Iva Pekárková strana 3 z 4

Svůj první román propašovala Iva Pekárková v roce 1985 na západ ukrytý v hlavě. Prostý příběh o přátelství, autostopu, lásce, touze, ochraně přírody a dálniční prostituci obletěl začátkem 90. let svět a lidem ze svobodnějších zemí pomáhal chápat, jak asi vypadal život za železnou oponou, v zadrátovaném Československu. Přátelství Fialky a Patrika, dvou zbloudilých duší zuřivě pátrajících po svobodě a barvách duhy v zemi, která nabízela jen konformní šeď, jistě i dnes osloví čtenáře. Těm starším oživí vzpomínky na zemi, ve které jsme žili. A těm, kteří se na dobu před sametovou revolucí nepamatují, poskytne svěží a nezvyklý vhled do nedávné, a přece tak těžko pochopitelné minulosti.

Kniha Sloni v soumraku Ivy Pekárkové líčí nerovný vztah mezi mladým Senegalcem bez naděje, že se někdy dostane za lepším životem do Evropy, a starší Angličankou bez naděje, že někdy najde milujícího partnera. Ale mezi romány o nešťastných láskách bělošek k Afričanům se řadí jen výběrem příběhu. Není to úpění zhrzené ženy, která padla za oběť novodobému sňatkovému podvodníkovi. Je to hloubková sonda do života, duší, kultur i postelí obou hlavních postav, podaná se smyslem pro detail, humor i absurditu. Banální a trochu smutný příběh autorka svým svěžím jazykem a všudypřítomným nadlehčeným humorem přetváří v příběh svěží a veselý.

Iva Pekárková strávila většinu života v zahraničí anebo aspoň obklopená lidmi z jiných národů a kultur. Dala si kdysi za úkol co nejdokonaleji poznat celý svět a intenzivně na tom pracuje. V mládí pracovala jako sociální pracovnice v Jižním Bronxu a vyučovala angličtinu v uprchlických táborech v Thajsku. Ve středním věku si opatřila početnou rodinu v Nigérii a už dlouho sleduje mezirasový cvrkot v jižním Londýně, v Česku i jinde. Patří k pozorovatelům, kteří chtějí všechno vidět zespoda a důkladně a k autorům, kteří se pro příběhy vypraví kamkoli. Nebojí se psát o věcech příjemných i nepříjemných, tragických i legračních. Multikulti pindy (v novém vydání, doplněném o řadu dalších článků) – to je pohlazení po duši každého, kdo touží vidět svět zblízka a nezkreslený ani optikou strachu a nenávisti, ani vynucené politické korektnosti.

Ve své první "blogoknize" (Jaxi taksikařím, 2009) sledovala Iva Pekárková Londýn zpoza volantu taxíku. Ve druhé, kterou vám předkládáme teď, poněkud změnila perspektivu a vypůjčila si (nebo, jak on říká, ukradla) oči svého přítele K., nedokonale počeštěného Nigérijce. Je to opět počtení plné humoru, ale snad každý příběh otevírá leckteré "drsnější" téma k zamyšlení, nutí čtenáře prskat smíchy a občas taky vzteky. Iva Pekárková si zvolila život na spodních příčkách britského společenského žebříčku a odtud už pátým rokem sleduje mentalitu londýnských ne-Angličanů a soužití rozdílných etnik. Píše přímočaře a bezostyšně, bez "multikulturního" mlácení prázdné slámy a se zdravou mírou neúcty ke každé kultuře, včetně své vlastní. Knihu s podobnou tématikou na našem knižním trhu nenajdete. Kniha je doplněna třemi povídkami z barevného Londýna.

Další netradiční cestopis spisovatelky Ivy Pekárkové, tentokrát z nejlidnatější země Afriky, Nigérie.

Iva Pekárková napsala knihu v českých literárních vodách velmi nezvyklou. Pro svůj příběh nepotřebuje mnoho místa ani času, vše zhustí do relativně krátkého období s malým počtem hrdinů. Ovšem co je na Slonech v soumraku jedinečné, to je psychologická analýza každé postavy. Autorka dokáže do morku kostí rozebrat důvody jejich chování. S humorným nadhledem umí pochopit i neodpustitelné situace. Silně erotický příběh mladého Senegalce Amadoua a jeho stárnoucí anglické novomanželky Annie je syrové a zároveň neodolatelně vtipné vyprávění o studené realitě mezilidských vztahů, generačních problémů a kulturních rozdílů, ale i o tom, jak se partneři mohou navzájem krutě využívat.

