kdybyste toto upozornění přehlédli, mohli byste se svou chalupou špatně skončit, třebaže začínáte velice dobře - vyhledáváním odborné literatury a touhou po sebevzdělání. Tahle knížka není ani tak odborná, jako spíš upřímná. Vznikala v letech, kdy se začala zdvihat mocná vlna chalupářství. V letech, kdy lidé jako by se rozkročili přes několik století najednou: zrozeni ve století dvacátém stojí jednou nohou v kosmickém, dvacátém prvním století, zatímco tou druhou, chalupnickou nohou se opírají o devatenáctý či ještě dřívější věk doškových střech svých pradědů. Od pondělního rána do pátečního odpoledne stojí za pultem, u elektronkových počítačů, soustruhů, řídicích pák či registratur a v pátečním podvečeru - obtěžkáni nevídaným množstvím převelkých a ne

Půvabnou, lehounkou Evelínku mají rádi všichni - polní zvířátka, ptáčci i děti. Však jim také pomáhá, seč jí síly stačí - zachraňuje lasičku, zouvá křepelátka a učí zajíce hrát polku... Ze všech nejvíc ovšem učarovala Francínkovi. Milovat polní žínku však dá obyčejnému smrtelníkovi pořádně zabrat! Z nového vydání příběhů dýchne na malé i velké čtenáře laskavý svět českých pohádek.

Strakaté pohádky pocházejí z pozůstalosti Františka Nepila. Psal je nejspíše na začátku sedmdesátých let a doposud nebyly nikdy vydány. K souboru, který připravoval autor, přidaly editorky další čtyři pohádky, které vznikly zhruba ve stejné době a byly uveřejněny v dětských časopisech. Potěšte se vyprávěním o tom, jak v jednom království rozbitá splachovací nádržka málem způsobila popravu instalatéra, co se stane, když děti nedojídají jídlo na talíři, když se dva překrásní rodiče bojí, že se jim narodí dítě a nebude se jim podobat, či když dojde k tomu, že si lidé vymění kůže. Velké i malé čtenáře spolehlivě potěší autorův nenapodobitelný jemný humor a nadhled, s nimiž nově pojednává osvědčené pohádkové náměty.

Třicet šest drobných textů Františka Nepila, vysílaných původně jako rozhlasové fejetony, v nichž se mu nenapodobitelně povedlo skloubit postupy tohoto polozapomenutého žánru s kontaktním způsobem vyprávění. Jeho pohled se tak mimo jiné zaměřuje na horor kolem věčně odkládané likvidace kůlny nebo strojení vánočního stromku, na pocity člověka brázdícího ulice o holi, případně zprostředkovává exkurzi do zákoutí češtiny či za opačnou stranu studiového mikrofonu. Knížka vybízí k zamyšlení jak nad nenápadnými krásami každodenního života, tak nad důležitostí mezníků v české historii či nad postřehy z vesnic v okolí frontové linie znesvářené Jugoslávie.

Ilustrovala: Helena Zmatlíková Jestlipak víte, který měsíc v roce je měsíc čiperných blech, měsíc urousaných pacek či měsíc svěšené oháňky? Pokud ne, dobrodružství psa Baryka, kterého mají rádi velcí i malí pejskomilové, vám to prozradí. Seznamte se s ním i s jeho zvířecími kamarády – čápem, šnekem, slepýšem, žábou či sýkorkami. Oblíbené příběhy o dobromyslném pejskovi se staly předlohou večerníčku.

Všechny pohádkové příběhy oblíbeného a uctívaného českého spisovatele a vypravěče vynikají svérázným laskavým humorem a krásným poetickým jazykem - platí to i o Pohádkové lampičce, pohádkové knížce inspirované postavami a postavičkami jihočeského venkova. Kniha, v níž najdeme například Pohádku cvrččí či kocouří, je vybavena barevnými ilustracemi Jana Kudláčka a vychází v nové nápadité grafické úpravě Elišky Konopiské.

Laskavá vyprávění Františka Nepila (1929-1995) rozjasňovala po několik let rozhlasovým posluchačům nedělní rána. Nechybí v nich nic z toho, co pro něho bylo příznačné a co z něho činilo autora tolik milovaného a tolik oblíbeného - tolerantní nadhled, neotřelý pohled na věci dávno známé, které náhle jako by se jevily ve zcela novém světle, ani v dnešní době tolik potřebná láska k vlasti a k tradičním, často jakoby zapomenutým hodnotám. Dobrou a ještě lepší neděli je další titul v řadě Nepilových knížek vydávaných v Knižním klubu. Paní Zdena Nepilová k původním dvaceti sedmi fejetonům přidala ještě dva dosud nepublikované.

