Mahulena Nešlehová

Přítomná kniha Petra Wittlicha, nazvaná Stopy síly, poskytuje pronikavý vhled do fotografické tvorby malíře Pavla Nešlehy (1937 – 2003) a citlivě obnažuje její myšlenkovou podstatu. Vede nás napříč umělcovými cykly z let 1971–2002, jejichž motivickým těžištěm se pod vlivem umělcova romantického založení stávaly procesy přírodních dějů, krajinné scenérie, přírodní struktury a tvářnost mizejících památek prostoupených kulturní tradicí a osudy člověka. Dle příběhu autorovy studie jsou voleny takové záběry, jež podněcovaly umělcovu tvůrčí imaginaci a probouzely vzpomínky na cosi dávného a podstatného, co přispívalo k prohloubení duchovní báze jeho díla a napomáhalo artikulovat hledání i nalézání. Petr Wittlich’s Traces of Force is an insightful exploration of the photographic work of painter Pavel Nešleha (1937 – 2003) that sensitively uncovers the artist’s fundamental way of thinking and seeing. Wittlich guides the reader through Nešleha’s artistic cycles from 1971–2002, whose central motifs – influenced by the artist’s Romantic disposition – included natural processes, landscape sceneries, structures found in nature, and disappearing monuments imbued with cultural tradition and human history. In accordance with his study’s narrative, Wittlich has chosen those images that stimulated Nešleha’s artistic imagination and awakened memories of something ancient and elemental that contributed to deepening the spiritual foundation of his work and helped to articulate his searching and finding.

Katalog k výstavě Hany Purkrábkové v Museu Kampa představující její osobitou tvorbu, v níž se propojuje naivizující realismus zobrazení se smyslem pro ironii a absurditu banálních situací. „Sochařka a keramička Hana Purkrábková (1936–2019) patří do generace šedesátých let minulého století. Společně s tvorbou užité keramiky se věnovala keramické figurální plastice. Zprvu v komorním provedení, jež od osmdesátých let, kdy získala na práci větší prostor, proměnila v rozměrnější vyjádření. Ve středu jejího umění od počátku stál život člověka a jeho prostředí, do něhož zahrnovala život psů a koček, které měla ve své blízkosti. Z důvěrného poznávání a porozumění obou těchto světů také dokázala ve své tvorbě vytěžit výmluvné analogie. V citlivé, spontánní modelaci plastik, prováděné s nebývalou přirozeností v poddajném materiálu keramické hlíny, ji vedly pozorovatelský talent a výborná obrazová paměť. S laskavým humorem a šibalskou ironií dokázala ze zachycených postřehů lidského chování vytěžit trefné záznamy zaměřené na nestřežená gesta a banální situace. Zhmotňovala jimi úsměvné lidské slabosti a pokleslosti, ale i duševní prázdnotu a výrazy lstivosti, záludnosti, zlomyslnosti a útočné agresivity. Myšlenkami, které do svých figur a bizarních tvorů Hana Purkrábková vtělovala, nás nejednou také vede k zamyšlení i nad námi samotnými; k zamyšlení o našem životě a současném světě. Její umění je v tomto ohledu ucelené a ve svém tvůrčím pojetí nebývale sourodé. Z bezprostřednosti vidění vycházel i sochařčin způsob zpracování výtvarné formy nejednou založený na modelačních „hrnčířských“ principech. Užívala je ke stavbě těl zvnitřku navenek – k vyjádření nakynuté tělesnosti, kterou pointovala přesvědčivým detailem nebo barvou. Živým pramenem jejího osobitého umění se stal smysl pro humor a vrozené humánní a sociální cítění. Ostatně i ty jsou patrné z jejích velkoformátových kreseb a pracovních skic, které jsou nedílnou součástí přítomné výstavy.“ Mahulena Nešlehová