Iva Pekárková strana 5 z 5

Už samotný titul (JAXI TAKSIKAŘÍM) nové knihy Ivy Pekárkové naznačuje, že nás při čtení čeká pohoda, humor a hlavně nečekáme náměty k zbytečnému přemýšlení. Autorčiny fejetony jsou přesně takové, ale náměty je kniha přímo nadupána. Za každým příběhem je ukryta zásadní otázka z říše mezilidských vztahů, kterou si v trvalém tlaku žití neklademe, vytlačujeme jí, nebo nevnímáme. Spisovatelka před nás servíruje „všední“ zážitky, „všední“ práce londýnské taxikářky. Její kolegové a pasažéři jí inspirují k zamyšlením se nad rasismem, stářím, výchovou mládeže, maloměšťáctvím, touhou po penězích a moci, životním prostředím a vším co nás denně provází. Geniálně umí najít jádro problému, částečně nastavit zrcadlo, trochu navodit odpověď a zbytek nechat na čtenáři. Po přečtení každé povídky knihu odložíte, zavřete oči a zamyslíte se. Hned na úvod zjistíme, že je Londýn všude okolo nás, že jeho multikulturní společnost je o trochu pestřejší, ale ne zas tak odlišná. Máme stejné problémy a čtenář dostane chuť ty svoje vlastní okamžitě řešit. Má však smůlu. Dá přednost čtení další povídky. Kniha Ivy Pekárkové opět trochu rozvinula vějíř možností psaného slova.

Už samotný titul (JAXI TAKSIKAŘÍM) nové knihy Ivy Pekárkové naznačuje, že nás při čtení čeká pohoda, humor a hlavně nečekáme náměty k zbytečnému přemýšlení. Autorčiny fejetony jsou přesně takové, ale náměty je kniha přímo nadupána. Za každým příběhem je ukryta zásadní otázka z říše mezilidských vztahů, kterou si v trvalém tlaku žití neklademe, vytlačujeme jí, nebo nevnímáme. Spisovatelka před nás servíruje „všední“ zážitky, „všední“ práce londýnské taxikářky. Její kolegové a pasažéři jí inspirují k zamyšlením se nad rasismem, stářím, výchovou mládeže, maloměšťáctvím, touhou po penězích a moci, životním prostředím a vším co nás denně provází. Geniálně umí najít jádro problému, částečně nastavit zrcadlo, trochu navodit odpověď a zbytek nechat na čtenáři. Po přečtení každé povídky knihu odložíte, zavřete oči a zamyslíte se. Hned na úvod zjistíme, že je Londýn všude okolo nás, že jeho multikulturní společnost je o trochu pestřejší, ale ne zas tak odlišná. Máme stejné problémy a čtenář dostane chuť ty svoje vlastní okamžitě řešit. Má však smůlu. Dá přednost čtení další povídky. Kniha Ivy Pekárkové opět trochu rozvinula vějíř možností psaného slova.

Ve své první "blogoknize" (Jaxi taksikařím, 2009) sledovala Iva Pekárková Londýn zpoza volantu taxíku. Ve druhé, kterou vám předkládáme teď, poněkud změnila perspektivu a vypůjčila si (nebo, jak on říká, ukradla) oči svého přítele K., nedokonale počeštěného Nigérijce. Je to opět počtení plné humoru, ale snad každý příběh otevírá leckteré "drsnější" téma k zamyšlení, nutí čtenáře prskat smíchy a občas taky vzteky. Iva Pekárková si zvolila život na spodních příčkách britského společenského žebříčku a odtud už pátým rokem sleduje mentalitu londýnských ne-Angličanů a soužití rozdílných etnik. Píše přímočaře a bezostyšně, bez "multikulturního" mlácení prázdné slámy a se zdravou mírou neúcty ke každé kultuře, včetně své vlastní. Knihu s podobnou tématikou na našem knižním trhu nenajdete. Kniha je doplněna třemi povídkami z barevného Londýna.

Ve své první "blogoknize" (Jaxi taksikařím, 2009) sledovala Iva Pekárková Londýn zpoza volantu taxíku. Ve druhé, kterou vám předkládáme teď, poněkud změnila perspektivu a vypůjčila si (nebo, jak on říká, ukradla) oči svého přítele K., nedokonale počeštěného Nigérijce. Je to opět počtení plné humoru, ale snad každý příběh otevírá leckteré "drsnější" téma k zamyšlení, nutí čtenáře prskat smíchy a občas taky vzteky. Iva Pekárková si zvolila život na spodních příčkách britského společenského žebříčku a odtud už pátým rokem sleduje mentalitu londýnských ne-Angličanů a soužití rozdílných etnik. Píše přímočaře a bezostyšně, bez "multikulturního" mlácení prázdné slámy a se zdravou mírou neúcty ke každé kultuře, včetně své vlastní. Knihu s podobnou tématikou na našem knižním trhu nenajdete. Kniha je doplněna třemi povídkami z barevného Londýna.

Iva Pekárková napsala knihu v českých literárních vodách velmi nezvyklou. Pro svůj příběh nepotřebuje mnoho místa ani času, vše zhustí do relativně krátkého období s malým počtem hrdinů. Ovšem co je na Slonech v soumraku jedinečné, to je psychologická analýza každé postavy. Autorka dokáže do morku kostí rozebrat důvody jejich chování. S humorným nadhledem umí pochopit i neodpustitelné situace. Silně erotický příběh mladého Senegalce Amadoua a jeho stárnoucí anglické novomanželky Annie je syrové a zároveň neodolatelně vtipné vyprávění o studené realitě mezilidských vztahů, generačních problémů a kulturních rozdílů, ale i o tom, jak se partneři mohou navzájem krutě využívat.

Netradiční cestopis spisovatelky Ivy Pekárkové, která svým neopakovatelným stylem s humorem popisuje, jak se po Indii putuje samotné ženě s krosnou na zádech, je dalším pohledem na tuto vzálenou a přitažlivou zemi tisíce podob a tváří.

Povídky Ivy Pekárkové se (až na jednu výjimku) odehrávají v současném Londýněi, většinou v imigrantských komunitách. Autorka čerpá ze svých vlastních zkušeností, neboť se v anglické metropoli vrátila k taxikářské profesi. Její živě napsané příběhy jsou o lásce - především milostné (heterosexuální i lesbické), ale i sourozenecké a mateřské

Iva Pekárková napsala knihu v českých literárních vodách velmi nezvyklou. Pro svůj příběh nepotřebuje mnoho místa ani času, vše zhustí do relativně krátkého období s malým počtem hrdinů. Ovšem co je na Slonech v soumraku jedinečné, to je psychologická analýza každé postavy. Autorka dokáže do morku kostí rozebrat důvody jejich chování. S humorným nadhledem umí pochopit i neodpustitelné situace. Silně erotický příběh mladého Senegalce Amadoua a jeho stárnoucí anglické novomanželky Annie je syrové a zároveň neodolatelně vtipné vyprávění o studené realitě mezilidských vztahů, generačních problémů a kulturních rozdílů, ale i o tom, jak se partneři mohou navzájem krutě využívat.