Pavlík Rejžo

Je možné, aby ze světa vymizel princip neustálých návratů totality? Proč má člověk stále tak blízko ke zlu? A je možné ho ze světa zcela vymýtit? Právě kolem těchto otázek se točí Bílá stopa. Kniha je umělecky zajímavým dílem i po formální stránce, neboť symbiózou prózy a poezie dokazuje, že lze tyto dvě literární formy, často vnímané jako protiklady, živelně propojit do jediného celku a nedělat mezi nimi hranice.

Je možné, aby ze světa vymizel princip neustálých návratů totality? Proč má člověk stále tak blízko ke zlu? A je možné ho ze světa zcela vymýtit? Právě kolem těchto otázek se točí Bílá stopa. Kniha je umělecky zajímavým dílem i po formální stránce, neboť symbiózou prózy a poezie dokazuje, že lze tyto dvě literární formy, často vnímané jako protiklady, živelně propojit do jediného celku a nedělat mezi nimi hranice.

Na počátku knihy se setkáváme s hlavním hrdinou ve zlomovém okamžiku, kdy se ocitá na útěku před stávajícím stylem života. Je představitelem mladého člověka 21. století, kterému se otevírá téměř absolutní svoboda, s níž si však nedokáže poradit. V názvu stojí vedle sebe dva protiklady, jež spolu na hrdinově cestě nesoupeří, naopak se vzájemně doplňují - opojné vteřiny slunce střídají hořké vteřiny requiemu a nakonec k sobě mají tak blízko, že je hrdina již není schopen rozlišit. Publikace je doplněna ilustracemi Jarmily Krynické.

Teprve dvacetiletý autor se ve své próze vrací do západočeského pohraničí, kraje, který po odsunu německého obyvatelstva jakoby zůstal odstrčen od všeho dění, a hledá jeho současný příběh…