František Ochrana

Problém dosahování úspor ve veřejném sektoru patří k aktuálním teoretickým a praktickým otázkám teorie a praxe veřejných financí, veřejné ekonomie, správy a politiky. Autoři publikace předkládají původní koncept a návrhy, jak systémově řídit proces dosahování úspor ve veřejném sektoru. Kladou si zásadní otázky, pro něž nalézají řešení: Co je podstatou plýtvání ve veřejném sektoru a jakými způsoby lze ve veřejném sektoru dosahovat racionální úspory? Jaké rozpočtové metody jsou vhodné pro optimální alokaci zdrojů a pro dosahování úspor? Jak optimálně nastavit proces změn vedoucí k racionálním úsporám ve veřejném sektoru? Jaké závěry a doporučení vyplývají z provedeného zkoumání pro oblast řízení úspor a omezování plýtvání ve veřejném sektoru? Inspiraci pro svou práci zde naleznou jak vědecko-odborní pracovníci zabývající se problémy veřejného sektoru, tak i řídící, analytičtí a koncepční pracovníci veřejné správy. Publikace může být využita i při přípravě odborníků veřejné správy na univerzitách a vysokých školách.

Problém dosahování úspor ve veřejném sektoru patří k aktuálním teoretickým a praktickým otázkám teorie a praxe veřejných financí, veřejné ekonomie, správy a politiky. Autoři publikace předkládají původní koncept a návrhy, jak systémově řídit proces dosahování úspor ve veřejném sektoru. Kladou si zásadní otázky, pro něž nalézají řešení: Co je podstatou plýtvání ve veřejném sektoru a jakými způsoby lze ve veřejném sektoru dosahovat racionální úspory? Jaké rozpočtové metody jsou vhodné pro optimální alokaci zdrojů a pro dosahování úspor? Jak optimálně nastavit proces změn vedoucí k racionálním úsporám ve veřejném sektoru? Jaké závěry a doporučení vyplývají z provedeného zkoumání pro oblast řízení úspor a omezování plýtvání ve veřejném sektoru? Inspiraci pro svou práci zde naleznou jak vědecko-odborní pracovníci zabývající se problémy veřejného sektoru, tak i řídící, analytičtí a koncepční pracovníci veřejné správy. Publikace může být využita i při přípravě odborníků veřejné správy na univerzitách a vysokých školách.

Behavioral economics sees “nudges” as ways to encourage people to re-evaluate their priorities in such a way that they voluntarily change their behavior, leading to personal and social benefits. This book examines nudging as a tool for influencing human behavior in health policy. The authors investigate the contemporary scientific discourse on nudging and enrich it with an ontological, epistemological and praxeological analysis of human behavior. On the basis of detailed analyses of the literature and a systemic review, nudging tools are defined in the paradigm of prospect theory. In addition to the theoretical contribution, the book also examines and offers suggestions on the practice of health policy regarding obesity, malnutrition, and especially type 2 diabetes mellitus.

Kniha se zabývá vybranými klíčovými problémy metodologie vědy: vědeckým paradigmatem a vědeckými přístupy. První kapitola zkoumá problém vědeckého paradigmatu, pozornost je dále věnována problému nesouměřitelnosti paradigmat, explanačnímu a výkladovému paradigmatu. Druhá kapitola se zabývá problémem Lakatosovy metodologie vědeckovýzkumných programů. Lakatos svoji metodologii rozvíjí na příkladu přírodních věd. Autor ukazuje, že je možné ji aplikovat i v oblasti jiných věd. Třetí kapitola vymezuje pojem "volba přístupu ve vědeckém zkoumání". Na základě dichotomického přístupu jsou vymezeny a charakterizovány jednotlivé vědecké přístupy: tradiční a netradiční paradigmatický přístup, nenormativní a normativní přístup, induktivní a deduktivní přístup, aprioristický a relativistický přístup, evolucionistický versus kreacionistický přístup. Čtvrtá kapitola vypracovává nový vědecký přístup, který je východiskem ke zkoumání trajektorie sociálních a historických jevů. Autor jej pojmenovává "historicko-evolucionistický přístup". V jeho rámci rozpracovává metodu retrográdní analýzy. Tento přístup je demonstrován na příkladu historického vývoje veřejné správy v českých zemích.

Kniha se zabývá vybranými klíčovými problémy metodologie vědy: vědeckým paradigmatem a vědeckými přístupy. První kapitola zkoumá problém vědeckého paradigmatu, pozornost je dále věnována problému nesouměřitelnosti paradigmat, explanačnímu a výkladovému paradigmatu. Druhá kapitola se zabývá problémem Lakatosovy metodologie vědeckovýzkumných programů. Lakatos svoji metodologii rozvíjí na příkladu přírodních věd. Autor ukazuje, že je možné ji aplikovat i v oblasti jiných věd. Třetí kapitola vymezuje pojem „volba přístupu ve vědeckém zkoumání“. Na základě dichotomického přístupu jsou vymezeny a charakterizovány jednotlivé vědecké přístupy: tradiční a netradiční paradigmatický přístup, nenormativní a normativní přístup, induktivní a deduktivní přístup, aprioristický a relativistický přístup, evolucionistický versus kreacionistický přístup. Čtvrtá kapitola vypracovává nový vědecký přístup, který je východiskem ke zkoumání trajektorie sociálních a historických jevů. Autor jej pojmenovává „historicko-evolucionistický přístup“. V jeho rámci rozpracovává metodu retrográdní analýzy. Tento přístup je demonstrován na příkladu historického vývoje veřejné správy v českých zemích.

