I. Pfanner

Dostává se Vám do rukou kniha, která by se dala žánrově zařadit jako průkopnice nového českého "globálního existencialismu", kdyby taková kolonka ovšem existovala. Čtivý napínavý příběh, který se může stát kdekoliv okolo vás. Západní civilizace se dostává do protikladu ke svým vlastním hodnotám a idejím. Dokonce ani mnozí úspěšní a bohatí nenacházejí uspokojení v tom, co dělají, a hledají únik v jednoduchosti, prostotě, utíkají před důsledky svého vlastního činění. To je i případ podnikatele Zdeňka, který přijíždí po smrti své matky do opuštěného domu na severu Čech, který zdědil a kde dlouhá léta nebyl. Jeho velké bílé porsche ostře kontrastuje s chudobou a jednotvárností života místních obyvatel. Stejně tak s charakterem místní vesnické hospody, ve které hledá pilíř prostého venkovského života, o který by se mohl opřít. Zdánlivě ho nachází v místním přistěhovalci, restituentovi z Prahy, který už před lety řešil svou situaci obdobně a upnul se právě na místní knajpu a studium mravenců. Snaží se být v této poloze šťasten. Zdeňka však dohání jeho vlastní podnikatelská minulost i zde, v malé vísce na severu Čech. Bodejť by také ne. Vždyť konta firmy, které je spolumajitelem, jsou tučná a on k nim má stále podpisová práva. Nejde přece o Zdeňka, ale o peníze, které je potřeba z něho dostat, než se tam někde na severu upije k smrti. Na pozadí tajemného domu po matce se starým vydáním Dona Quijota, mnoha vypitých piv v umakartové hospodě severních Čech a podivuhodné cesty černého mravence, který nechává stopu ve sněhu v cestě za svou hvězdou, se odvíjí napínavý příběh, ve kterém nechybí kriminálníci z podsvětí, sex ani zrada. Rozuzlení je hodně netypické, překvapivé, nicméně logické a odpovídající době, v níž žijeme. Ale to už je obsahem knihy, kterou máte v ruce. Nezklame Vás.

Loupež v P. Kruh Kruhu. Jde o shot–gun story, krátký literární útvar. Je to podobné jako se skleněnou koulí, té se sněhem a figurkami. Párkrát se překulí po stole a je pryč. Stejně jako život. Co kdo v kouli uvidí, je jen a jen na něm. Kniha svým zvláštním pojetím leckoho překvapí často nepochopitelnými psychologickými zvraty které jsou typické pro protagonisty knihy. Loupež není cílem, ale prostředkem. Hlavně se nebrat tak vážně. Až se Magdaléně narodí, bude mít zelený oči. Krásný zelený oči. BEZ BĚLMA!

Účastník balkánských bojů, zvyklý už na ledascos, se vrací do Prahy. Ke svému zděšení se dostává do prostředí, kde neplatí žádná mezilidská pravidla. Resp. platí „ber kde ber“, „ukradni, kde můžeš“, „podraz, koho podrazit lze“. Nejsou to pravidla lidská, ale prasečí. Hlavní hrdina se těmto pravidlům rychle přizpůsobuje a stává se jedním z pražské prasečí smetánky. To vše za pasivní účasti Normálů s igelitkami, kterých je většina a jejichž hlavní motivací je snaha přežít. Osudu ani minulosti však nelze utéci, ač se o to hlavní hrdina snaží – nesnaží. Chápe neudržitelnost takové vlastní existence, ale na životní luxus si zvykl. Na prasečí pravidla ostrých loktů také, ačkoliv je sám sobě odporným. Vždyť je to tak pohodlné. Chtěl být Psem, vázán slibem z Balkánu, rostou mu však prasečí uši. Napětí stoupá. Na rozdíl od předchozích Pfannerových knih ( Clicheaux, Loupež v P., To se může stát, Don Trip), hlavní postava necouvá, neztrácí se v nekonečném hledání sebe sama, nesnaží se uniknout, ale koná. Koná, protože konat musí. Není pro něj jiné cesty. Prasata Psům totiž náleží.