Irena Obermannová

Knížka o stárnutí, mládnutí a sexu. Nová Irenina kniha je jejím návratem k „původní Obermannové, “autorce bestseleru Deník šílené manželky, který byl také zfilmován. Ve svém novém románu se tak navrací k tomu, v čem je nejsilnější - ke sdílení silných ženských emocí, tabuizované pocity nevyjímaje a hlásí se i k odkazu Boženy Němcové, jak dává tušit už sám název. Xénie se stala babičkou. S tímto novým stavem se vypořádává po svém. Podobně jako se vztahem ke své vitální matce, aniž by si uvědomovala, že i energická maminka jednou umře. Stane se a Xénie má hluboký žal. Jako by toho nebylo málo, kdosi jí ukradne urnu s matčiným popelem. Při svém pátrání po urně se Xénie postupně dozvídá o své matce stále překvapivější věci. A také o sobě. Narazí na rodinné tajemství, o kterém neměla ani ponětí a když se má rozjet do světa, aby našla své předky, vypukne celosvětová pandemie. Xénie se místo do ciziny přesune na venkov do polorozbořeného domu, pěstuje byliny, zpívá a navzdory karanténě poznává muže, který jí je tak blízký, že nedodržují dvoumetrové rozestupy. A Xénie zhulena diviznou se nepřestává divit, když probudí své skutečné já. Nakonec i tu urnu najde, i když úplně jinde, než by ji kdy napadlo.

Přítelkyně - nová kniha Ireny Obermannové vypráví o ženském přátelství i nepřátelství. Jde o retro příběh končící v současnosti. Ženské přátelství je neprobádané území, vztah opředený tajemstvím a leckdy i pohrdáním ze strany mužů. Vyznačuje se velkou vzájemnou podporou, ale i soutěžením, podrazy, pomlouváním té druhé, drbáním ostatních, ale i hodně zásadní spřízněností, láskou, pochopením, podporou a upřímností. Ženské přátelství je vášnivé jako ženy samy. Divoké. Citové. Pláče se v něm i směje. Je spiklenecké a neproniknutelné. Je závazné. Je to víc než vztah mezi mužem a ženou? ptá se Irena Obermannová ve své nové knize. Anka a Xénie se potkaly ve čtrnácti na gymnáziu a hned si padly do oka. Prošly spolu prvními láskami, hledáním životních cest, pocity, že jim patří svět, zažívají i první velká zklamání. Ublíží si. Ztratí se. Rozdělí je oceán. Dokáží k sobě znovu najít cestu? Co všechno musí ztratit a najít , aby se zase našly?

Knížka o stárnutí, mládnutí a sexu. Nová Irenina kniha je jejím návratem k původní Obermannové, autorce bestseleru Deník šílené manželky, který byl také zfilmován. Ve svém novém románu se tak navrací k tomu, v čem je nejsilnější - ke sdílení silných ženských emocí, tabuizované pocity nevyjímaje a hlásí se i k odkazu Boženy Němcové, jak dává tušit už sám název. Xénie se stala babičkou. S tímto novým stavem se vypořádává po svém. Podobně jako se vztahem ke své vitální matce, aniž by si uvědomovala, že i energická maminka jednou umře. Stane se a Xénie má hluboký žal. Jako by toho nebylo málo, kdosi jí ukradne urnu s matčiným popelem. Při svém pátrání po urně se Xénie postupně dozvídá o své matce stále překvapivější věci. A také o sobě. Narazí na rodinné tajemství, o kterém neměla ani ponětí a když se má rozjet do světa, aby našla své předky, vypukne celosvětová pandemie. Xénie se místo do ciziny přesune na venkov do polorozbořeného domu, pěstuje byliny, zpívá a navzdory karanténě poznává muže, který jí je tak blízký, že nedodržují dvoumetrové rozestupy. A Xénie zhulena diviznou se nepřestává divit, když probudí své skutečné já. Nakonec i tu urnu najde, i když úplně jinde, než by ji kdy napadlo.

Deník šílené manželky je druhou knihou Ireny Obermannové. Autorka sama přiznává, že je do jisté míry autobiografická a že ji psala v jednom z nejtěžších období svého života. Přesto se jedná o vtipnou, svěží a mimořádně čtivou knihu, která nenese stopy sebelítosti. Hrdinka příběhu Xénie zjistí, že její manželství, o němž se až dosud domnívala, že je skvělé, má povážlivé trhliny a zřejmě se už delší dobu rozpadá, čehož si ona v každodenním koloběhu nestačila všimnout.

