Čeněk Pekař

Velmi často a rád se stávám vědomě bdělým, leč nezúčastněným, pouhým to pozorovatelem okolního světa; té téměř bezchybné iluze. Iluze, že svět tak, jak jej vnímáme, je reálný a hmotný. Já se domnívám, že to je pouhé zdání, podmínka uvěřitelnosti proto, aby si skotačící vědomí, tedy vědomá energie, mohla hrát své divadlo na hmotu.

Žádná z mých předešlých 15 knih mě nestála tolik vynaloženého úsilí, pochyb o sobě i textu, přemlouvání, abych to ještě zkusil, že třeba, až se vyspím, třeba… to půjde. Mé ruce se přestanou chaoticky třást a do té doby čisté, prázdné listy se postupně zaplní otisky života. Odrazy prožitých chvil, zklamání, radostí i ne-radostí, očekávání i planých nadějí. To vše nám totiž život podstrkuje, láká nás skrytě k podlehnutí a básník je tu od toho, aby nám to připomínal. A tak tedy konám… Pro slib, který jsem dal a jenž chci splnit, sám sobě a 26 přátelům, autorům z literárního webu Liter.cz; autorům této knížky. Vše je totiž velmi pomíjivé, až na jednu, jedinou věc; a tou je báseň. Čeněk Pekař 11.11.2024

Druhý díl experimentálního románu o astrálu, ZENu a podstatě reality. Všichni si tvoříme své vlastní scénáře a snažíme se v bezčasém, nekonečném prostoru po sobě zanechat jakousi nesmazatelnou stopu. Zoufalým výkřikem: „Já jsem tu taky!” se všemožně pokoušíme upoutat něčí pozornost. Pozornost koho? Nás ostatních podobně volajících, lačnících po tak pomíjivém pocitu vlastní důležitosti? Nebo snad toho něčeho někoho tak neuchopitelného, že nejsme ani schopni jednotného popisu, či pojmenování. Ano, všichni nějak cítíme, že máme svobodnou vůli k činům, po kterých toužíme, ale zároveň si dobře uvědomujeme, že to hřiště pro naše odřená kolena nám jakýsi správce vyměřil; do doby, než mu zkušenostmi danými prožitky životů odrosteme a pustí nás na nové a možná i úplně jiné. Jsme prostě jako to zrnko písku na Sahaře, jež si uvědomuje, že je zrnkem, ale rádo by se alespoň na chvíli pro jednou cítilo jako duna, jako oáza či nejlépe jako celá Sahara. Jsme tedy tvůrci své reality? No jasně, že jsme. Jen musíme hrát a běhat po jeho hřišti, podle daných pravidel. Ovšem ta pravidla popisující realitu jsou tak skvěle vymyšlená, že nejsme schopni od sebe oddělit jednotlivé iluze našeho vnímání toho, co nazýváme realita.

„Je to nejsilnější, co jsem kdy četl!! Kdo to napsal? ?? No… Vy přece!“

„Každý je sám sobě cílem i svou vlastní cestou. Po těchto cestách všichni putujeme… v jednom, společném vědomí.“ Experimentální román o astrálním putování a podstatě reality.

Čeněk Pekař napsal již několik tisíc básnických textů. Své znalosti a zkušenosti s jejich tvorbou sepsal do výkladové části této unikátní publikace, která pomůže nejen začínajícím básníkům zdokonalit jejich dílo. V druhé části pak autor představuje vlastní práce, které odpovídají jednotlivým principům popsaných ve výkladové části. Můžete se proto těšit nejen na skvělou učebnici, ale také na spoustu originální lyriky.

Unikátní výpověď o životě s Parkinsonovou nemocí. Nyní máte možnost podívat se na svět očima člověka, kterému Parkinsonova nemoc změnila život v dobrém i zlém. Autor v této knize prokazuje obdivuhodnou schopnost nazírat na nemoc z mnoha úhlů pohledu a podařilo se mu vytvořit harmonický celek osobní zkušenosti, srozumitelně podaných odborných informací i praktických rad, které jistě ocení nejen pacienti a jejich blízcí, ale i odborníci pomáhajících profesí.

