Několik let vyprávěl se svým charakteristickým hlasovým projevem F. Nepil v rozhlasových pořadech Dobré jitro celé soubory fejetonů. Jeden z cyklů tvořily úvahy o vztahu k domovu, rodnému kraji a vlasti. Autor jim později dal knižní podobu. Knížku s názvem Lipová alej doplnil jeho přítel malíř Jiří Kalousek krásnými ilustracemi. V novém vydání byla ponechána i vyprávění o místech na Slovensku; stejně jako přetrvává autorův odkaz lásky a odpovědnosti k domovu...

Otevřete si knížku jako okno a podívejte se, kolik zajímavých věcí se skrývá v napohled docela obyčejném světě docela obyčejné rodiny! Kde je kdo doma? Jak se jmenuje dcera syna tatínka mojí maminky? Proč je na světě hezky? Který je nejhezčí den v týdnu? Co se učí stromy v lesní školce? Musí být všude moře? Bohatě ilustrované vyprávění o drobných životních radostech pro nejmenší čtenáře, ale i pro jejich rodiče a prarodiče.

Laskavá vyprávění Františka Nepila (1929-1995) rozjasňovala po několik let rozhlasovým posluchačům nedělní rána. Nechybí v nich nic z toho, co pro něho bylo příznačné a co z něho činilo autora tolik milovaného a tolik oblíbeného - tolerantní nadhled, neotřelý pohled na věci dávno známé, které náhle jako by se jevily ve zcela novém světle, ani v dnešní době tolik potřebná láska k vlasti a k tradičním, často jakoby zapomenutým hodnotám. Dobrou a ještě lepší neděli je další titul v řadě Nepilových knížek vydávaných v Knižním klubu. Paní Zdena Nepilová k původním dvaceti sedmi fejetonům přidala ještě dva dosud nepublikované.

František Nepil připravoval pro Československý rozhlas počátkem osmdesátých let ranní sloupky, jimiž motivoval posluchače pro krásně prožitý následující den. Výběr z těchto jeho pětiminutových glos a úvah vychází na CD pod názvem rubriky, v níž každé pondělí oslovoval velkou obec svých obdivovatelů a příznivců. Příspěvky autor také sám četl originálním stylem rozeného vypravěče a vždy končily přáním dobrého a ještě lepšího jitra. Téma pravidelných pořadů vycházelo ze životních zkušeností autora, schopného zajímavě rozprávět o čemkoliv, vždy s laskavostí, vlídností a optimistickým resumé na závěr. Nalézal v lidech, situacích a událostech jen to dobré, jak sám říkal „zlatonosné“ a dařilo se mu tuto vizi předávat po rozhlasových vlnách dále.
Poslechneme si tedy vzpomínky na několik originálních autorových příbuzných, úvahy o milovaném fotbalu, o psech, o dětech, o slavnostech i například o tom, kdy je třeba mluvit a kdy mlčet. Soubor Nepilových rozhlasových črt doplňuje vzpomínka Ondřeje Suchého na společná vystoupení s přítelem, čtená z první kapitoly knihy Dobrý a ještě lepší František Nepil. Humorné črty rozeného vypravěče Františka Nepila, prověřené jeho pravidelnou rozhlasovou rubrikou.

František Nepil, píšící s citlivým a humorným nadhledem, chce čtenáře především pobavit a potěšit. Zároveň mu nenápadně podsouvá cosi vážnějšího a významnějšího, co přetrvává v naší mysli i v čase všelijakých vševědoucích informačních dálnic. A proč si Nepil ke svému povídání vybral právě domácí zvířata? Prý proto, že právě ona zlidšťují tento svět.

Reprezentativní výbor shrnuje nejpůsobivější texty rozsáhlé fejetonistické tvorby Františka Nepila. A že je jich mnoho. Řadu z nich oblíbený vypravěč namluvil pro rozhlasové vysílání. Možná se vám některé dokonce připomenou. Dotýkají se důležitých esencí života, jak je František Nepil vnímal. Jeví se jako vnímavý pozorovatel lidské povahy, jemuž nechybí laskavost a osobitý smysl pro humor. A protože je spravedlivý, dovede se bez zdráhání usmát i záměrům vlastní duše.

Anotácia, žiaľ, nie je k dispozícii.

Soubor půvabných příběhů o ptáčcích a o malém Strašpytýlkovi, původně obsažených v titulech Zobáček mi namalujte červeně a Strašpytýlek, vychází v tomto výběru poprvé. Navštivte s námi skřivánka, havrana nebo zvonohlíka a krásně se spolu se Strašpytýlkem vyděste vskutku netradičních strašidel - Šramoťandy, Hromjanka, Splachovačky či Zákřováka. Překrásné původní ilustrace doplnil dalšími Karel Franta.

Půvabná knížka pro pamětníky i milovníky starých časů doplněná ilustracemi pražských zákoutí provází čtenáře po pražských vinárnách, některých stále existujících, jiných dávno zaniklých. Neopakovatelná atmosféra podniků jako Vikárka, U Tří Housliček, U Pavouka, U Plebána i jiných, jak ji předává František Nepil, jeden z nejčeštějších autorů, dojme a potěší všechny milovníky již téměř zmizelé Prahy.

Zimní příběh o dvou šikovných dětech, které si dokáží samy poradit, když kmotřínek, který se o ně stará, nečekaně onemocní, protože mu došel česnek, a musí do nemocnice. Štuclinka se Zachumlánkem občas s obtížemi, ale vždy vtipně a se spoustou fantazie vyřeší, jak zateplit pumpu, jak zachránit dusící se kapry, jak porazit soušku, jak sestrojit dřevošmik, jak rozveselit kmotřínka mikulášskou nadílkou i jak napéct cukroví. Když je toho na ně moc, pomáhá jim pejsek Matlafousek, hajný s hajnou, která nosí v hlavě snad všechny svaté z kalendáře, i hodný pan doktor se sestřičkou. Nenapodobitelné vypravěčské umění Františka Nepila v tomto půvabném, laskavém, nápaditém a hlavně ryze českém příběhu potěší nejen děti, ale i jejich rodiče a prarodiče.

Příběh o maličkém mužíčkovi, který se dědečkovi a babičce narodil na Štědrý večer z makového zrníčka, a mnoho dalších - jak mu dědeček hrál ukolébavky, jak si ho kočka Slunomžourka spletla s myškou, ale pak ho naučila chodit i mluvit, i o jeho neobyčejných kamarádech - netopýrovi, roháči či sojce z myrbánového lesa.

Knížka není návodem, nýbrž přiznáním, jak se dělá chalupa, když na to člověk nemá ani průpravu, ani znalosti, ani šikovné ruce a pokouší se vše překlenout nadšením, vírou a láskou... Takže není ani tak odborná, jako spíš upřímná. Vznikala v letech, kdy se začala zdvihat vlna chalupářství, kdy se lidé po celotýdenní kvalifikované práci převlékají do zednického, zahradnického či jinak hastrošovitého oblečení a až do nedělního podvečera zakoušejí dobrodružství, hrdinství, útrapy i velkolepost fyzické práce. František Nepil jim - spolu s Vladimírem Renčínem - vzdává touto knížkou dík. Za to, že zachránili víc chalup, než kolik jich je v evropských skanzenech. Za to, že se naučili ctít práci lidských rukou. A že se naučili ve svých staronových staveních ani ne tak odpočívat, jako spíš přemýšlet... Kniha vychází již ve třetím vydání.