Amos Oz strana 3 z 3

Spisovateľ Amos Oz je rozhodne jedným z oprávnených čakateľov na Nobelovu cenu za literatúru. Po románe Čierna skrinka, ktorý prednedávnom vyšiel v slovenčine a vyvolal vlnu nadšenia rovnako v radoch kritikov ako čitateľov, prichádza autor s nádherným citlivým príbehom z Jeruzalema roku 1947. Rozprávačom je dvanásťročný chlapec, prezývaný Profko. Štyridsiaty siedmy rok je posledným rokom britskej mandátnej správy v Palestíne a malý Profko vyrastá uprostred boja o nezávislosť svojho ľudu. S kamarátmi založí podzemné hnutie odporu, ktoré chlapci nazvú Sloboda alebo smrť. Profko si samého seba predstavuje ako pantera, čo ticho vyčkáva na príležitosť, aby zaútočil na nenávidených okupantov. Raz v noci poruší zákaz vychádzania a zatkne ho polícia. Profko sa stretne s britským seržantom Dunlopom, ktorý, ako chlapec rýchlo pochopí, je obdivovateľom židovskej kultúry a s Profkom uzavrie tajné spojenectvo.

Ámosz Oz új könyve egy képzeletbeli kibuc, Jikhát életébe avatja be az olvasót. Szereplői olyan nők és férfiak, akik a huszadik századi történelem egyik legnagyobb kollektív álmának árnyékában, személyes fájdalmaik átélése során emberi közelségre vágynak. Egy idős apa, akinek tizenhét éves lánya úgy dönt, hogy az apjával egykorú szerelméhez költözik; egy nő, aki megdöbbentő levelet ír élettársa volt feleségének; egy fiatal fiú, aki megpróbál beilleszkedni a számára oly idegen kibuci életbe, s egy napon engedélyt kér, hogy meglátogathassa édesapját a mentálisan sérültek kórházában; egy öregedő kertész, aki a világ összes tragédiáját a vállán hordozza - csupa irodalmi gyöngyszem; s egymás mellé fűzve hűen ábrázolják a korszakot, amelyben játszódnak, és az ideológiát, amely övezi őket. Ámosz Oz finom iróniával átszőtt könnyes-keserű történetei egy saját, kemény törvények szerint működő zárt világot mutatnak be nekünk. Mára szinte teljesen eltűnt ez a világ, de hatása az izraeli mindennapokban még nagyon sokáig érezhető lesz.

Obraz fiktivního kibucu padesátých let je pro Amose Oze návratem do míst, kde se zrodilo jeho psaní. Žijí tu kromě jiných i osamělí lidé, kteří se s kolektivistickým duchem prostředí těžko vyrovnávají. V příběhu otce, který se rozhodne postavit milenci své dcery, svému příteli a vrstevníkovi, se skutečné sny střetávají s idealismem. Stejně jako v osudu starého zahradníka, jenž na svých bedrech nese celou tíži tohoto světa, nebo v líčení ženy, která své sokyni píše mučivě zvrácené dopisy. Autorovo literární mistrovství je empatické a zároveň kritické k dějinám i společnosti. Právě tyto spisovatelské kvality z něj dlouhodobě činily jednoho z nejžhavějších kandidátů na Nobelovu cenu.   Amos Oz (1939-2018), autor řady románů, povídkových sbírek a esejistických prací. V českém překladu je dosud znám svými romány Černá skříňka (1987, č. 1993, Paseka 2010), Fima (1991, č. 1998), Panter ve sklepě (1995, č. 1999), Můj Michael (1968, č. Paseka 2005), dvojicí novel Až do smrti (1971, č. Paseka 2002), autobiografickou prózou Příběh o lásce a tmě (2002, č. Paseka 2009, 2018) a románem Jidáš (2015, č. Paseka 2017), jako esejista byl představen soubory textů Mír, láska a kompromis (č. 1997) a Jak vyléčit fanatika (2004, č. Paseka 2006). Je mimo jiné nositelem Mírové ceny německých knihkupců (1992), Izraelské ceny za literaturu (1998), Ceny prince asturského (2007) a Ceny Franze Kafky (2013).

Sociolog Alexander Gideon a jeho bývalá žena Ilana začínají s odstupem sedmi let luštit obsah „černé skříňky“ svého rozpadlého manželství. Chtějí zjistit, proč ztroskotal jejich kdysi vášnivý, ale nevyrovnaný vztah. Několikaměsíční výměna dopisů, telegramůa dalších zpráv, do níž se postupně zapojujei Ilanin druhý muž, rebelantský syn nebo Alexandrův advokát, čtenáře krok za krokem vtahuje do jejich stále ostřejší konfrontace.Všechny z nich sice pojí silné citové pouto, ale přesto nejsou schopni překonat bariéru zaujatosti a nesmiřitelnosti. A týká se to i jejich politických a náboženských postojů, skrze něž Amos Oz přináší výpověď o rozporuplné tváři moderní izraelské společnosti. Jeho román vyvolal záhy po svém vydání značný ohlas, byl přeložen do jedenácti světových jazyků a vyznamenán mj. francouzskou cenou Femina.