Malá Minka nemá jen jednoho báječného strýčka, ale hned celých pět. A zažívá s nimi neuvěřitelná dobrodružství. Všechno začalo tím, že jí Ježíšek nadělil lyže a zanedlouho se s tatínkem a jeho pěti kamarády vypravila na hory. Čekaly tam na ni skutečně nebývalé příběhy. Přečtěte si i vy, jak strýčka Řehoře zachraňoval v Alpách bernardýn, jak strýček Roman operoval v Grónsku, o velké krmítkové sázce, jak strýček Aleš rýžoval zlato... To všechno Mince vyprávěli její noví strýčkové – tátovi kamarádi, když dostala angínu a musela zůstat v posteli. Ale užila si vlastně mnohem víc než na sjezdovce!

Půvabná knížka pro pamětníky i milovníky starých časů doplněná ilustracemi pražských zákoutí provází čtenáře po pražských vinárnách, některých stále existujících, jiných dávno zaniklých. Neopakovatelná atmosféra podniků jako Vikárka, U Tří Housliček, U Pavouka, U Plebána i jiných, jak ji předává František Nepil, jeden z nejčeštějších autorů, dojme a potěší všechny milovníky již téměř zmizelé Prahy.

Několik let vyprávěl se svým charakteristickým hlasovým projevem F. Nepil v rozhlasových pořadech Dobré jitro celé soubory fejetonů. Jeden z cyklů tvořily úvahy o vztahu k domovu, rodnému kraji a vlasti. Autor jim později dal knižní podobu. Knížku s názvem Lipová alej doplnil jeho přítel malíř Jiří Kalousek krásnými ilustracemi. V novém vydání byla ponechána i vyprávění o místech na Slovensku; stejně jako přetrvává autorův odkaz lásky a odpovědnosti k domovu...

František Nepil připravoval pro Československý rozhlas počátkem osmdesátých let ranní sloupky, jimiž motivoval posluchače pro krásně prožitý následující den. Výběr z těchto jeho pětiminutových glos a úvah vychází na CD pod názvem rubriky, v níž každé pondělí oslovoval velkou obec svých obdivovatelů a příznivců. Příspěvky autor také sám četl originálním stylem rozeného vypravěče a vždy končily přáním dobrého a ještě lepšího jitra. Téma pravidelných pořadů vycházelo ze životních zkušeností autora, schopného zajímavě rozprávět o čemkoliv, vždy s laskavostí, vlídností a optimistickým resumé na závěr. Nalézal v lidech, situacích a událostech jen to dobré, jak sám říkal „zlatonosné“ a dařilo se mu tuto vizi předávat po rozhlasových vlnách dále. Poslechneme si tedy vzpomínky na několik originálních autorových příbuzných, úvahy o milovaném fotbalu, o psech, o dětech, o slavnostech i například o tom, kdy je třeba mluvit a kdy mlčet. Soubor Nepilových rozhlasových črt doplňuje vzpomínka Ondřeje Suchého na společná vystoupení s přítelem, čtená z první kapitoly knihy Dobrý a ještě lepší František Nepil. Humorné črty rozeného vypravěče Františka Nepila, prověřené jeho pravidelnou rozhlasovou rubrikou.

Zimní příběh o dvou šikovných dětech, které si dokáží samy poradit, když kmotřínek, který se o ně stará, nečekaně onemocní, protože mu došel česnek, a musí do nemocnice. Štuclinka se Zachumlánkem občas s obtížemi, ale vždy vtipně a se spoustou fantazie vyřeší, jak zateplit pumpu, jak zachránit dusící se kapry, jak porazit soušku, jak sestrojit dřevošmik, jak rozveselit kmotřínka mikulášskou nadílkou i jak napéct cukroví. Když je toho na ně moc, pomáhá jim pejsek Matlafousek, hajný s hajnou, která nosí v hlavě snad všechny svaté z kalendáře, i hodný pan doktor se sestřičkou. Nenapodobitelné vypravěčské umění Františka Nepila v tomto půvabném, laskavém, nápaditém a hlavně ryze českém příběhu potěší nejen děti, ale i jejich rodiče a prarodiče.

Zdeněk Svěrák, Jan Werich, Ivan Kraus, Milan Lasica, Miroslav Horníček a další čtou povídky ze svých knih nebo vzpomínají na své herecké kolegy. Zdeněk Svěrák – Za Přemkem Baštýřem František Nepil – Jak se stěhuje záchod Milan Lasica – Zlodějna se rozmohla Jiří Suchý – Živý betlém kronikáře Hlaváče Luděk Munzar – Klub dobráků Ivan Kraus – Muž v domácnosti Jiří Voskovec – Dopimluv Miroslav Horníček – Dobře utajené housle Jan Werich – O orlech a hovniválech

František Nepil, píšící s citlivým a humorným nadhledem, chce čtenáře především pobavit a potěšit. Zároveň mu nenápadně podsouvá cosi vážnějšího a významnějšího, co přetrvává v naší mysli i v čase všelijakých vševědoucích informačních dálnic. A proč si Nepil ke svému povídání vybral právě domácí zvířata? Prý proto, že právě ona zlidšťují tento svět.