Arto Paasilinna strana 2 z 2

Tři lidé - zloděj zlata, prchající před kumpánem, s nímž se nerozdělil o kořist, major finské armády závislý na pomerančovém likéru, a devadesátiletá Laponka, která se nechce nechat zavřít do domova důchodců, spolu tráví krutou, ale krásnou laponskou zimu. Jeden z nejlepších románu oblíbeného finského humoristy.

Novinka oblíbeného finského spisovatele vypráví o skupině nešťastných Finů a Finek, kteří už od života nic dobrého nečekají a rozhodnou se spáchat hromadnou sebevraždu. Luxusním autobusem se vydají až na nejsevernější mys Evropy, kde se chtějí vrhnout do vln Ledového oceánu. V rozhodujícím okamžiku se ale ukáže, že mnoha sebevrahům se vlastně umřít nechce. Neustále sebevraždu odkládají a po mnoha dobrodružstvích nakonec doputují až na nejjižnější mys Evropy. Paasilinnovi hrdinové a jejich osudy jsou humorné i dojemné: chovatel sobů Uula Lismanki prchá před spravedlností, protože okradl americké filmaře při stavbě sovětského koncentráku v Laponsku o statisíce dolarů, kožešinový farmář Sakari Piippo chtěl předvádět cvičené norky, oblékl svou ženu do sexy prádla z norkových kožešin, ale přišel o norky i o manželku... Ve vážnější rovině můžeme Paasilinnovu knihu číst jako svéráznou oslavu života - se smrtí si zahrávat můžeme, ale se životem ne.

Román se odehrává na finském venkově po druhé světové válce. Podivínský mlynář Gunnar Huttunen provokuje vesničany nejenom svým nočním hlasitým vytím, ale především svobodomyslností, touhou žít podle svých představ a neohlížet se na konvence. Podaří se mu uprchnout z psychiatrické léčebny, kam ho vesničané dají zavřít, a prožívá krásné léto se zamilovanou propagátorkou zeleniny Sanelmou a pošťákem a alkoholikem Piittisjärvim.

Prostopášný modlitební mlýnek začíná na skále vyčnívající z Baltského moře. Hrdinové, svérázný vynálezce Kalle Homanen a jeho kamarád, nezaměstnaný Lauri Lonkonen, se pak dostávají na mnoho podivuhodných míst - do indického Dillí (prodávají patent na modl

Komu není shůry dáno, dlouho duchem nebude je veselá kniha o vážných věcech, tak jako všechny knihy vynikajícího finského humoristy Arta Paasilinny, a tato patří k jeho nejlepším. Kniha začíná jednoho všedního odpoledne v Helsinkách. Mladého novináře přejede auto. Zemře, ale vzápětí se probudí jako duch. S živými lidmi už rozmlouvat nemůže, zato dokáže číst jejich myšlenky. Také se může zamilovat - ale jeho vyvolená musí předtím zemřít. Roztáčí se typický paasilinnovský kolotoč groteskních příhod, dobrodružství a dalekých i blízkých cest. Tentokrát však nejsou na pomezí skutečnosti, nýbrž za její hranicí. Žádní duchové přece neexistují! Nebo ano? Možná jich je mezi námi víc, než si myslíme. Kniha čtenářům představí mnoho zajímavých duchů z několika různých staletí, a dozvědí se z ní i to, proč někteří duchové žijí déle než jiní. Z finštiny přeložila Markéta Hejkalová.

Novinka oblíbeného finského spisovatele vypráví o skupině nešťastných Finů a Finek, kteří už od života nic dobrého nečekají a rozhodnou se spáchat hromadnou sebevraždu. Luxusním autobusem se vydají až na nejsevernější mys Evropy, kde se chtějí vrhnout do vln Ledového oceánu. V rozhodujícím okamžiku se ale ukáže, že mnoha sebevrahům se vlastně umřít nechce. Neustále sebevraždu odkládají a po mnoha dobrodružstvích nakonec doputují až na nejjižnější mys Evropy. Paasilinnovi hrdinové a jejich osudy jsou humorné i dojemné: chovatel sobů Uula Lismanki prchá před spravedlností, protože okradl americké filmaře při stavbě sovětského koncentráku v Laponsku o statisíce dolarů, kožešinový farmář Sakari Piippo chtěl předvádět cvičené norky, oblékl svou ženu do sexy prádla z norkových kožešin, ale přišel o norky i o manželku... Ve vážnější rovině můžeme Paasilinnovu knihu číst jako svéráznou oslavu života - se smrtí si zahrávat můžeme, ale se životem ne.

