Věra Nováková

Bezprostřední svědectví výtvarnice Věry Novákové (1928–2024) o formování vlastních názorů a postojů a počátcích tvorby i dospělého života v temných letech nastupující komunistické totality v Čechách. Svébytný text, vynikající originální obrazností a napětím mezi pasážemi intimními a těmi, které se týkají společenských témat a nadosobních otázek. Juvenilní zápisky, které původně nebyly určeny k zveřejnění a pro jejichž publikaci se autorka rozhodla až na sklonku svého dlouhého života. Pozdní literární debut.

Malířka, sochařka a ilustrátorka Věra Nováková (* 1928) v knize vypráví svůj životní příběh, který se odehrává na půdorysu zásadních historických zvratů 20. a části 21. století. Začíná prvorepublikovou rodinnou idylou, pokračuje přes válečné roky až k přijetí na AVU, odkud byla v roce 1949 na základě politického rozhodnutí studentské prověrkové komise vyloučena. Se svým mužem, malířem Pavlem Brázdou, zůstala prakticky až do roku 1989 bez možnosti vystavit či s veřejností konfrontovat svoje práce. „Malovala jsem, co jsem žila,“ říká v jednom z rozhovorů – a dokumentuje to nejen na svých „klíčových“ obrazech Tak končí sláva světa a Po konci, ale i třeba na své cestě ke křesťanství. Páteří vyprávění dnes pětadevadesátileté umělkyně jsou zveřejněné i dosud nepublikované texty včetně mnoha archivních dokumentů, zápisky z deníků a záznamy osobních rozhovorů, které jsou doplněné fotografiemi a reprodukcemi jejích výtvarných děl. Název odkazuje k Nietzscheho provazochodci, který se stal jedním z inspiračních motivů tvorby Věry Novákové. Knihu uspořádala a k vydání připravila Marie Kratochvílová.