Povídky Ivy Pekárkové se (až na jednu výjimku) odehrávají v současném Londýněi, většinou v imigrantských komunitách. Autorka čerpá ze svých vlastních zkušeností, neboť se v anglické metropoli vrátila k taxikářské profesi. Její živě napsané příběhy jsou o lásce - především milostné (heterosexuální i lesbické), ale i sourozenecké a mateřské

„I. Q. ze mě vytahuje kořeny. Jeden po druhém, rychle, v rytmu rapu. Tak rychle, až to lupe. Lup. Lup. Lup. I. Q. je vytáhne, oklepe od hlíny - a já jsem celá děravá, plná děr jako po vytržených zubech. Z I. Q. je ve mně čím dál míň a míň; už ve mně nekoření; už není ani trochu MŮJ." Můj I. Q., to je příběh velké, bláznivé lásky nebo spíš obsese. Vztah předem odsouzený k zániku, ale o to silnější, palčivější a hlubší, tu slouží jako podobenství zoufalé lásky k městu New York, nádherné a nelítostné metropoli,která své věrné přetavuje do podob, jaké by sami nečekali. Svěže, neotřele, rytmicky psané vyznání, v kterém je o New Yorku všechno.

Může být život postižené ženy na vozíku úžasně zábavný a plný dobrodružství? Evidentně ano. Šárka, obyčejná dívka z malého města v Sudetech, ve dvaadvaceti letech po nehodě ochrnula. Rozhodla se ale, že se nepromění v bezmocnou zapšklou chudinku. Manžel ji opustí, ona sama vychová syna. A objeví, že i paraplegik může mít skvělý sex. Po rozchodu s partnerem, který ji využíval, se rozhodne, že s chlapama už nechce nic mít. Pak se ale internetově zamiluje do Pákistánce Tabishe a život nabere nečekané obrátky. Román Tříska je psaný podle skutečného příběhu jedné statečné ženy. A nese v sobě prvky investigativní reportáže. Odhaluje nečekaná zákoutí života lidí s postižením a čtivou formou podává zprávu o málo známých aspektech činnosti českých zastupitelských úřadů, cizinecké policie i justičního aparátu.

„Všechno je v pořádku! Nejsi starý! Stačí se nedívat do zrcadla.“ Markéta už řadu let pracuje jako pendlerka, vždycky se několik týdnů stará o věkovité klienty v Anglii a několik týdnů má volno. Británie v čase brexitu poskytuje soukromým pečovatelkám možnost nečekaného výdělku a Markéta je ve svém oboru dobrá. Ale i ona potřebuje být opečovávána. Brzo se stane obyvatelkou dvou zcela odlišných světů: v Anglii je lepší služka „z Polska“, v Tunisku obletovaná bohatá turistka. A doma v Česku? Tam ji syn a snacha berou na milost jen proto, že jim dává peníze a stará se o vnoučata. Léta letoucí toužila po lásce, ale teprve teď, když už je jí hodně přes padesát, konečně našla muže svých snů. Život je krásný. Jen si musí vzít příklad ze svých klientů a nikdy se nedívat do zrcadla.

Jitka, takové běžně hezké, ale citlivé a vnímavé děvče kolem dvaceti, nevěří komunistům v socialistickém Československu snad ani to, že Země je kulatá. Kvůli bezvýznamné příhodě (policie ji přistihne na ilegálním koncertu v Praze) má zavřenou cestu ke studiu. Rozhodne se, že zkusí štěstí na Západě, a podaří se jí emigrovat. Teprve pak zjistí, že existují věci jako azyl, pracovní povolení či uprchlický tábor. Stráví skoro rok v proslulém Traiskirchenu a za tu dobu se setká s panoptikem postaviček, vesměs české a slovenské národnosti, o jejichž existenci se jí doma v Čechách ani nesnilo. Jitka je dlouho jen zděšená pozorovatelka dění kolem sebe. Ale když se stane jednou z obětí nikdy nevyšetřovaného násilného činu, kupodivu ji to nezlomí. Najde v sobě pevné těžiště a sílu překonávat životní překážky.

