Jan Novotný

Nový román Davida Jana Novotného, zkušeného spisovatele (Jak rodí chlap, Ro(c)k na vsi, Strašáci a poustevníci aj.) a rektora Filmové akademie Miroslava Ondříčka v Písku, nám po prvních stránkách může připadat jen jako skvěle a vtipně zpracovaný nápad vyprávět příběh ze začátku 21. století důsledným slohem velkého prvorepublikového románu. Autor si nápaditě a vkusně pohrává s jazykem, tématem i všemi paradoxy, které díky takovému přístupu vznikají, ale při tom všem nás nenápadně vtahuje pod povrch svého zvláštního alternativního světa, malého Městečka nad Labem, v němž se lehce plynoucí všední dny náhle zabarvují nečekanými událostmi. Svěže a humorně líčené charaktery jeho obyvatel, kteří jsou zpočátku až žánrově klasickými figurkami, se nám najednou proměňují v živě a plasticky vykreslené osobnosti, které jsou nositeli velkého tajemství, a napětí, jež bublá pod zdánlivě idylickým životem Městečka, náhle přerůstá do nečekaně dramatických událostí, směřujících k překvapivému konci. Vasarelyho kříž je nejenom vynikající literární hrou, ale i románem v kladném smyslu slova esoterickým, v němž se mísí humor i tajemství se zvláštní nostalgií a kouzlem zašlých časů, a - jakkoliv se tak netváří - románem skutečně moderním, který si jistě najde mnoho vděčných čtenářů.

Píše se srpen 2002. Čechy postihla tisíciletá povodeň, svým rozsahem připomínající biblický příběh Noachův. Stovky lidí přišly o své domovy, tisíce bylo nutno evakuovat ze zatopených oblastí. Také Židé z Josefova a z dalších částí Židovského Města musejí opustit své byty. Hledají útočiště u svých souvěrců. V židovském penzionátu pana Reicha na Vinohradech se řízením osudu schází deset mužů, tvořících minjan. Jsou různého věku, od patnácti do osmdesáti let, z různých prostředí, s různými životními zkušenostmi. Jejich osudy se postupně odhalují prostřednictvím historek, jež si v dlouhých chvílích vyprávějí, nebo vzpomínek, které se jim v této mimořádné situaci vynořují. Spolu s nimi se opět odkrývá zloba, nesmyslnost, absurdita neblahých minulých režimů, jež pronásledovaly hlavně Židy. Trpké, ale přesto až neuvěřitelně komicky vyznívající osobní historie nám prozaik David Jan Novotný předává vlastní i sdílenou zkušeností. Zná současný židovský svět Prahy, jeho prostředí, jazyk, zvyklosti a obřady. Příběhy, které vypráví laskavě, s charakteristickým ironickým humorem, získávají v jeho podání moudrost dávných biblických poučení i jistou smířlivost poznání, jež přesahuje celé generace. Už šedesát let jsem tu neměl být. Kde jste vy, kde jsem já? A kde jsou ostatní?

V Londýně je zavražděn známý finanční šejdíř. Vrah nechá u těla vzkaz: GAME OWER. Brzy se však ukáže, že došlo k omylu a místo bohatého finančníka byl zabit obyčejný účetní. Gramatický i logický omyl nájemného vraha způsobí vzápětí řadu dalších mordů. Vyšetřování se rozbíhá naplno. „Ostře nabitý příběh“ se z Anglie přesouvá do dalších zemí Evropy i do Čech, odkud tajemný vrah, majitel mnoha pasů a řady jmen, ve skutečnosti pochází. David Jan Novotný je nositel Liteární ceny Knižního klubu.

Soubor jedenácti mysticko-realistických povídek se pohybuje na hranici vážna a grotesknosti. Jejich židovští, katoličtí, protestantští či nevěřící hrdinové se setkávají se Smrtí i s anděly, s démony a dybuky v podobě zcela reálné, potýkají se s neobvyklými schopnostmi prorockými, se zázraky i s putováním v čase, s duchy dob dávno minulých, a to vše na samém počátku třetího milénia. Zázraky se dějí i dnes, i dnes se lidem zjevují andělé, i dnes k nám promlouvají duše mrtvých, neboť nevysvětlitelné, které je mezi nebem a zemí, je v tomto světě přítomno stále.

Koncem jednapadesátého roku dvacátého století se autor s rodiči přistěhoval do někdejší Páté čtvrti, tj. bývalého Josefova, Židovského města, dnes součásti Starého Města pražského, kde od té doby žije. Déle než pětašedesát let sleduje tedy proměny této čtvrti, jíž procházely dějiny, nuceně či dobrovolně rozjásané průvody, politici, prezidenti, dvojí okupantská vojska, radosti i smutky. V sedmi kapitolách své soukromé historie, mapujících jednotlivá desetiletí, autor vzpomíná na své dětství, na rodinu, na spolužáky a kamarády, na dětské hry v ulicích, na rozdíl od dnešní doby tichých a klidných, na významné osobnosti, které zde žily, i na ty, kteří zmizeli nebo se v průběhu let přistěhovali. Čtenář se v těchto osobitých vzpomínkách dozví mnohé, o čem se v běžných knihách pojednávajících o Starém Městě nikdy nedočte.

Soubor textů Úvahy o mýtu zahrnuje mýty starozákonní, řecké, středověké, novověké a současné, tj mýty počátku třetího milénia. Autor popisuje pojem mýtu, všímá si těch, které se tradují v literární, v divadelní, filmové a dnes už i internetové podobě: Stvoření světa, prvotní hřích, potopa, typicky české legendy, legendy nacionální, zrod mediálních hvězd, budování obrazu politiků… Jednotlivé pasáže jen zdánlivě zachycují události dávno minulé. Autor přidává současný rámec a pro mladšího čtenáře, zejména pro studenty, uvádí fakta, která nevědí a která jim pomohou řadu věcí pochopit, což jsou pasáže o výkladu českých, československých a opět českých dějin, a která by je mohla inspirovat k tvořivému přístupu k mýtům obecně.

Soubor jedenácti mysticko-realistických povídek se pohybuje na hranici vážna a grotesknosti. Jejich židovští, katoličtí, protestantští či nevěřící hrdinové se setkávají se Smrtí i s anděly, s démony a dybuky v podobě zcela reálné, potýkají se s neobvyklými schopnostmi prorockými, se zázraky i s putováním v čase, s duchy dob dávno minulých, a to vše na samém počátku třetího milénia. Zázraky se dějí i dnes, i dnes se lidem zjevují andělé, i dnes k nám promlouvají duše mrtvých, neboť nevysvětlitelné, které je mezi nebem a zemí, je v tomto světě přítomno stále.