Jan Patočka

Na podzim roku 1975 požádala Patočku skupina literárních vědců, aby pojednal o souvislosti mezi fenomenologií a strukturalismem. Přednášky proběhly v soukromí mezi listopadem 1975 a lednem 1976. Přepis magnetofonového záznamu je doplněn transkripcí rukopisu přípravy na tuto přednášku. Velkým dějinným obloukem od vzniku filosofického myšlení v antickém Řecku až po současnost líčí Patočka filosofii jako reflexi permanentního otřesu všech původních mytických jistot. Přehledně vykládá spřízněnost Husserlovy fenomenologie se strukturalismem v úsilí najít pevnou půdu pod nohama v podobě nové vědy. V závěru pak předvádí nedostatečnost Husserlova pokusu a nezbytnost reformovat fenomenologii způsobem, který naznačil Martin Heidegger a který rozvíjí ve svém myšlení i sám Jan Patočka.

Šestnáctý svazek Sebraných spisů Jana Patočky je soustředěn k jedinému tématu – k osobnosti G. W. F. Hegela. Základem souboru je rukopis přednášky, jíž Patočka ve školním roce 1949/1950 nedobrovolně na dvacet let uzavřel své pedagogické působení na pražské filozofické fakultě. V jejím rámci nejprve ozřejmil rozvoj Hegelova uvažování ve spektru raných textů, záhy však jeho výklad sleduje pohyb myšlení uskutečněný Fenomenologií ducha (1807): Patočkův postupný komentář kopíruje strukturu Hegelovy knihy, nedobírá se však jejího finále, zastavuje se u pododdílu Die Aufklärung – Osvícenství. Text přednášky umožňuje nahlédnout způsoby Patočkova rozumění Hegelovu dílu – také v kontextu širší, rozporuplné tradice i časové, poválečné debaty, formované podněty prací J. Hyppolita, G. Lukácse či A. Koj?va. Krom toho má text přednášky přípravný význam ve vztahu k pozdějšímu Patočkovu překladu Hegelovy Fenomenologie ducha (knižně 1960): řadu překladových partií rozptýlených napříč přednáškou lze chápat jako pretext překladu knižního. Po způsobu dodatků jsou k hlavnímu textu tohoto svazku připojeny dva oddíly sestávající z dalších (publikovaných a nepublikovaných) textů o Hegelovi z let 1929–1964, jež dosud nebyly do Sebraných spisů Jana Patočky zařazeny.

Na konci letního semestru 1972 byl Jan Patočka donucen ukončit svou přednáškovou činnost na FFUK. Na podzim téhož roku vyhověl prosbě svých bývalých posluchačů a v souvislosti s diskusí, která mezi nimi probíhala nad tehdy aktuálním textem M. Heideggera Konec filosofie a úkol myšlení, přednesl v soukromí přednášku, v níž téma zániku filosofie pojednal z jiné, doplňující perspektivy. Svou přednášku zopakoval v nové podobě začátkem roku 1973 a na základě jejího magnetofonového záznamu připravil její definitivní podobu. K publikování přednášky nemohlo samozřejmě za autorova života dojít a uskutečnilo se až v samizdatovém Archivním souboru prací Jana Patočky. Odtud byla přednáška přetištěna v roce 1987 v exilovém časopise Proměny v New Yorku. Zatímco Heideggerovi šlo o to naznačit, proč se jeho myšlení snaží tradici evropské filosofie, z níž vychází, radikálním způsobem překonat, prochází Patočka velkým obloukem dějinami této tradice a podává výklad o tom, jak se v rámci jí samé toto překonávání připravovalo. Samostatným vydáním této přednášky doplňujeme publikování českého překladu Heideggerova svazku Věc myšlení, v němž je jeho přednáška o konci filosofie obsažena.