V malebné vesničce Kytlice se stala vražda. Místní farmář Ota Švarc byl nalezen mrtvý. Stalo se tak poté, co řekl, že objasní více než šedesát let starý zločin. Alice začne navštěvovat Literární salon Alžběty Něžné, která se snaží porozumět řeči ptáků a dávno už není úspěšnou spisovatelkou. Potká zde několik zajímavých žen i bláznivého malíře Lůďu. Dozví se Alice z jejich povídek v literárním salonu, kdo je vrah?

Příběh čtyřicetileté Aleny, která se zamiluje do šestnáctiletého kluka a paradoxně tím lépe porozumí své šestnáctileté dceři. Ta však matku za její vztah zavrhne. Příběh vychází z takzvané mezinárodní výměny studentů, kdy do hostitelské rodiny jedné země přijíždí dítě z ciziny. Alenina dcera odjíždí do Norska a Alena má dělat matku mladičkému středoškolákovi. Všechno však dopadne úplně jinak. Čte: Vanda Hybnerová, Berenika Kohoutová, Ivan Říha

Do bývalého sklářského městečka Vlčí Úpice přijíždí mladá geniální šachistka Alice, aby tu sehrála provinční simultánní partii se členy místního šachistického kroužku Vlček. Krátce po příjezdu však doslova zakopne o mrtvolu místní starostky. Během ukázkové hry Alice vztekle smete figurky z šachovnice, a připraví se tím o velkou příležitost, ale ona už hraje jinou partii... Navzdory svému trenérovi Jonášovi, policii i všem obyvatelům městečka se snaží vypátrat, co se stalo a proč umírají další lidé. Vrah je na tahu. Dá mat, nebo ho Alice zastaví? A přestanou v městečku výt vlci? Jedná se o první detektivní román Ireny Obermannové. Dobré Duše jsou klasickou detektivkou, ale mimořádná hrdinka, hra v šach a filozofické úvahy o dobru a zlu z ní činí zcela ojedinělou četbu.

Sedm příběhů o důležitých změnách v ženském životě i těle. Sedm různých hrdinek postupně zažívá zmatky dospívání, první lásku, těhotenství, rozchod, zklamání, nenávist i lásku na sklonku života. Každá z nich je jiná, přesto dala autorka všem stejné jméno Ofélie, symbolizující archetyp ženské něhy, lásky, ale i tragiky. Všechny ženy jsou Ofélie a věk na tom nic nemění, říká Irena Obermannová.

Dorota si ve vězení odpykává trest za krádeže a v jeho rámci pracuje v hospicu v klášteře boromejek. Krásná, vášnivá a bezprostřední Dorota se zde setká s nepříliš půvabnou sestrou-boromejkou Leticií, plnou pokory a lásky k Bohu, která se do kláštera uchýlila po zklamání v lásce. Obě ženy vidí u té druhé to, co jim samým chybí. Dorota podvědomě touží po klidném domově a klidném životě, Leticia touží po vášnivé lásce. Jejich setkání vede k tomu, že se obě pokusí svůj sen uskutečnit.

Hrdinka se vyrovnává s vlastností, kterou podle jejích zkušeností muži na ženách snášejí ze všeho nejhůř, s psaním knih. A rozhodne se, že se vyléčí psaním příručky. Jenomže výsledek je zdrcující. Její rady si buď vzájemně odporují, nebo jsou zcela nepřijatelné, není to žádná příručka, ale další román... Navíc román neposlušný, mluvící o věcech, které do románů nepatří, leda snad do nějakých příruček.

Další osudy hrdinek Deníku šílené manželky Volné pokračování příběhu Xénie a jejích dvou dcer Kristýny a Justýny, které se snaží vypořádat s novou situací, v níž je zanechal jejich manžel a tatínek. A Xénie hledá nového partnera a její dcery nového otce velmi netradičními a neformálními metodami, takže při setkávání s potenciálními partnery dochází k řadě humorných situací. Podle knihy byl natočen stejnojmenný televizní film s Aňou Geislerovou v hlavní roli, který získal hlavní cenu na festivalu Novoměstský hrnec smíchu. Prostě ho sbalím, oznámila si Xénie na druhý den, když se snažila před zrcadlem přelakovat se na vyrovnanou jogínku. Náhodou mi to sluší, dodávala si kuráže v souladu se stále pestřejšími odstíny líčidel. Sice by to mohlo být lepší, ale mohlo by to také být horší, utěšovala se. Jako ostatně všechno. Potíž byla v tom, že Xénie neměla ani potuchy, jak se balí muži. Snad jako cigareta, jako dárek nebo se rolují jako koberec. Nevěděla.