Reedice oblíbené sbírky povídek na téma, které nestárne.

Už samotný titul (JAXI TAKSIKAŘÍM) nové knihy Ivy Pekárkové naznačuje, že nás při čtení čeká pohoda, humor a hlavně nečekáme náměty k zbytečnému přemýšlení. Autorčiny fejetony jsou přesně takové, ale náměty je kniha přímo nadupána. Za každým příběhem je ukryta zásadní otázka z říše mezilidských vztahů, kterou si v trvalém tlaku žití neklademe, vytlačujeme jí, nebo nevnímáme. Spisovatelka před nás servíruje „všední“ zážitky, „všední“ práce londýnské taxikářky. Její kolegové a pasažéři jí inspirují k zamyšlením se nad rasismem, stářím, výchovou mládeže, maloměšťáctvím, touhou po penězích a moci, životním prostředím a vším co nás denně provází. Geniálně umí najít jádro problému, částečně nastavit zrcadlo, trochu navodit odpověď a zbytek nechat na čtenáři. Po přečtení každé povídky knihu odložíte, zavřete oči a zamyslíte se. Hned na úvod zjistíme, že je Londýn všude okolo nás, že jeho multikulturní společnost je o trochu pestřejší, ale ne zas tak odlišná. Máme stejné problémy a čtenář dostane chuť ty svoje vlastní okamžitě řešit. Má však smůlu. Dá přednost čtení další povídky. Kniha Ivy Pekárkové opět trochu rozvinula vějíř možností psaného slova.

Ve své první "blogoknize" (Jaxi taksikařím, 2009) sledovala Iva Pekárková Londýn zpoza volantu taxíku. Ve druhé, kterou vám předkládáme teď, poněkud změnila perspektivu a vypůjčila si (nebo, jak on říká, ukradla) oči svého přítele K., nedokonale počeštěného Nigérijce. Je to opět počtení plné humoru, ale snad každý příběh otevírá leckteré "drsnější" téma k zamyšlení, nutí čtenáře prskat smíchy a občas taky vzteky. Iva Pekárková si zvolila život na spodních příčkách britského společenského žebříčku a odtud už pátým rokem sleduje mentalitu londýnských ne-Angličanů a soužití rozdílných etnik. Píše přímočaře a bezostyšně, bez "multikulturního" mlácení prázdné slámy a se zdravou mírou neúcty ke každé kultuře, včetně své vlastní. Knihu s podobnou tématikou na našem knižním trhu nenajdete. Kniha je doplněna třemi povídkami z barevného Londýna.

Román nekonformní české spisovatelky. Historie jednoho nerovnocenného vztahu, na jejímž pozadí autorka svým osobitým stylem mistrně vykresluje obraz města New Yorku a jeho obyvatel.

Život Josepha Vaughana byl poznamenán tragédií. Když ve čtyřicátých letech dvacátého století vyrůstal v malé venkovské komunitě, odvíjela se kolem něj série vražd malých děvčátek. Děvčátka někdo unesl, brutálně napadl a zohavil. Josef stále ještě chodí do základní školy, když se rozhodne, že bude svou komunitu a své spolužačky před vrahem ochraňovat. Ale přestože se mu podaří dát dohromady skupinku svých přátel a založit spolek "Strážci", nemá šanci zabránit dalším vraždám. Po více než deseti letech hrůzný sen skončí - jeden ze sousedů je nalezen, jak visí na trámu a kolem sebe má věci, které patřily mrtvým děvčátkům. Tehdy vraždění konečně pomine. Ani pak se osud s Josephem nemazlí a on nakonec v zoufalství opustí své rodné město, aby začal nový život v New Yorku. Ale jeho minulost ho stále pronásleduje - zdá se, že skutečný vrah je stále naživu a dál koná svou odpornou práci. A tajemství jeho identity leží kdesi v dávné Josefově minulosti.