Jiří Nosek

Zpěvník výhradně vodáckých písní (o českých řekách, vodácích, kanoích...) moderní doby (staré přijdou spolu s námořnickými na řadu příští rok) obsahuje texty známých i méně známých písní skupin Hop Trop, Samson a jeho parta, Ivan Mládek, Magison, Hluboké nedorozumění, Mirek Filsak, Buvol, Gladly S. W., Akáty, Špunt, Poslední štych, Tři sestry a Michal Tučný. Texty píxní s akordy doplňují odkazy na zdroj, kde se lze píseň naučit (CD nebo internet). Ke zpěvníku je přiložen plakát i na dvě vodácké knihy z edice Kenyho VOLEJ - Drž hubu a pádluj! a Trosečníci řek.

Kniha Drž hubu a pádluj! obsahuje patnáct povídek deseti autorů na vodácké téma, které zvítězily v literární soutěži Kenyho VOLEJ. Kniha se vyznačuje svérázným humorem, mužnou romantikou, neokázalým vyznáváním svobody a lásky k přírodě a krajině. Tři z povídek napsal Jiří Nosek, syn spisovatelky Věry Noskové.

Práce se pokouší vyložit tvrzení, podle nichž kompetence vědeckého a zdravého rozumu sdílejí týž typ konceptuální racionality, avšak plní různé funkce: racionalita vědeckého rozumu může vysvětlovat racionalitu zdravého rozumu, zatímco racionalita zdravého rozumumůže ospravedlňovat racionalitu vědeckého rozumu, opak však neplatí. Úvodní kapitola Pojem racionality vymezuje termín „racionalita“ jako reflexi nad pojmovým myšlením, jež mají myšlení vědeckého a zdravého rozumu společné, a zmiňuje dva nejdůležitější typy racionality - funkcionální a analyticko-konstruktivní typ. Kapitola Historicko-filosofické formování zdravého rozumu rozvíjí ideu, podle níž vznik filosofie, řecké vědy a domény zdravého rozumu se odehrává prostřednictvím téhož korelačního aktu. Dále je sledována historie konstituování zdravého rozumu a jeho obrany ve filosofii až po 20. století. Kapitola Jazyková a fenomenologická analýza zdravého rozumu otevírá moderní historii problémuzdravého rozumu a problému přirozeného světa. Diskutovány jsou emancipace běžného jazyka a myšlení v analytické filosofii, uznání justifikační role zdravého rozumu vzhledem k vědě a komunikativní status zdravého rozumu. V kapitole Věda a zdravý rozum jsou interpretovány současné vědecké přístupy k zdravému rozumu. Jako základní metoda výzkumu zdravého rozumu je rozebírána metoda postulování teoretického statusu zdravého rozumu v tzv. folk-teoriích, konkrétně ve folk-fyzice a folk-psychologii. Poslední kapitola Racionalita vědy a zdravého rozumu činí pokus vyložit vztah mezi racionalitou současné vědy a racionalitou zdravého rozumu podle jejich performancí či funkcí, počínaje funkcemi explanačními či efektivními a konče funkcemi interpretativními či komprehensivními. Podle tohoto výkladu racionalita zdravého rozumu nepatří k takto rozšířené vědecké racionalitě,zahrnující přírodní, společenské a humanitní vědy, a věda může nalézt své ospravedlnění v běžném životě jen prostřednictvím zdravého rozumu. Závěrná teze tudíž zní: Není racionality vědy bez racionality zdravého rozumu.

Práce se pokouší vyložit tvrzení, podle nichž kompetence vědeckého a zdravého rozumu sdílejí týž typ konceptuální racionality, avšak plní různé funkce: racionalita vědeckého rozumu může vysvětlovat racionalitu zdravého rozumu, zatímco racionalita zdravého rozumumůže ospravedlňovat racionalitu vědeckého rozumu, opak však neplatí. Úvodní kapitola Pojem racionality vymezuje termín „racionalita“ jako reflexi nad pojmovým myšlením, jež mají myšlení vědeckého a zdravého rozumu společné, a zmiňuje dva nejdůležitější typy racionality - funkcionální a analyticko-konstruktivní typ. Kapitola Historicko-filosofické formování zdravého rozumu rozvíjí ideu, podle níž vznik filosofie, řecké vědy a domény zdravého rozumu se odehrává prostřednictvím téhož korelačního aktu. Dále je sledována historie konstituování zdravého rozumu a jeho obrany ve filosofii až po 20. století. Kapitola Jazyková a fenomenologická analýza zdravého rozumu otevírá moderní historii problémuzdravého rozumu a problému přirozeného světa. Diskutovány jsou emancipace běžného jazyka a myšlení v analytické filosofii, uznání justifikační role zdravého rozumu vzhledem k vědě a komunikativní status zdravého rozumu. V kapitole Věda a zdravý rozum jsou interpretovány současné vědecké přístupy k zdravému rozumu. Jako základní metoda výzkumu zdravého rozumu je rozebírána metoda postulování teoretického statusu zdravého rozumu v tzv. folk-teoriích, konkrétně ve folk-fyzice a folk-psychologii. Poslední kapitola Racionalita vědy a zdravého rozumu činí pokus vyložit vztah mezi racionalitou současné vědy a racionalitou zdravého rozumu podle jejich performancí či funkcí, počínaje funkcemi explanačními či efektivními a konče funkcemi interpretativními či komprehensivními. Podle tohoto výkladu racionalita zdravého rozumu nepatří k takto rozšířené vědecké racionalitě,zahrnující přírodní, společenské a humanitní vědy, a věda může nalézt své ospravedlnění v běžném životě jen prostřednictvím zdravého rozumu. Závěrná teze tudíž zní: Není racionality vědy bez racionality zdravého rozumu.

Sborník složený z příspěvků, o nichž se diskutovalo na mezioborovém semináři věnovaném problematice pojmu konvence. Příspěvky jsou tematicky členěny do čtyř skupin. V první skupině převažují příspěvky s lingvistickou problematikou. Do druhé skupin js ou zahrnuty příspěvky týkající se problematiky literárně vědní, estetické, kulturologické a symbolonické. Třetí skupina tvoří příspěvky s převážně fyzikální problematikou a poslední skupina obsahuje příspěvky filosofů, kteří se zabývají problematikou konvence z hlediska filosofie vědy, dějin filosofie a sociální filosofie.

Sborník příspěvků. Osvětluje povahu mladého vědního oboru - memetiky - a zamýšlí se nad tím, jakou roli z hlediska vědy a filozofie v současné kultuře hrají předměty memetiky, tzv."