Eva Pazderová

Život se s námi někdy nemazlí a člověk taková období řeší, jak umí. A já začala kreslit stromy. Uzdravovala jsem sebe samu tím, že jsem kreslila. Z reakce lidí, kteří mé obrázky viděli, jsem pochopila, že pomáhají i jim. Tak vznikla tato knížka. Někteří lidé se ze svého života „vypíší“; často tím inspirují i ostatní, aby zvládali těžkosti, které jim život přináší. Já se z něho vymalovávám. Inspirovat se stromy na mých obrázcích v tomto případě neznamená začít kreslit, ale začít se dívat na svět a na dění kolem sebe z jiného úhlu pohledu. A uzdravovat svůj vztah k sobě samému a následně i ke svým blízkým.

Kniha mluvících stromů není ani o přírodě, ani o kreslení, přestože z obojího čerpá. Tato kniha nás učí komunikovat. Učí nás, jak se dívat na věc z jiných úhlů, a učí nás lépe rozumět sobě samému a následně i ostatním. Učí nás skládat střípky života do jednoho celku. Umíme myslet, ale bojíme se cítit, říká autorka v knize. Vědět neznamená totéž co vidět a vidět není totéž co prožít. Proto kreslím. Obraz řekne víc. Ukazuje jiný úhel pohledu a má sílu ti otevřít oči. Každý strom vypadá jinak ze severu a jinak z jihu, jinak ve dne a jinak v noci, jinak v létě a jinak v zimě a stejné je to i s námi. Stromy nás učí vnímat celek. Jejich moudrosti však porozumí jen ten, kdo se ztiší. Tyto stromy rostou pro ty z vás, kteří už chcete žít v harmonii se sebou i se světem. Pro ty z vás, kteří chcete tvořit funkční celek. Kde funguje komunikace, není prostor pro manipulaci. Kde funguje komunikace, není prostor pro nemoc. Kde funguje komunikace, tam bydlí láska. A kde nebydlí láska, tam bydlí nemoc.