František Nepil

František Nepil patří k nejoblíbenějším vypravěčům druhé poloviny minulého století. Jeho drobné i rozsáhlejší prózy spojoval jemný, moudrý, laskavý humor, s nímž nahlížel na okolní svět, na jeho kladné i záporné stránky. Měl rád lidi, rodný kraj, přírodu, historii… Všude tam čerpal inspiraci a hledal radost. Drobné prózy, které z manželovy pozůstalosti vybrala paní Zdenka Nepilová, doprovodil ilustracemi jeho dlouholetý přítel Karel Franta.

V priebehu niekoľkých rokov vyrozprával František Nepil postupne v rozhlasových reláciách Dobrého rána celé súbory fejtónov. Jedným z takých cyklov boli aj úvahy o vzťahu k domovu, k rodnému kraju a k vlasti – nazvané Moja zem. Toto rozprávanie usporiadal autor neskôr do knižnej podoby s názvom Lipová alej. Jeho priateľ maliar Jiří Kalousek ju doplnil krásnymi ilustráciami. Kniha vyšla prvý krát v roku 1985, v čase Československej socialistickej republiky. Ale stalo sa, že 1. januára 1993 došlo k historickému rozdeleniu republiky na Česko a Slovensko. Tým sa literárne rozprávanie napr. o Bratislave, Trenčíne, Vysokých Tatrách, Slovenskom raji a Muráni ocitlo za hranicami Českej republiky. Ale aj napriek tejto historickej skutočnosti nie je žiadny dôvod, aby Lipová alej nemohla znovu vyjsť tak, ako ju autor pred osemnástimi rokmi stvoril.

Abyste tomu rozuměli: tato knížka není návodem, nýbrž přiznáním, jak se dělá chalupa, když na to člověk nemá ani průpravu, ani znalosti, ani ruce nadané vrozenou obratností, a pokouší se to všechno překlenout nadšením, vírou a láskou. Kdybyste toto upozornění přehlédli, mohli byste se svou chalupou špatně skončit, třebaže začínáte velice dobře - vyhledáváním odborné literatury a touhou po sebevzdělání. Tahle knížka není ani tak odborná, jako spíš upřímná. Vznikala v letech, kdy se začala zdvihat mocná vlna chalupářství. V letech, kdy lidé jako by se rozkročili přes několik století najednou: zrozeni ve století dvacátém stojí jednou nohou v kosmickém, dvacátém prvním století, zatímco tou druhou, chalupnickou nohou se opírají o devatenáctý či ještě dřívější věk doškových střech svých pradědů. Od pondělního rána do pátečního odpoledne stojí za pultem, u elektronkových počítačů, soustruhů, řídicích pák či registratur a v pátečním podvečeru - obtěžkáni nevídaným množstvím převelkých a ne

Půvabnou, lehounkou Evelínku mají rádi všichni - polní zvířátka, ptáčci i děti. Však jim také pomáhá, seč jí síly stačí - zachraňuje lasičku, zouvá křepelátka a učí zajíce hrát polku... Ze všech nejvíc ovšem učarovala Francínkovi. Milovat polní žínku však dá obyčejnému smrtelníkovi pořádně zabrat! Z nového vydání příběhů dýchne na malé i velké čtenáře laskavý svět českých pohádek.

Jedna z půvabných knížek čapkovského pozorovatele a vypravěče Františka Nepila pojednává o tom, co je pro našince typické, totiž o chalupaření. Autor tak činí se sobě vlastním jemným a inteligentním humorem a z textu je patrné, že čerpá z vlastních zkušeností. Text interpretuje sám a dlužno říci, že naprosto neopakovatelně, prostě tak, jak to uměl jen František Nepil, původně reklamní textař a později spisovatel z povolání, který si před čtyřiceti lety získal oblibu posluchačů četbou svých fejetonů v rozhlasovém ranním vysílání.