Kniha povídek o ženách nejen pro ženy. Nová kniha Ireny Obermannové přináší zbrusu nové povídky, napsané výhradně pro tuto sbírku, doplněné několika dalšími, které již vyšly časopisecky. Povídky jsou tak trochu artistický výkon, krasojízda na bílém koni, pirueta. Čím jsou kratší, tím je těžší je napsat. Vydat knihu povídek je pro autora vždycky výzva.

Trom bývalým spolužiakom sa život práve dvakrát nevydaril. Eliška, Sára a Jaro nedávno prekročili štyridsiatku, napriek tomu nevedia, prečo a s kým by mali žiť. Žijú teda spolu aj so svojimi deťmi a založia tak „rodinu moderného typu“. Živia sa dosť svojráznym spôsobom – prevádzkujú sex cez telefón. Tento spôsob obživy im prinesie mnoho nečakaných stretnutí, pomôže hojiť dávne boliestky a iné zasa spôsobí, a vôbec im všetkým obráti život naruby.

Xénie, její dvě dcery, jejich lapálie s muži i se životem vůbec - a k tomu všemu tajemný nález zakázané knihy… Xénie a její dvě už vlastně dospělé dcery prožívají další spousty tragikomických příhod. Po rozvodu jako by se hrdinka stala svým způsobem čerstvě dospělá, podobně jako její děti. Musí si hledat nové místo v životě i sebe samu. K tomu mimo jiné přispívá i pátrání po původu podivného textu objevujícího se v ohni a psaného v neznámém jazyce. Ukazuje se, že jde o tajemnou knihu Lilit. Postupně Xénie začíná textu rozumět a zjišťuje, že jí kniha promlouvá z duše. Jenomže Xénie se své duše bojí. Čte své vlastní myšlenky, které si kdysi dávno zakázala. Je to, jako by četla svůj deník. Kniha vypráví o všech milenkách i manželkách, které si myslí, že jsou šílené, o divokém, zakázaném ženství, ale také o nutnosti porozumění mezi ženami a muži. Xénie postupně zjišťuje, že je potřeba znovu okusit zakázané jablko z ráje… Deník šílené milenky je strhující příběh plný tajemství.

Xénie, její dvě dcery, jejich lapálie s muži i se životem vůbec - a k tomu všemu tajemný nález zakázané knihy… Xénie a její dvě už vlastně dospělé dcery prožívají další spousty tragikomických příhod. Po rozvodu jako by se hrdinka stala svým způsobem čerstvě dospělá, podobně jako její děti. Musí si hledat nové místo v životě i sebe samu. K tomu mimo jiné přispívá i pátrání po původu podivného textu objevujícího se v ohni a psaného v neznámém jazyce. Ukazuje se, že jde o tajemnou knihu Lilit. Postupně Xénie začíná textu rozumět a zjišťuje, že jí kniha promlouvá z duše. Jenomže Xénie se své duše bojí. Čte své vlastní myšlenky, které si kdysi dávno zakázala. Je to, jako by četla svůj deník. Kniha vypráví o všech milenkách i manželkách, které si myslí, že jsou šílené, o divokém, zakázaném ženství, ale také o nutnosti porozumění mezi ženami a muži. Xénie postupně zjišťuje, že je potřeba znovu okusit zakázané jablko z ráje… Deník šílené milenky je strhující příběh plný tajemství.

Irena Obermannová o svém básnickém debutu říká: "Celý život píšu básničky. Neříkám básně, protože ty moje jsou malilinké, zpěvavé a neučesané. Jsou to vlastně takové říkanky, které mi táhnou hlavou, když nemůžu spát, když je mi ouvej, když se zamiluju nebo když jdu na procházku lesem. Nepovažuju je za nic zásadního, ale přesto je tvrdošíjně zapisuju na lístečky se seznamem věcí, které je potřeba udělat, koupit, zaplatit. Ty básničky mě zachraňují od toho, abych náhodou všechny ty povinnosti nesplnila. Píšu je jako bych si hrála. Jako bych stavěla hrad z písku na břehu moře a jako bych byla malá a nahá. Některé z nich jsou staré třicet let, některé jsou ze včerejška. Poslední dobou píšu básničky taky na trička, na zdi, na dveře. Věřím, že tím dělám reklamu poezii. Veškeré poezii. Poezii života. Věřím totiž, že básničky brzy vytlačí firemní značky. Že přestanou být zavřené v knihách, ale vykročí do ulic, obsadí módní časopisy, zkrátka začnou frčet. Věřím, že brzy budou všichni nosit básně."