Marcela Petrová

Čtvrtý věk představuje specifické životní období charakteristické velkou mírou nejistoty. Jde o dobu vysokého stáří spojeného s disabilitou. Nejisté je, zda se člověk ve čtvrtém věku vůbec ocitne, kdy do něj vstoupí, jak dlouho bude trvat i jakou konkrétní podobu bude mít. Nejistota provází i každodennost a vyhlídky do budoucnosti. Další výraznou charakteristickou čtvrtého věku je jeho neviditelnost. Lidé ve čtvrtém věku výrazně omezili svou mobilitu a svůj domov opouštějí jen zřídka. Nejistota v kombinaci s neviditelností a potřebou péče vytvářejí podobu čtvrtého věku, kterému je lepší se vyhnout. Zdroj strachu a jinakosti disabilních seniorů. Kniha se podobám čtvrtého věku věnuje z perspektivy samotných seniorů v této životní etapě. Na základě opakovaných rozhovorů s lidmi ve čtvrtém věku žijících v domácnostech a domovech pro seniory a pozorování v domácnostech při návštěvách pečovatelky dokládá značnou heterogenitu podoby čtvrtého věku. Soustředí se na bílá místa čtvrtého věku, konkrétně na možnosti aktérského jednání, způsob trávení dne a sociální vazby. Individuální rozdíly prohlubované v předchozích životních obdobích ještě zvyšuje různá míra a podoba disability. Pro seniory ve čtvrtém věku má jejich čtvrtověkost velmi odlišné dopady na prožívání každodenního života stejně jako na možnosti jejich aktérství a pocit autonomie. Jedná se o výraznou variabilitu zkušeností, kde podoba disability je jen rámcem, nikoliv formátorem podoby stárnutí.

Kniha se zaměřuje na souvislosti fenoménů demografického, resp. individuálního stárnutí a urbanizace, přesněji řečeno na každodennost stárnoucích obyvatel měst v kontextu sociálně-prostorových procesů regenerace a gentrifikace. Autorky hledají odpovědi na otázky jako: Jaký vliv má měnící se vnější prostředí na zkušenost stárnutí? Jakým způsobem poznamenává urbánní dynamika zapojení seniorů do sociálních struktur? Jak se stárnutí promítá do užívání prostoru seniory a jejich orientace v něm? Jakými strategiemi se jedinci vyrovnávají s dopady urbánních procesů tváří v tvář vlastnímu stárnutí – jak udržují kontrolu nad situací s ohledem na své zdraví, finanční možnosti a zdroje obsažené v městském prostředí? A konečně, jsou velká česká města přátelská vůči lidem vyššího věku? Odpovědi autorky opřely o data získaná prostřednictvím smíšené výzkumné strategie (mixed-methods research), využívající kvantitativní výzkum založený na standardizovaném dotazování mezi staršími obyvateli (ve věku 60 let a více) centrálních čtvrtí čtrnácti velkých českých měst a kvalitativní výzkum účastníků a účastnic ohniskových skupin (focus groups) a komunikačních partnerů a partnerek v hloubkových individuálních rozhovorech. Způsobem zpracování, šíří a hloubkou probíraných témat chce kniha uspokojit co nejširší okruh čtenářů, neboť informace, které by přinášely vhled do vzájemné dynamiky fenoménů „města“ a „stáří“, doposud chyběly jak pro obory sociologie, gerontosociologie a urbánních studií, tak pro praktický výkon místní samosprávy ve velkých městech, jejichž demografické profily se výrazně mění.