Komu není shůry dáno, dlouho duchem nebude je veselá kniha o vážných věcech, tak jako všechny knihy vynikajícího finského humoristy Arta Paasilinny, a tato patří k jeho nejlepším. Kniha začíná jednoho všedního odpoledne v Helsinkách. Mladého novináře přejede auto. Zemře, ale vzápětí se probudí jako duch. S živými lidmi už rozmlouvat nemůže, zato dokáže číst jejich myšlenky. Také se může zamilovat - ale jeho vyvolená musí předtím zemřít. Roztáčí se typický paasilinnovský kolotoč groteskních příhod, dobrodružství a dalekých i blízkých cest. Tentokrát však nejsou na pomezí skutečnosti, nýbrž za její hranicí. Žádní duchové přece neexistují! Nebo ano? Možná jich je mezi námi víc, než si myslíme. Kniha čtenářům představí mnoho zajímavých duchů z několika různých staletí, a dozvědí se z ní i to, proč někteří duchové žijí déle než jiní. Z finštiny přeložila Markéta Hejkalová.

Osamělý stavitel mostů Akseli Jaatinen přichází do vesnice ve středním Finsku, aby zde vedl stavbu nového mostu přes řeku s povzbudivým názvem Smrtná. Most se mu postavit podaří, ale jinak se mu ve vesnici nedaří vůbec nic. S výjimkou dvou žen si všechny znepřátelí: starostu (protože se nechce zapojit do korupčních her), hasiče (protože mu svede nevěstu), faráře (protože se koupe nahý v řece), učitele (protože mu svede manželku)... Jaatinen se ale vzbouří a postupně se mu podaří nejen ovládnout celou vesnici, ale také vybudovat šťastnou rodinu - dokonce se dvěma ženami. Ve vážnější rovině je kniha o tom, že lidé mají právo být jiní, než od nich očekává její okolí, a zaujme i přímočerým mužským pohledem na svět, který je v současné literatuře ojedinělý. Čtenáři v knize ovšem najdou všechno, co si oblíbili v předchozích Paasilinnových knihách: humorné příhody jako vystřižené z grotesky, lehký a čtivý styl na pomezí skutečnosti a fantazie, odvahu a povzbuzení.

Audiokniha začíná jednoho všedního odpoledne v Helsinkách. Mladého novináře přejede auto. Zemře, ale vzápětí se probudí jako duch. S živými lidmi už rozmlouvat nemůže, zato dokáže číst jejich myšlenky. Také se může zamilovat - ale jeho vyvolená musí předtím zemřít. Roztáčí se typický paasilinnovský kolotoč groteskních příhod, dobrodružství a dalekých i blízkých cest.

I Pánbůh někdy potřebuje dovolenou, aby si odpočinul nejen od ďábla a jeho zlotřilých intrik, ale také od nevděčného a neustále válčícího lidstva. Bůh se ale nemůže jen tak sebrat a někam odjet nebo odletět - musí za sebe najít náhradu. Zastupujícím Bohem stane finský jeřábník Pirjeri Ryynänen. Svatý Petr a archanděl Gabriel ho vyberou mezi stovkami dalších kandidátů, ale brzy své volby litují.

Osamělý stavitel mostů Akseli Jaatinen přichází do vesnice ve středním Finsku, aby zde vedl stavbu nového mostu přes řeku s povzbudivým názvem Smrtná. Most se mu postavit podaří, ale jinak se mu ve vesnici nedaří vůbec nic. S výjimkou dvou žen si všechny znepřátelí: starostu (protože se nechce zapojit do korupčních her), hasiče (protože mu svede nevěstu), faráře (protože se koupe nahý v řece), učitele (protože mu svede manželku)... Jaatinen se ale vzbouří a postupně se mu podaří nejen ovládnout celou vesnici, ale také vybudovat šťastnou rodinu - dokonce se dvěma ženami. Ve vážnější rovině je kniha o tom, že lidé mají právo být jiní, než od nich očekává její okolí, a zaujme i přímočerým mužským pohledem na svět, který je v současné literatuře ojedinělý. Čtenáři v knize ovšem najdou všechno, co si oblíbili v předchozích Paasilinnových knihách: humorné příhody jako vystřižené z grotesky, lehký a čtivý styl na pomezí skutečnosti a fantazie, odvahu a povzbuzení.

Hrdinkou románu je důstojná stará dáma, vdova po plukovníkovi Linnea Ravasková, která se všemožně obětuje svému nepovedenému synovci - prodá byt v Helsinkách, aby za něj mohla zaplatit dluhy, odevzdává mu každý měsíc důchod... Pak ji ale synovec nutí, aby napsala závěť a všechno mu odkázala - a stará dáma se vzepře. Rozhodne se vzít věci do vlastních rukou a čtenáři s napětím sledují, jakou kaši (ale kdyby jenom kaši!) ty staré, vrásčité a křehké ruce dokážou navařit.