Jsme to, co si myslíme, že jsme. Vše, co jsme, vychází z našich myšlenek. A našimi myšlenkami tvořme svět. ZEN je osobní cesta k osvícení, na jejímž konci hledající zjišťuje, že tu není žádná osoba a že tu ani nebyla žádná cesta. ZEN je v podstatě znalost své mysli, aniž by k tomu byla použita jediná myšlenka. Koán je esence ZENU. Je to jeho jádro, tělo i duše. Kontemplace nad Koánem za současného sezení v ZaZenu nám dává jedinečnou možnost... být. ZENmistr Au

Tato má, již Pátá sbírka veršů, obsahuje texty z období září 2019 – březen 2020. Vznikly tak říkajíc mimoděk, bez prvotní ambice, že něčeho dosáhnou. Vzdáte-li se očekávání, nemůžete být ani zklamaní. Za ilustrace děkuji Lindě (6 let) a Laurince (3 roky). Děvčata dostala volné pole působnosti a náležitě toho využily. Mé texty díky jejich ilustracím dostaly často úplně nový rozměr.

Nic, co se nám v životě děje, nevzniká bez příčiny, bez prvotního podnětu a impulzu, bez slov a činů, bez energie. Ano, to je to správné slovo – energie. Já ji s radostí dávám do slov a vět, do veršů plných jinotajů, do ZEN koánů, jenž nemají jiné řešení než vhled. Vhled do energie – mé, tou Vaší. Vidím realitu jako pole energie, jako Tao v Dharmě, jako prostor variant, jako hřiště pro interakce interferujících energií. Jak kdysi prohlásil J. R Mayerl: „Ex nihilo nihil ?ti“ neboli „z ničeho se nic neudělá“. Bez Vaší energie by nebylo té mojí a naopak. Pokud se optá čtenář autora „Mimo slova i mimo věty, jak mi sdělíš svou pravdu?“ Autor zůstane tiše sedět. Čtenář v úžasu vstane, neboť pochopí: „Tvá vstřícnost mně ukázala směr, dál už půjdu správnou cestou.“ Poté co čtenář odešel, zeptal jsem se Autora, jak toho dosáhl: „Dobrému čtenáři stačí stín knihy,“ řekl Autor.

Nic, co se nám v životě děje, nevzniká bez příčiny, bez prvotního podnětu a impulzu, bez slov a činů, bez energie. Ano, to je to správné slovo – energie. Já ji s radostí dávám do slov a vět, do veršů plných jinotajů, do ZEN koánů, jenž nemají jiné řešení než vhled. Vhled do energie – mé, tou Vaší. Vidím realitu jako pole energie, jako Tao v Dharmě, jako prostor variant, jako hřiště pro interakce interferujících energií. Jak kdysi prohlásil J. R Mayerl: „Ex nihilo nihil ?ti“ neboli „z ničeho se nic neudělá“. Bez Vaší energie by nebylo té mojí a naopak. Pokud se optá čtenář autora „Mimo slova i mimo věty, jak mi sdělíš svou pravdu?“ Autor zůstane tiše sedět. Čtenář v úžasu vstane, neboť pochopí: „Tvá vstřícnost mně ukázala směr, dál už půjdu správnou cestou.“ Poté co čtenář odešel, zeptal jsem se Autora, jak toho dosáhl: „Dobrému čtenáři stačí stín knihy,“ řekl Autor.

Nic, co se nám v životě děje, nevzniká bez příčiny, bez prvotního podnětu a impulzu, bez slov a činů, bez energie. Ano, to je to správné slovo – energie. Já ji s radostí dávám do slov a vět, do veršů plných jinotajů, do ZEN koánů, jenž nemají jiné řešení než vhled. Vhled do energie – mé, tou Vaší. Vidím realitu jako pole energie, jako Tao v Dharmě, jako prostor variant, jako hřiště pro interakce interferujících energií. Jak kdysi prohlásil J. R Mayerl: „Ex nihilo nihil ?ti“ neboli „z ničeho se nic neudělá“. Bez Vaší energie by nebylo té mojí a naopak. Pokud se optá čtenář autora „Mimo slova i mimo věty, jak mi sdělíš svou pravdu?“ Autor zůstane tiše sedět. Čtenář v úžasu vstane, neboť pochopí: „Tvá vstřícnost mně ukázala směr, dál už půjdu správnou cestou.“ Poté co čtenář odešel, zeptal jsem se Autora, jak toho dosáhl: „Dobrému čtenáři stačí stín knihy,“ řekl Autor.