Daniel Novotný

Autorova povídková kniha nás opět přenáší do budoucnosti, kde se střetává svět ajťáka s každodenní realitou. Ach, Země, Země... Jsme tu uzavřeni v plechový pixle a letíme vesmírem. Počkat... uzavřeni... to mi něco – teď kolem proplulo pár knížek – připomíná! To slovo začíná na „en“. Co to jenom... i v mysli už mám bordel. Entropie! To je ten výraz! V uzavřeným systému vzrůstá – kruci, řaso, nepleť se tady! – neuspořádanost čili entropie. Zajímavá myšlenka, zapsal bych to do počítače ale kde mám v tom bordelu najít toho zatracenýho kompa, krucinál!

Nová povídková kniha nabízí opět autorův přemýšlivý filozofický styl doplněný o prvky sci-fi a fantasy. Dokážeme se opravdu konfrontovat s naší myslí, aniž bychom se toho nezalekli?

Kniha sci-fi povídek zabývajících se řešením závažných životních témat s nadhledem, humorem a plných neotřelých a neočekávaných point... Probudil jsem se do nezvyklého stavu. Jako vždycky jsem chtěl překontrolovat všechny zámky na dveřích, abych měl jistotu, že někdo nepřišel a v noci mi potají neotrávil jídlo, ale najednou jsem vůbec necítil nutkání něco takového dělat. Náhle mi také přišla divná různá racionální opatření typu pancéřové okenice či počítačem řízený alarm. Zkrátka a dobře, moje ochranná paranoia byla ta tam. Vůbec bych se nad tím nepozastavil a vyšel bych bezstarostně ven, nebýt vzkazu, který jsem sám sobě nechal na dveřích (součástí paranoi byl i strach z toho, že o paranoiu přijdu): PAMATUJ, ŽE JDOU PO TOBĚ, I KDYŽ NEJSI PARANOIDNÍ uvědomil jsem si, že je to pravda, a ihned jsem zavolal na pohotovost do normálnince.