Josef Pieper

C?o znamena? slovo „na?dej“? Obs?i?rna kniha Ernsta Blocha Das Prinzip Hoffnung (Princi?p na?deje) sa zac?i?na agresi?vnou te?zou, z?e „vo filozofii sa doteraz te?ma na?deje takmer vo?bec netematizovala“, z?e ju „v dejina?ch vedy vo?bec nena?jdeme“, z?e je „nepresku?mana? ako Antarkti?da“ a z?e je to pra?ve on – Ernst Bloch, kto si zaumienil „do tejto neobjavenej krajiny filozofiu priviest?“. Proti tomuto na?zoru by sa dalo uviest? aspon? to, z?e uz? Immanuel Kant medzi svoje s?tyri za?kladne? ota?zky, na ktore?, ako sa?m hovori?, moz?no oblast? celej filozofie previest?, zaradil aj ota?zku V c?o smiem du?fat?? Na?dej je kaz?dopa?dne niec?o, s c?i?m sa vieme empiricky konfrontovat?, c?o vieme empiricky uchopit?. S ty?mto zdanlivo nepopieratel?ny?m u?konom c?loveka sa v nas?ej sku?senosti streta?vame neusta?le. A preto ten, kto uvaz?uje o existencii ako o celku, kto filozofuje, sa nevie vyhnu?t? u?vaha?m a diskusii o na?deji ako o fenome?ne. Z originálov Über das Schweigen Goethes a Hoffnung und Geschichte. Fünf Salzburger Vorlesungen preložil Rastislav Nemec. O autorovi: Josef Pieper (1904 - 1997), nemecký filozof, jeden z najvýznamnejších kresťanských filozofov 20. storočia. Študoval filozofiu, právo a sociológiu v Münsteri a Berlíne. Pôsobil na Výskumnom ústave sociológie a organizačných vied v Münsteri, ako profesor filozofie v Essene a riadny profesor filozofickej antropológie na univerzite v Münsteri, kde prednášal až do svojej smrti. Bol hosťujúcim profesorom v Berlíne, na Univerzite Notre Dame v Indiane a na Stanfordskej univerzite v Kalifornii. Jeho knihy sa vyznačujú brilantným štýlom a zrozumiteľnosťou; boli preložené do viac než pätnástich jazykov.

Štyri eseje významného nemeckého filozofa Josefa Piepera (1904 – 1997) Celistvé vzdelanie (1933/35), Je „hrdinstvo“ stále aktuálne? (1973), Aktuálnosť kardinálnych cností: rozumnosť, spravodlivosť, statočnosť, umiernenosť (1974) a Čo je to šťastie? Naplnenie vďaka nazeraniu (1976) v preklade Rastislava Nemca spája hľadanie odpovede na otázku, v čom spočíva zdokonaľovanie človeka a ako súvisí s jeho miestom vo svete a s jeho vzdelávaním. Súbor esejí dopĺňa úvod z pera Andrei Blaščíkovej pod priliehavým titulom Josef?Pieper,?filozof?celistvej?výchovy.

Každý člověk touží po štěstí, zakouší ve svém nitru žízeň, která volá po utišení. Co to ovšem znamená být šťastný? Co nás činí šťastnými? A existuje něco jako nejvyšší štěstí? Autor ukazuje, že touha po štěstí je člověku přirozená. A má-li mít lidský život vůbec nějaký smysl, musí tato touha nakonec dojít naplnění. Onu nejhlubší žízeň ovšem nemůže utišit žádné dílčí dobro, pouze dobro v úplnosti, Bůh sám. Plnosti štěstí tedy dosáhneme až na věčnosti, kdy Boha uvidíme tváří v tvář. Ale už zde můžeme předchuť onoho věčného štěstí okoušet. V milujícím patření, v pozemské kontemplaci. Ta ovšem není vyhrazena pouze mystikům či světcům, ale každému, kdo se dokáže zastavit, ztišit, žasnout a s láskou pohlížet i na ty nejnepatrnější věci.

Má dnes ještě smysl hovořit o víře, o naději, o lásce? Lze ještě pod nánosy nejrůznějších karikatur, banalit a klišé najít pravý význam těchto slov? Josef Pieper, významný německý tomistický filosof 20. století, nás postupně dovádí k poznání, že víra, naděje a láska jsou jedinou odpovědí, jež je přiměřená skutečné existenciální situaci člověka. Nahlížíme, že pro člověka je dobré věřit, doufat a milovat, neboť jde o účast na božské skutečnosti samé.

Sociologická studie zaměřená proti romantickému přeceňování společenství.