Devatenáctý svazek Sebraných spisů Jana Patočky obsahuje filosofovy zápisky na nejrozmanitější témata, kterými se zabýval v letech 1946–1950. Sám k tomu říká v zápisu ze dne 14. XII. 1946: Původně byla to technika úmyslné formace, koncentrace, která vynucovala obraznost myšlenkovou. Úmyslem bylo dirigovat myšlenku dopředu, podle jistých hesel či pojmů, které se zdály důležité. Nyní technika jaksi a posteriori: teprve když se „nápad“ již zformoval, hledím jej zaznamenat. První technika byla čekáním na nápad, vynucováním nápadu všelikou slovesnou hrou; nynější technika hledí vystihnouti, z neodstíněnosti vybrati nápad, který tu již jest, všimnouti si toho, že tu jest, zintenzivnit jej, způsobit, aby pracoval více a do větší šíře, aby se organizoval kritikou. […] Ať jest to jakkoli chudé, výhoda jest v tom, že jest čímsi konkrétním, aspoň daným, přítomným, nikoli zcela iluzorním, zatímco v perspektivě „ryze budoucího“ se oddáváme snadno iluzi, že tu jest něco více než pouhá tendence dopředu, opřená o slovo, významový horizont beze vší uzavřenosti […] Zvláštní rozpor: co by nás uspokojilo, nemůžeme nikdy najít, a co dovedeme najít (poněvadž jsme to již nalezli), nás nemůže nikdy uspokojit. […] Hledáme takovou možnost, takovou polohu sebe sama, kde se cítíme volni, nad věcmi, nikoli v jejich područí a v objetí nejasnosti. Tak po hmatu hledáme svou cestu.

A Platón és Európa a szerző legfontosabbnak számító műve, mely a saját otthonában, illegálisan tartott előadásainak a gyűjteménye. A munka első alkalommal jelenik meg magyar nyelven. „Bizonyos körülmények között az ember képes lenne arra, hogy legalább az emberi világot tegye az igazság és az igazságosság világává. Hogy ezt mi módon lehet elérni – épp ez a lélek gondozásának a tárgya. […] És ebben az értelemben igyekszem majd bemutatni önöknek, hogy Európa ebből a motívumból, a lélek gondozásából született meg Európaként, és azért szűnt meg az lenni, mert elfeledkezett erről.”

Faksimile samizdatové publikace "Jan Patočka. První skica k podobizně", kterou v roce 1977 vydal Jan Vladislav v edici Kvart. S pomocí Patočkových příbuzných a přátel shromáždil Patočkovy texty vztahující se k chartě 77 a písemné reakce domácích i zahraničních osobností na jeho tragický skon. Útlý svazeček ilustrující závažnost této události byl dán do oběhu necelé dva měsíce po Patočkově pohřbu. Toto vydání zpřítomňuje jakým způsobem se zveřejňovaly důležité svobodně psané texty.

Druhý svazek třetí části tematického souboru fenomenologických spisů Jana Patočky, tedy druhý svazek textů k fenomenologii, které autor nepublikoval, obsahuje studie, náčrty přednášek, přípravné poznámky a fragmenty nalezené v pozůstalosti z 50. – 70. let 20. století. Německy a francouzsky psaná část těchto materiálů je zde v souladu se zásadou Sebraných spisů Jana Patočky přeložena do češtiny. V příloze jsou otištěny cizojazyčné originály textů, které dosud nebyly uveřejněny v žádné zahraniční publikaci.

První díl Fenomenologických spisů (SS-6/Fen-I), nazvaný Přirozený svět, obsahuje publikované texty z raného období autorovy tvorby v době před Druhou světovou válkou, tedy především autorovu doktorskou a habilitační disertaci, a několik drobných publikova

Programové shrnutí Patočkových úvah na téma filosofie svobody z počátku padesátých let. Na přelomu 40. a 50. let 20. století koncipoval Patočka pod tímto titulem systematický filosofický rozvrh sahající od otázek ontologických až po analýzu současných for

Jedno z nejvýznamnějších Patočkových děl, pocházející z roku 1975, shrnuje v šesti esejích jeho pozdní filosofii dějin i současné dějinné situace, v niž vyústily jeho celoživotní úvahy o problému přirozeného světa lidského života.

Soubor textů k českým dějinám a české filosofii. Tento svazek Sebraných spisů obsahuje nedokončenou stať Co jsou Češi, v níž se autor zamýšlí nad smyslem českých dějin, dále přednášky o ”příspěvku českých zemí k modernímu vědeckému ideálu” proslovené v šedesátých letech v Lovani, a také text o Masarykově vystoupení v kauze ”hilsneriáda”. Svazky připravil k vydání K. Palek a I. Chvatík.

Svazek zahrnuje Patočkovy studie tematizující trojí povahu filosofické meditace soustředěné k uměleckému dílu: ve vztahu k širšímu celku vzdělanosti, ve vtahu k mýtu, ve vztahu k problému otevírajícího se smyslu, resp. pohybu lidské existence (prolomení do svobody jako otevřenosti).

Dvacátý svazek sebraných spisů Jana Patočky. Přátelská a důvěrná korespondence Václava Richtera s Janem Patočkou je zachována ve 106 Patočkových dopisech, k nimž bohužel chybějí Richterovy protějšky.

Svazek obsahuje Patočkovu nevydanou monografii o Komenském a náčrty nepublikovaných komeniologických studií.