Daniel Odier

Tantrismus je jedinou starobylou filozofií, jež přežila veškeré dramatické historické otřesy, invaze a vlivy, a dostává se k nám prostřednictvím nepřerušeného předávání od mistra k žákovi a jako jediná si také uchovala obraz Velké Bohyně coby nejvyššího zdroje síly. Celé tantrické linie následovaly velké ženské mistry a v dnešní době řada jogínek pokračuje v předávání této prastaré moudrosti. Po měsících hledání hluboko v Himálaji se Odier setkal s Déví, významnou jogínkou, jež ho vzala na mystickou cestu, která se nepodobala ničemu, co si kdy dokázal představit. Občas ho posouvala za hranice sexuálního prožitku, občas ho děsila zničením a přitom ho učila, co to znamená být opravdově živý, a znát božskou podstatu absolutní lásky.

Nic se nevyrovná výbušné energii vytvářené v těle ryzí touhou. Po tisíciletí adepti tantry využívají tuto sílu jako prostředku k dosažení vrcholů mystického života. Energie živené vášní jsou využívány jako palivo pro vnitřní oheň, jenž spaluje samolibé vnímání mysli. Kniha Touhy, vášně a spiritualita se zabývá propracovanými technikami tantry, jež umožňují adeptovi dosáhnout trojího mistrovského zvládnutí dechu, myšlení a přirozených tělesných procesů. Tantrikové jsou přesvědčeni, že tělo je chrámem a božství spočívá v jeho srdci. Aby bylo možné dosáhnout plného uvědomování, musí být tělo dokonale naladěno a fungovat ve stavu dokonalé lehkosti. Touhy, vášně a spiritualita odhaluje za tímto účelem mnohé tajné praktiky, jež byly předávány ve významných tantrických pojednáních, jako je Vidžňánabhairava tantra a pojednání čchanového mistra Chinula o Tajemstvích kultivace mysli včetně důležitých rituálních sexuálních postupů známých jako maithuna.

expanzivní meditace pro překonání rutiny navyklých způsobů a pro směřování k autentickému životu s druhými i se sebou samými. Každá meditace se zaměřuje na jiný aspekt a dotýká se například toho, jak mohou čtenáři začít přijímat nejistoty, uplatňovat soucit, přestat posuzovat a být přítomní v daném okamžiku. Po tématu meditace vždy následují otázky pro úvahy o předpojatostech a každodenním životě. Součástí těchto meditací jsou stručné instrukce jak prohlubovat vnímání vlastního dechu.Přístup Daniela Odiera, jenž je založen částečně na jeho studiu čínského zenu, je osvěžujícím způsobem přímý. Vyžaduje pouze jediné – ochotu přestat kráčet po navyklých cestách uvažování a praktikovat bdělou přítomnost v průběhu celého dne. Tuto metodu nazývá „Praktikování uvědomění“. Jeho účelem je odblokování naší spontánnosti a odhalení naší nevinnosti a kreativity.V Branách radosti Daniel Odier odhaluje překážku, která nám brání v prožívání trvalé radosti, a dává nám soubor nástrojů, které ji přivedou natrvalo zpátky do našeho života.

Ezoterické techniky určené ke hledání božství obvykle zůstávají světu utajené - přechovávané v klášterech pouze pro ty nejasketičtější praktikující. Nyní Daniel Odier poté, co se sám ponořil do života a duchovních praktik buddhistických a taoistických klášterů na různých místech Indie, Nepálu, Srí Lanky, Thajska a Japonska, odhaluje učení předávaná mudrci, kteří jsou živoucím projevem svých tradic. Odier nahlíží za doktrínu, dogma a filozofická pojednání, které opomíjejí přímé prožitky praxe, a předkládá zde cestu k jádru náboženského prožitku, jak je možné jej objevit prostřednictvím meditace. Začíná s jednoduchými a základními kroky nezbytnými pro přípravu na meditaci a provádí čtenáře specifiky mentálních cvičení a vizualizací, které buddhističtí a taoističtí mistři používají po celé věky. Oddat se meditaci v tom smyslu, jak ji chápou buddhisté a taoisté, znamená pochopit, že každé vlákno naší bytosti je spojené se vším existujícím. Kniha Meditační techniky buddhistických a taoistických mistrů je cenným průvodcem pro všechny, kdo jsou na cestě k poznání.