Kniha nabízí nový pohled na zkoumání korupce a odhalování podvodů. Autoři ukazují na korupci jako komplexní sociální jev, který je možné zkoumat z různých interdisciplinárních pohledů. Těžiště zkoumání a hlavní přínos knihy spočívá v analýze faktorů detekujících korupční riziko a podvody s veřejnými zdroji. Autoři na bázi metody FMEA (Fault Mode and Effect Analysis) navrhují vlastní přístup, jak pracovat s korupčním rizikem ve veřejné správě. Vypracovávají algoritmy, které ukazují, jak odhalovat korupční riziko a podvody ve veřejné správě.

Kniha zkoumá problém řízení a hospodaření muzeí a snaží se ukázat muzeum jako kulturní instituci, která může být analyzována z historického, muzeologického, kulturního, funkčního, sociologického, statistického, ekonomického, manažerského, marketingového i administrativně správního aspektu. Publikace má vedle teoretického přínosu také přínos praktický – teoretické závěry opírající se o empirické prozkoumání reality fungování muzeí mohou být zdrojem informací, jak naplňovat úkoly muzeí uložené legislativou, jak efektivně chránit sbírku a účelně s ní nakládat, jak hospodárně pracovat s rozpočtem a majetkem muzea, jak motivovat a vést zaměstnance a jak účinně provádět prezentaci a marketing muzea. V neposlední řadě mohou být výsledky zkoumání využity také jako zdroj informací pro předkladatele vládních návrhů zákonů, které se týkají zakládání a řízení muzeí a jejich hospodaření.

The methodology of science is of a crucial importance for the building of science as a whole as well as for the forming of the different scientific branches. That is, it seeks (among other things) to find out what is the nature of the “scientific image of the world,” what is the substance of the “scientific law,” what methods and procedures could and should be used within scientific research. In the field of social sciences, these issues are also associated with the question of the nature of clarifying statements that social sciences provide. Are the statements of social sciences similar to the explanations from natural sciences, or is it rather a revelation of the meaning and understanding of social phenomena based on a clarification of the system of rules? Is social cognition by its nature a causal explanation and is it rather an interpretation? All these are questions of the methodological nature that show the way towards the answer with respect to the character of the resulting scientific statement based on the examined issues, and based on what the given scientific statement provides evidence. This publication attempts to look for the answers to these questions and to establish possible grounds for their solutions.

Publikace se zabývá vztahem mezi volbou metodologie, metodou, výzkumným cílem a výslednou výpovědí v obecné rovině vědeckého zkoumání. Na teoretické bázi představuje jednotlivé typy metod a možnosti jejich uplatnění a analyzuje jejich přednosti a omezení. Podrobněji je zkoumána explanace a z časového, procesního a strukturně-funkčního pohledu také narace. Závěr knihy je věnován problému evaluace vědeckovýzkumné činnosti a jejího dopadu na financování věd.

Kniha se zabývá stěžejními metodologickými problémy sociálních věd. Úvodem vytyčuje základní problém, jímž je otázka tzv. souměřitelnosti a nesouměřitelnosti sociálních věd s přírodními vědami. Je výpověď sociálních věd explanací podobnou v přírodních vědách, nebo je odhalením smyslu a porozuměním sociálním jevům na bázi objasnění systémů pravidel? Je sociální poznání svou povahou kauzálním vysvětlením, či interpretací? Hledání odpovědí na tyto otázky je propojeno s problémem oddalování podstaty poznávání v sociálních vědách, možnými způsoby výstavby vědeckých teorií a definováním pojmů, explanací a narací v sociálních vědách. Poznávání sociální reality je možné jak prostředky explanace, tak i formou narace. Výsledkem poznání jsou dva různé vědecké obrazy světa, které se liší jak metodologickými východisky, tak i rozdílným přístupem k výzkumnému předmětu a normativností či nenormativností vědeckého diskursu. Explanace se opírá o ideu "nomologického zákona", jak ji známe z nenormativní metodologie sociálních věd. Nově je rozpracována problematika narace, která je představena jako retrográdní analýza. Přestože se explanace a narace vzájemně liší, lze je ve vědeckém zkoumání sociální reality brát jako dva vzájemně doplnitelné přístupy vědeckého poznávání společnosti.

Kniha zkoumá problém řízení a hospodaření muzeí a snaží se ukázat muzeum jako kulturní instituci, která může být analyzována z historického, muzeologického, kulturního, funkčního, sociologického, statistického, ekonomického, manažerského, marketingového i administrativně správního aspektu. Publikace má vedle teoretického přínosu také přínos praktický teoretické závěry opírající se o empirické prozkoumání reality fungování muzeí mohou být zdrojem informací, jak naplňovat úkoly muzeí uložené legislativou, jak efektivně chránit sbírku a účelně s ní nakládat, jak hospodárně pracovat s rozpočtem a majetkem muzea, jak motivovat a vést zaměstnance a jak účinně provádět prezentaci a marketing muzea. V neposlední řadě mohou být výsledky zkoumání využity také jako zdroj informací pro předkladatele vládních návrhů zákonů, které se týkají zakládání a řízení muzeí a jejich hospodaření.

Kniha se komplexně zabývá klíčovými problémy financování ve veřejném sektoru. Je určena zejména studentům vysokých škol, ale i pracovníkům v oblasti financování veřejného sektoru. Autoři v čele s uznávaným odborníkem v této oblasti, profesorem Františkem Ochranou z VŠE v Praze, analyzují obsah finanční teorie jako nástroje pro poznávání a řešení problémů veřejného sektoru, které souvisejí s financováním ve veřejném sektoru. Kniha zkoumá roli veřejných politik a jejich vliv na veřejné finance, přičemž klíčová pozornost je věnována rozpočtové a fiskální politice a analýze příjmové a výdajové politiky centrální vlády a vlády samosprávních úrovní. Publikace obsahuje schémata, grafy a příklady.