Per Enquist

Přední švédský spisovatel se po osmileté přestávce vrátil k próze románem vycházejícím ze skutečné historické události: základem příběhu je čtyřleté působení německého lékaře Johanna Friedricha Struenseeho na dánské politické scéně. Struensee byl roku 1768 zaměstnán jako osobní lékař slabomyslného krále Kristiána VII., ale ve skutečnosti se brzy stal nejmocnějším mužem v zemi. Strhl na sebe veškerou moc absolutistického panovníka a pokusil se o praktickou realizaci osvícenských myšlenek, jejichž byl přívržencem. Pomocí dekretů provedl (celé jedno desetiletí před pádem Bastily!) revoluci shora - mimo jiné zrušil řadu aristokratických výsad, omezil výdaje na armádu, zavedl svobodu tisku a náboženského vyznání. Tím si samozřejmě u dvora udělal řadu nepřátel, kteří se nakonec rozhodli k protiútoku. Za záminku jim přitom posloužil jeho tajný poměr s Kristiánovou ženou, královnou Karolínou Matyldou. Struensee byl zatčen, popraven a všechno se mohlo vrátit do starých kolejí...

Marie Curie-Sklodowská, spoluobjevitelka radia a dvojnásobná nositelka Nobelovy ceny, a Blanche Wittmanová, její asistentka, předtím oblíbené médium a milenka pařížského profesora Jeana Martina Charcota, který se v poslední čtvrtině 19. století proslavil

A könyv a századforduló Párizsában játszódik. Főhőse Blanche Wittman a világhírű pszichiáter, a Sâlpetriere kórház főorvosa, Jean Marti Charcot kedvenc betege, a hisztéria tüneteinek és kezelésének szentelt nyilvános bemutatók főszereplője. Charcot halála után Blanche "meggyógyul", és a későbbi Nobel-díjas Marie Curie asszisztense lesz. A laboratóriumi sugárfertőzés miatt életét tehetetlen nyomorékként fejezi be. Szinte haláláig naplót ír, s naplóinak három kötete, a sárga, a fekete és a vörös könyv, a "kérdések" könyvei, képezik a regényé alapszövetét. A csapongó, meditatív, személyes emlékekkel tagolt szöveg markánsan jeleníti meg a kort, a jellemeket, a helyszíneket, az ismert és kevésbé ismert személyiségeket (Freud, Jane Avril, Pierre Curie, Paul Langevin, Einstein...) és lassan beletorkollik a fő téma, a mindent legyőző szerelem megszólaltatásába. Blanche és Charcot, illetve Marie és Paul megindítóan szép és tragikus szerelmének történetét meséli el, melybe mesteri könnyedséggel szövi bele saját anyjának és saját (fél)árvaságának életrajzi motívumait, a század eszmetörténetének és tudománytörténetének kezdeti alakulását, a torz politikai gondolatok és az elvaduló, bigott tömegek indulatainak vészjósló jeleit. A zenei alapegységekből építkező regény Enquist egyik legszemélyesebb műve, Blanche és Marie pedig legemlékezetesebb, legnagyobb empátiával megírt két regényhőse.

P. O. Enquist je jedním z nejvýraznějších a nejpřekládanějších švédských spisovatelů a dramatiků, jeho dramata se pravidelně objevují i na české divadelní scéně. Častým tématem jeho tvorby je zpochybňování hranic mezi pravdou a lží, což se zřetelně odráží také v této knize. Z hlediska skutečného inspiračního modelu představuje Knut Hamsun (významný, byť kontroverzní norský spisovatel, nositel Nobelovy ceny z roku 1920) pro Enquista ideální hlavní postavu. Kniha se stala předlohou ke stejnojmennému filmu, který v roce 1996 natočil režisér Jan Troell a v němž titulní roli skvěle ztvárnil Max von Sydow. Snímek uváděla v loňském roce i Česká televize.

Memoáry jednoho z nejuznávanějších švédských spisovatelů se počínají v malém zeleném domku v severním Švédsku, v provincii Västerbotten, a končí Enquistovým návratem - nejen zpět ke psaní, ale i symbolicky obratem k jinému životu. Per Olov Enquist, podobně jako August Strindberg, popisuje svůj život v er-formě. Po bezpečných dětských letech přichází neklidná dospělost, kdy Enquist tráví dlouhý čas v cizině a cestuje. Berlín, New York, Paříž, Kodaň. Díky hře Noc Tribádek se mu dostane mezinárodního věhlasu, v roce 1977 je dokonce uvedena na Broadwayi. Ale úspěch, který ho vymrštil k výšinám slávy, ho zároveň uvrhá stále hlouběji do propasti zoufalství. Obklopí ho neproniknutelná mlha a je sotva schopen napsat dopis, natožpak román. Dlouho a bezúspěšně se pokouší svým úzkostem unikat, nic se mu nedaří. Nakonec však přece jen cestu zpět k psaní najde.