V Tantrické Kálí autor představuje mytologii, praktiky a rituály uctívání Kálí v tantrické tradici Kaula v rámci kašmírského šivaismu. Odhaluje praktiky Vamačáry (Vamachara) běžně známé jako Cesta levé ruky, ale přesněji přeloženo jako Cesta Šakti. V této tradici je samotné tělo chrámem Kálí, a není tudíž nezbytné zavrhovat nebo popírat tělo za účelem poznání jednoty s Božstvím. Místo toho nic není považováno za čisté nebo nečisté a vše je prosté pravidel. Tato cesta přímo zaměřená na práci se zakázanými emocemi a chováním umožňuje adeptovi překročit překážky na cestě k osvobození prostřednictvím sexuálního spojení. Podle Kaula Upanišad: „Ve svém chování dělejte opak toho, co vám diktují pravidla, zůstávejte však vědomí.“ To je podstata tantry. Kálí je absolutní skutečnost projevená jako žena opojená touhou; tantrického adepta osvobozuje od všech přání kromě touhy spojit se s Božstvím.

Spandakárika, Tantrická píseň božské pulzace je považována za dílo, jež předal přímo pán Šiva světci Vasuguptovi na hoře Kailás. Vasuguptův žák, světec Kšémarádža, nazývá ve svém komentáři těchto dvaapadesát veršů srdcem Mahámudry (Velkého kosmického gesta). V knize Jóga Spandakárika představuje Daniel Odier čtenářům překlad původního textu spolu s vlastním komentářem a s komentáři více než třiceti různých tantrických mistrů. Nejstarší mistři Spandakáriky považovali celý vesmír včetně hmoty za vědomí a toto poznání je vedlo k rozvinutí odpovídající jógové praxe. Posvátný tanec Spandakáriky, nazývaný Tándava, je nesmírně jemný a jeho dokonalé zvládnutí vyžaduje tisíce hodin praxe. Překonává však všechny ostatní formy fyzické praxe a umožňuje praktikujícímu, aby vstoupil do kontaktu s vnitřní božskou pulzací. Po zvládnutí třetího stupně jogín či jogínka jsou schopni vyvolat v prostoru Šivův tanec. Toto umění zpodobňují sochy v indických a tibetských tantrických chrámech. Po dosažení tohoto mistrovství není již energie svázána omezujícím vnímáním dvojnosti. Tělo i mysl se proměňují, stávají se nespoutanými a vytvářejí sféru, jež v sobě obsahuje vše, co bylo předtím vně. V knize Jóga Spandakárika předává Daniel Odier toto mizející učení tak, jak jej přijal od svého tibetského mistra Kalu Rinpočheho a od své učitelky, kašmírské jogínky Lalíty Déví. Kromě překladu Jóga Spandakáriky Daniel Odier do knihy zahrnul i ucelený překlad Vidžňána Bhairava tantry, jež patří k nejstarším zdrojovým textům jógy.

Ezoterické techniky určené ke hledání božství obvykle zůstávají světu utajené – přechovávané v klášterech pouze pro ty nejasketičtější praktikující. Nyní Daniel Odier poté, co se sám ponořil do života a duchovních praktik buddhistických a taoistických klášterů na různých místech Indie, Nepálu, Srí Lanky, Thajska a Japonska, odhaluje učení předávaná mudrci, kteří jsou živoucím projevem svých tradic. Odier nahlíží za doktrínu, dogma a filozofická pojednání, které opomíjejí přímé prožitky praxe, a předkládá zde cestu k jádru náboženského prožitku, jak je možné jej objevit prostřednictvím meditace. Začíná s jednoduchými a základními kroky nezbytnými pro přípravu na meditaci a provádí čtenáře specifiky mentálních cvičení a vizualizací, které buddhističtí a taoističtí mistři používají po celé věky. Oddat se meditaci v tom smyslu, jak ji chápou buddhisté a taoisté, znamená pochopit, že každé vlákno naší bytosti je spojené se vším existujícím. Kniha Meditační techniky buddhistických a taoistických mistrů je cenným průvodcem pro všechny, kdo jsou na cestě k poznání.

Autor, mistr zenového buddhismu a tantry, zde představuje stručné, avšak expanzivní meditace pro překonání rutiny navyklých způsobů a pro směřování k autentickému životu s druhými i se sebou samými. Každá meditace se zaměřuje na jiný aspekt a dotýká se například toho, jak mohou čtenáři začít přijímat nejistoty, uplatňovat soucit, přestat posuzovat a být přítomní v daném okamžiku. Po tématu meditace vždy následují otázky pro úvahy o předpojatostech a každodenním životě. Součástí těchto meditací jsou stručné instrukce jak prohlubovat vnímání vlastního dechu. Přístup Daniela Odiera, jenž je založen částečně na jeho studiu čínského zenu, je osvěžujícím způsobem přímý. Vyžaduje pouze jediné – ochotu přestat kráčet po navyklých cestách uvažování a praktikovat bdělou přítomnost v průběhu celého dne. Tuto metodu nazývá „Praktikování uvědomění“. Jeho účelem je odblokování naší spontánnosti a odhalení naší nevinnosti a kreativity. V Branách radosti Daniel Odier odhaluje překážku, která nám brání v prožívání trvalé radosti, a dává nám soubor nástrojů, které ji přivedou natrvalo zpátky do našeho života.

