Michal Nulíček

Kniha přináší na český trh první ucelený komentář k nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) 2016/679, tzv. obecnému nařízení o ochraně osobních údajů (GDPR), které kromě zvýšené ochrany osobních údajů přináší také mimořádně vysokou míru právní nejistoty a otevírá prostor pro celou řadu nejasností. V předkládaném komentáři jsou proto srozumitelnou a praktickou formou vysvětleny všechny pojmy a instituty nového Nařízení. Komentář je přehledně strukturovaný dle jednotlivých článků Nařízení, které jsou již v rámci předpisu členěny do tematických celků v řádech kapitol a oddílů. Na začátku výkladu k článkům čtenář nalezne provázání na příslušné body odůvodnění Nařízení a v relevantních případech také na ustanovení čl. 83 s výší správní sankce, která za porušení daného článku hrozí. V případech, kdy je to vhodné, obsahuje komentář také praktické shrnutí nových povinností souhrnně pro několik článků. V textu je výklad průběžně demonstrován na množství příkladů a situací, se kterými se správce nebo zpracovatel může setkat.

Kniha přináší na český trh první praktický komentář k zákonu o zpracování osobních údajů (zákon č. 110/2019 Sb.), který do českého prostředí adaptuje nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) 2016/679, tzv. obecné nařízení o ochraně osobních údajů (GDPR) a transponuje směrnici 2016/680. Tento komentář staví na základech, které položily dřívější komentáře Wolters Kluwer k obecnému nařízení GDPR, jehož přečtení pro snazší a kompletnější pochopení materie autoři doporučují.  V rámci českého právního řádu zákon o zpracování osobních údajů nahradil dosavadní právní úpravu prezentovanou zákonem č. 101/2000 Sb., o ochraně osobních údajů. Pokud jde o působnost zákona, ten v podrobnostech nově upravuje zpracování osobních údajů podle výše uvedeného nařízení GDPR, zpracování osobních údajů příslušnými orgány za účelem předcházení, vyhledávání nebo odhalování trestné činnosti, stíhání trestných činů, výkonu trestů a ochranných opatření, zajišťování bezpečnosti České republiky nebo zajišťování veřejného pořádku a vnitřní bezpečnosti, včetně pátrání po osobách a věcech, zpracování osobních údajů při zajišťování obranných a bezpečnostních zájmů České republiky, další zpracování osobních údajů, které mají být nebo jsou zařazeny do evidence nebo jejichž zpracování probíhá zcela nebo částečně automatizovaně, nejde-li o zpracování osobních údajů fyzickou osobou v průběhu výlučně osobních nebo domácích činností, a nakonec postavení a pravomoc Úřadu pro ochranu osobních údajů. Autoři při tvorbě tohoto komentáře vycházeli zejména z dikce zákona o zpracování osobních údajů a jeho důvodové zprávy, které však bohužel vždy neposkytují jasnou indikaci toho, jak by měla být ustanovení zákona o zpracování osobních údajů vykládána, a to i v souvislosti se vztahem k obecnému nařízení GDPR a směrnici 2016/680. Samozřejmě však budou o konečném výkladu zákona o zpracování osobních údajů rozhodovat Úřad pro ochranu osobních údajů, obecné soudy, popřípadě Soudní dvůr Evropské unie, promítnutí závěrů výkladové a rozhodovací praxe tak předpokládáme v dalších vydáních tohoto komentáře.