Kateřina Nowa

Vypadalo to ze začátku, že to hude procházka růžovým sadem. Utvořit a přenést na papír Marvanův portrét. Ne takový, jaký znají diváci z filmových týdeníků nebo z jeho životopisů, ale takový, jaký už v dnešní době, tolik let po jeho smrti, nemůže znát nikdo. Co by mohlo být jednodušší a příjemnější, než psát o člověku, o jeho chybách a o poklescích, kterých se dennodenně dopouštíme všichni? Stačilo prvních pár hodin práce a zprvu snadný úkol narostl do obřích rozměrů. Marvan byl vždycky opatrný a příliš se nesvěřoval. Nezbylo než spolehnout se na svědectví těch, kteří ho znali. Mnoho lidí o něm mnohokrát řeklo mnohé. Někdy v dobrém, jindy ve zlém. Čemu věřit a co odhodit v době, kdy se herec už nemůže bránit a křivá svědectví vyvrátit? Byly to dlouhé týdny nabité pročítáním a porovnáváním jednotlivých výpovědí, mezi nimiž byla někde na dně skrytá reálná osobnost Jaroslava Marvana - člověka, který opravdu žil. Člověk zbavený příkras a přívlastku „slavný herec`. Čím více se jeho podoba