„Tahle kniha by se klidně mohla jmenovat Příběh skokana do prázdných bazénů,“ říká izraelský spisovatel Amos Oz. To když vypráví o zlomových okamžicích svého života, kdy se několikrát vydal do neznáma a musel začít znovu – změnil si jméno a opustil domov, podstatnou část života strávil v kibucu, kde si těžce vybojoval podmínky na psaní a nakonec i odtud musel spolu s dětmi a manželkou odejít téměř bez peněz a bez prostředků. Rozhovor s ním vede dlouholetá redaktorka jeho knih Šira Chadadová. Kriticky se ho ptá na jeho psaní a inspirace, politické postoje a vztah k erotice a genderu, empaticky naslouchá, když Oz vypráví o sebevraždě své matky nebo hněvu fanatiků, které pobouřil svými texty. V šesti rozhovorech o vášni a lásce, vině, radosti a smrti přináší ojedinělý a intimní vhled do života a tvorby významného spisovatele, věčného čekatele na Nobelovu cenu za literaturu.

Izraelský spisovateľ Amos Oz, nositeľ mnohých cien za literatúru a už niekoľko rokov horúci kandidát na Nobelovu cenu, patrí medzi najuznávanejších svetových autorov. Jeho rozsiahle dielo zahŕňa trinásť románov, niekoľko zbierok poviedok, detské knihy, no i stovky článkov a esejí na politické témy publikovaných v izraelskej aj zahraničnej tlači. Prepojenie hlboko ľudského príbehu s celospoločenskými udalosťami charakterizuje aj jeho epištolárny román Čierna skrinka. Len máloktorému izraelskému spisovateľovi sa podarilo tak pôsobivo vykresliť na pozadí dramatických osobných osudov silne pociťované politické a náboženské spory. Román Čierna skrinka v sérii listov zaznamenáva nevydarené manželstvo prostej Ilany a intelektuála Alexa. Sedem rokov mlčania po trpkom rozvode preruší Ilana, keď bývalého manžela poprosí, aby pomocou svojho bohatstva a vplyvu pomohol ich nevypočítateľnému a takmer nevzdelanému synovi Boazovi, ktorého kedysi zavrhol. V nasledujúcej korešpondencii jej účastníci bojujú o vzájomné odpustenie a lásku a ako po havárii lietadla analyzujú obsah „čiernej skrinky" ich skrachovaného vzťahu.

Contra El Fanatismo

"Valami misztikum van a dolgok mélyén, furcsa mágia, amely az én életemet is irányítja." A népszerű izraeli író sok vitát kiváltott regénye az ötvenes évek Izraelében játszódik. A korszak ugyan az országépítés romantikus hőskora, de Oz műve éppen ezt a mítoszt leplezi le: Hánná, a narrátor a kisszerű mindennapiság, a bénítóan szürke hétköznapok formájában, az őt lassan és alattomosan hatalmába kerítő neurózis folyamataként éli meg ezt az időt. A hőskorszak romantikája, az országépítés kalandja kívül marad az életén, neki csak az érdektelenség jut, amelynek megtestesítője a férje, Miháél, ez a végtelenül rendes, tisztességes és áldozatkész, de - vagy talán éppen ezért - Hánná szemében rettenetesen unalmas ember. Hánná ugyanis valamiféle modern izraeli Bovaryné: emlékei, álmai romantikusak, azaz a kaland és az érzékiség ösztönei törnek fel benne egyre kényszerítőbb erővel, s kerülnek szembe elfojtott életével. Az álmok logikáját követő rendben kavarognak benne az olcsó, néha szélsőségesen szentimentális emlékek gyermekkora kedvenc hőseiről, Sztrogoff Mihályról, Nemo kapitányról és a többiekről. S látomásainak még fontosabb elemeként megjelenik és felnő benne - vele együtt - az a két arab kisfiú, akikkel kislány korában együtt játszott. Noha a valóságban bizonyára valamelyik menekülttáborban nyomorognak, Hánná kényszeres fantáziaképeiben az életerő, a kaland jelképeivé válnak, s amikor képzeletben odaadja magát nekik, ezzel mintegy szimbolizálja azt az elfojtott bűntudatot, amellyel az író szerint minden izraelinek szembe kell néznie.