Michaela Pejčochová

Všestranná přehledová „knížka o čínském písmu“, představující širší veřejnosti jeho podstatu a vlastnosti, zákonitosti jeho užívání a jeho vývoj ve formativním období. Nově je do knihy zařazeno pojednání o tradičním čínském knihtisku a přizpůsobení čínských znaků pro zápis jiných jazyků. Samostatná část pojednává také o čínské kaligrafii, jejích dějinách a technických i uměleckých kvalitách. Čínské písmo je bohatě vybaveno ilustracemi a je doplněno o aktualizovanou bibliografii, rejstříky, chronologickou tabulku čínských dějin a seznam radikálů.

Emil Filla, čínské umění a totalitní přízraky/Emil Filla, Chinese Art and Totalitarian Phantoms Kniha se věnuje poválečné tvorbě českého malíře, sochaře a teoretika Emila Filly (1882–1953) a jeho vztahu k čínskému umění a komunistické ideologii. Popisuje Fillovu jedinečnou sbírku čínského umění a přibližuje její vznik. Přináší také zamyšlení nad Fillovým chápáním dálněvýchodní malby, které se odrazilo v jeho textech o čínské krajinomalbě i jeho pozdních obrazech. Právě jim je věnována zvýšená pozornost, a to zejména z hlediska postoje, který k nim zaujímali představitelé komunistického režimu, jejichž často vulgarizující názory hluboce a neblaze zasahovaly do umělcova života i díla. Filla čelil různým formám perzekucí, přesto se mu podařilo zůstat až do konce života ve funkci profesora Vysoké školy uměleckoprůmyslové v Praze. Kniha vychází při příležitosti otevření nové expozice v Pamětní síni Emila Filly na zámku Peruc, který umělci poskytl letní útočiště a sehrál v jeho pozdních aktivitách podstatnou roli.

V listopadu 1951 bylo v Národní galerii založeno oddělení orientálního umění, jehož přednostou se krátce nato stal indolog Lubor Hájek. V průběhu následujících desetiletí se v jeho sbírkách podařilo shromáždit přes deset tisíc předmětů asijského umění a představit je na desítkách krátkodobých výstav. S nebývalým zaujetím připravená publikace Sto let jednoho stromu je věnována Luboru Hájkovi k nedožitým stým narozeninám. Podrobně popisuje okolnosti vzniku sbírek asijského umění před druhou světovou válkou a přibližuje okamžiky založení orientálního oddělení Národní galerie počátkem padesátých let. Ukazuje, z jakých zdrojů sbírky orientálního oddělení čerpaly, a představuje osobnosti, které se na jeho zrodu podílely. Vypráví pohnutý příběh dvou dlouhodobých expozic čínského umění v zámku Troja a v Benešově nad Ploučnicí a téměř detektivním způsobem pomocí dobových dokumentů mapuje okolnosti požáru benešovského zámku v roce 1969, který část asijských sbírek zničil. Závěrečné pasáže knihy představují erudovaného odborníka Lubora Hájka jakožto milovníka a znalce asijského umění, jemuž sbírky někdejšího orientálního oddělení do značné míry vděčí za svou podobu a obsah. Publikace tak přináší detailní vhled do procesů fungování i kontextu institucionálního sběratelství asijského umění v Československu v meziválečném a poválečném období.