Arto Paasilinna

Osamělý stavitel mostů Akseli Jaatinen přichází do vesnice ve středním Finsku, aby zde vedl stavbu nového mostu přes řeku s povzbudivým názvem Smrtná. Most se mu postavit podaří, ale jinak se mu ve vesnici nedaří vůbec nic. S výjimkou dvou žen si všechny znepřátelí: starostu (protože se nechce zapojit do korupčních her), hasiče (protože mu svede nevěstu), faráře (protože se koupe nahý v řece), učitele (protože mu svede manželku)... Jaatinen se ale vzbouří a postupně se mu podaří nejen ovládnout celou vesnici, ale také vybudovat šťastnou rodinu - dokonce se dvěma ženami. Ve vážnější rovině je kniha o tom, že lidé mají právo být jiní, než od nich očekává její okolí, a zaujme i přímočerým mužským pohledem na svět, který je v současné literatuře ojedinělý. Čtenáři v knize ovšem najdou všechno, co si oblíbili v předchozích Paasilinnových knihách: humorné příhody jako vystřižené z grotesky, lehký a čtivý styl na pomezí skutečnosti a fantazie, odvahu a povzbuzení.

Nový román populárního finského spisovatele Arta Paasilinny Krátká paměť pana rady, příběh sklerotického starého muže Taavettiho Rytkönena a jeho putování po Finsku, je plný bláznivého humoru, těžko uvěřitelných dobrodružství, podivných zvířat, podezřelých cizinců, veselých žen a finské vodky, ale přitom se nebojí vážných témat v tomto případě se dotýká práva starých lidí na důstojnost a také svobody člověka v soukolí eurobyrokracie.

Humoristický román finského spisovatele. Hrdina, novinář středního věku, při návratu z rutinní služební cesty málem přejede zajíce. Veden náhlým hnutím mysli, rozhodne se opustit svůj dosavadní nudný a neužitečný život. Ujme se zraněného zajíce, odchází s ním do severního Finska a tam prožívá více i méně uvěřitelná dobrodružství, jako „vystřižená“ z filmu Svéráz národního lovu. Arto Paasilinna (nar. 1942) je nejpopulárnější současný finský spisovatel, jeho díla si oblíbili čtenáři nejen ve Finsku, ale mj. i ve Francii a Itálii. Pro české čtenáře chystáme i další Paasilinnovy romány.

Hrdinkou románu je důstojná stará dáma, vdova po plukovníkovi Linnea Ravasková, která se všemožně obětuje svému nepovedenému synovci - prodá byt v Helsinkách, aby za něj mohla zaplatit dluhy, odevzdává mu každý měsíc důchod... Pak ji ale synovec nutí, aby napsala závěť a všechno mu odkázala - a stará dáma se vzepře. Rozhodne se vzít věci do vlastních rukou a čtenáři s napětím sledují, jakou kaši (ale kdyby jenom kaši!) ty staré, vrásčité a křehké ruce dokážou navařit.

Další z humoristických románů oblíbeného finského spisovatele vypráví o svérázném luteránském pastorovi, který dostane od svých farníků k padesátinám osiřelé medvídě. S medvědem dostane život úplně jiný směr. Nejprve se pan farář a jeho učenlivý chlupatý přítel octnou v brlohu, pak na lodi, která málem ztroskotá, v klášteře, v hotelu na Maltě, na lodi, která ztroskotá doopravdy, poznávají pozoruhodné lidi a prožívají neuvěřitelné příhody. Chlupatý sluha pana faráře je čtivá, veselá a optimistická kniha.

Tři lidé - zloděj zlata, prchající před kumpánem, s nímž se nerozdělil o kořist, major finské armády závislý na pomerančovém likéru, a devadesátiletá Laponka, která se nechce nechat zavřít do domova důchodců, spolu tráví krutou, ale krásnou laponskou zimu. Jeden z nejlepších románu oblíbeného finského humoristy.

Novinka oblíbeného finského spisovatele vypráví o skupině nešťastných Finů a Finek, kteří už od života nic dobrého nečekají a rozhodnou se spáchat hromadnou sebevraždu. Luxusním autobusem se vydají až na nejsevernější mys Evropy, kde se chtějí vrhnout do vln Ledového oceánu. V rozhodujícím okamžiku se ale ukáže, že mnoha sebevrahům se vlastně umřít nechce. Neustále sebevraždu odkládají a po mnoha dobrodružstvích nakonec doputují až na nejjižnější mys Evropy. Paasilinnovi hrdinové a jejich osudy jsou humorné i dojemné: chovatel sobů Uula Lismanki prchá před spravedlností, protože okradl americké filmaře při stavbě sovětského koncentráku v Laponsku o statisíce dolarů, kožešinový farmář Sakari Piippo chtěl předvádět cvičené norky, oblékl svou ženu do sexy prádla z norkových kožešin, ale přišel o norky i o manželku... Ve vážnější rovině můžeme Paasilinnovu knihu číst jako svéráznou oslavu života - se smrtí si zahrávat můžeme, ale se životem ne.