"1934. szeptember 23-án születik meg egy kis faluban, Hjoggbölében, Västerbotten északi részén. Elmegy a falujából, író lesz, bejárja a világot. Minden jól megy, aztán minden nagyon rosszra fordul. 1990. február 6-án megkezdődik egy másik élet. Erről szól a könyv" - írja Per Olov Enquist saját életregényéről. A mű éppolyan különös, éppolyan markánsan egyéni és meglepő, mint a világhírű svéd szerző minden korábbi műve. Önéletrajzi krónika, melynek harmadik személyű, önmagából mintegy kilépő, önmagát kívülről megközelítő előadásmódja a gyerekkor és az ifjúság elbeszélésénél még furcsán hat, ám a pályája delén egyre súlyosabb alkoholizmusba süllyedő író válságának, a mélypontnak és a felemelkedésnek megírásánál természetessé válik. A mozaikszerűségében is egységes történetből valódi regény lesz, alanyából regényhős - az olvasó előtt feltárul egy egész élet, egy másik élet, egy másik ember élete.

Ha Minát, a hatéves kislányt egy rémséges éjszakán meg nem harapja az apja ingéről ismerős kicsi, zöld krokodil, talán nem is kerül sor a veszélyes expedícióra. Akkor nagyapa és négy unokája talán sohasem másszák meg a Három Barlang Hegyét, nem mentik meg a sebesült anyafarkast és kölykét, nem látják a harmadik barlangban tanyázó medvét, nem találkoznak orvvadászokkal, nincs lábtörés és nem kell rendőrségi mentőhelikoptert hívni - egyszóval elmarad a nagy KALAND, amelyről ez a történet szól. De akkor lehet, hogy Mina még ma is félne az álombeli krokodiloktól, és nem volna az a bátor nagy gyerek, akivé röpke három hét alatt vált. A világhírű svéd író első - s mindjárt remekbe szabott - gyerekkönyve fordulatos, humoros és bölcs mese, amelyet a felnőttek is éppolyan önfeledten olvashatnak, mint a kisebbek.

Zdá se mu, že by měl zrevidovat řeč, kterou ve sborovém domě pronesl na matčinu památku. Na břehu řeky stojí skupina umírajících přátel, kteří ho snažně prosí, aby jim vysvětlil, jak spolu všechno souvisí, například ta věc s láskou. A žena na Larssonovic statku. Ta na borovicové podlaze bez jediného suku. Má o ní napsat pravdu? Otcův poznámkový blok s vytrhanými stránkami, které byly spáleny a zmizely. A po mnoha letech se zničehonic vynoří. Otevírá se teď v příběhu štěrbina? Má opravdu tohle zahrnout do své vzpomínkové řeči? A stane se z toho milostný román, o kterém si myslel, že ho nikdy nenapíše? Nová kniha Pera Olova Enquista v mnoha ohledech začíná tam, kde skončil jeho román Jiný život. Pojednává o jeho matce a otci, o knihách a o tom, jestli nakonec půjdou složit dohromady věci, které opravdu něco znamenaly. Do popředí se dostává milostný příběh, který začíná setkáním patnáctiletého chlapce se starší ženou na borovicové podlaze Larssonovic statku.

Zdá se mu, že by měl zrevidovat řeč, kterou ve sborovém domě pronesl na matčinu památku. Na břehu řeky stojí skupina umírajících přátel, kteří ho snažně prosí, aby jim vysvětlil, jak spolu všechno souvisí, například ta věc s láskou. A žena na Larssonovic statku. Ta na borovicové podlaze bez jediného suku. Má o ní napsat pravdu? Otcův poznámkový blok s vytrhanými stránkami, které byly spáleny a zmizely. A po mnoha letech se zničehonic vynoří. Otevírá se teď v příběhu štěrbina? Má opravdu tohle zahrnout do své vzpomínkové řeči? A stane se z toho milostný román, o kterém si myslel, že ho nikdy nenapíše? Nová kniha Pera Olova Enquista v mnoha ohledech začíná tam, kde skončil jeho román Jiný život. Pojednává o jeho matce a otci, o knihách a o tom, jestli nakonec půjdou složit dohromady věci, které opravdu něco znamenaly. Do popředí se dostává milostný příběh, který začíná setkáním patnáctiletého chlapce se starší ženou na borovicové podlaze Larssonovic statku.

Blanche Wittman ist die Lieblingspatientin des Nervenarztes Charcot an der Pariser Salpetriere. Als er auf geheimnisvolle Weise stirbt, wird sie die Assistentin von Marie Curie. Noch ahnt niemand etwas von den Gefahren der radioaktiven Strahlung. Als Blanche erkrankt, lebt sie ganz bei Marie Curie und beginnt ein Buch über die Liebe zu schreiben, ein Buch, in dem sie von Marie Curies Affären erzählt, von ihrer eigenen Liebe zu Charcot und dem Geheimnis um seinen Tod. Die Liebe kann man nicht erklären. Aber wer wären wir, wenn wir es nicht versuchten?" "