Pavla Foster Skálová

Přihlásilo se vám do předškolního zařízení dítě se závažnou řečovou poruchou nebo takové, které vůbec nemluví? Rádi byste, aby se zapojilo do běžného života ve školce, ale zatím nevíte, jak na to? Máte obavy, jestli to lze bez specifické metodické podpory dobře zvládnout? Kniha si klade za cíl ukázat, že mnohdy i malé úpravy a drobná opatření za využití stávajících prostředků a materiálů, které má mateřská škola a rodina k dispozici, mohou vést k rozvoji komunikace a lepšímu dorozumění a interakci s neverbálním dítětem. A to nejen mezi učitelem a dítětem, ale i dětmi navzájem. Autorky nenabízejí složité metody nebo přesně strukturované postupy, ale spíše způsob, jak o podpoře komunikace v dětské skupině přemýšlet a jak pracovat možná trochu poučeněji s tím, co se již v prostředí mateřské školy běžně užívá. Celý autorský tým spojuje dlouholetá profesní zkušenost s aplikací metod augmentativní a alternativní komunikace do všech prostředí dítěte, od domova až po mateřskou školu. Za základ jakéhokoliv dobrého vztahu považují právě komunikaci. Její rozvoj u dětí, které se nemohou dorozumívat běžným způsobem, tvoří podstatnou část jejich poradenské praxe. Své bohaté zkušenosti se pokusily předat právě v této publikaci.

Jmenuji se Fanča a jsem stará, moudrá psice mopsice. Jsme tři holky, dvě mopsí a jedna kočičí – perská kočka, a všechny žijeme s Naší ve starém domě u řeky, kde se říká „na náplavce“, blízko ještě staršího mostu. Všeho, co se děje kolem nás, si bedlivě všímám a zapisuji si to za svoje černá ouška. Budu vám vyprávět, jak to u nás na Malé Straně, v našem domě a na náplavce, chodí v zimě. To byste koukali, co se tam všechno může stát!