Spandakáriká, „Tantrická píseň božské pulzace“ je považována za dílo, jež předal přímo pán Šiva světci Vasuguptovi na hoře Kailás. Vasuguptův žák, světec Kšémarádža, nazývá ve svém komentáři těchto dvaapadesát veršů srdcem Mahámudry (Velkého kosmického gesta).   V knize Jóga Spandakárika představuje Daniel Odier čtenářům překlad původního textu spolu s vlastním komentářem a s komentáři více než třiceti různých tantrických mistrů. Nejstarší mistři Spandakáriky považovali celý vesmír včetně hmoty za vědomí a toto poznání je vedlo k rozvinutí odpovídající jógové praxe. Posvátný tanec Spandakáriky, nazývaný Tándava, je nesmírně jemný a jeho dokonalé zvládnutí vyžaduje tisíce hodin praxe. Překonává však všechny ostatní formy fyzické praxe a umožňuje praktikujícímu, aby vstoupil do kontaktu s vnitřní božskou pulzací. Po zvládnutí třetího stupně jogín či jogínka jsou schopni vyvolat v prostoru Šivův tanec. Toto umění zpodobňují sochy v indických a tibetských tantrických chrámech. Po dosažení tohoto mistrovství není již energie svázána omezujícím vnímáním dvojnosti. Tělo i mysl se proměňují, stávají se nespoutanými a vytvářejí sféru, jež v sobě obsahuje vše, co bylo předtím vně. V knize Jóga Spandakárika předává Daniel Odier toto mizející učení tak, jak jej přijal od svého tibetského mistra Kalu Rinpočheho a od své učitelky, kašmírské jogínky Lalíty Déví. Kromě překladu Jóga Spandakáriky Daniel Odier do knihy zahrnul i ucelený překlad Vidžňána Bhairava tantry, jež patří k nejstarším zdrojovým textům jógy.

Tantrismus je jedinou starobylou filozofií, jež přežila veškeré dramatické historické otřesy, invaze a vlivy, a dostává se k nám prostřednictvím nepřerušeného předávání od mistra k žákovi a jako jediná si také uchovala obraz Velké Bohyně coby nejvyššího zdroje síly. Celé tantrické linie následovaly velké ženské mistry a v dnešní době řada jogínek pokračuje v předávání této prastaré moudrosti. Po měsících hledání hluboko v Himálaji se Odier setkal s Déví, významnou jogínkou, jež ho vzala na mystickou cestu, která se nepodobala ničemu, co si kdy dokázal představit. Občas ho posouvala za hranice sexuálního prožitku, občas ho děsila zničením a přitom ho učila, co to znamená být opravdově živý, a znát božskou podstatu absolutní lásky.

V Tantrické Kálí autor představuje mytologii, praktiky a rituály uctívání Kálí v tantrické tradici Kaula v rámci kašmírského šivaismu. Odhaluje praktiky Vamačáry (Vamachara) běžně známé jako Cesta levé ruky, ale přesněji přeloženo jako Cesta Šakti. V této tradici je samotné tělo chrámem Kálí, a není tudíž nezbytné zavrhovat nebo popírat tělo za účelem poznání jednoty s Božstvím. Místo toho nic není považováno za čisté nebo nečisté a vše je prosté pravidel. Tato cesta přímo zaměřená na práci se zakázanými emocemi a chováním umožňuje adeptovi překročit překážky na cestě k osvobození prostřednictvím sexuálního spojení. Podle Kaula Upanišad: „Ve svém chování dělejte opak toho, co vám diktují pravidla, zůstávejte však vědomí.“ To je podstata tantry. Kálí je absolutní skutečnost projevená jako žena opojená touhou; tantrického adepta osvobozuje od všech přání kromě touhy spojit se s Božstvím.

Nic se nevyrovná výbušné energii vytvářené v těle ryzí touhou. Po tisíciletí adepti tantry využívají tuto sílu jako prostředku k dosažení vrcholů mystického života. Energie živené vášní jsou využívány jako palivo pro vnitřní oheň, jenž spaluje samolibé vnímání mysli. Kniha Touhy, vášně a spiritualita se zabývá propracovanými technikami tantry, jež umožňují adeptovi dosáhnout trojího mistrovského zvládnutí dechu, myšlení a přirozených tělesných procesů. Tantrikové jsou přesvědčeni, že tělo je chrámem a božství spočívá v jeho srdci. Aby bylo možné dosáhnout plného uvědomování, musí být tělo dokonale naladěno a fungovat ve stavu dokonalé lehkosti. Touhy, vášně a spiritualita odhaluje za tímto účelem mnohé tajné praktiky, jež byly předávány ve významných tantrických pojednáních, jako je Vidžňánabhairava tantra a pojednání čchanového mistra Chinula o Tajemstvích kultivace mysli včetně důležitých rituálních sexuálních postupů známých jako maithuna.