Ferdinand Písecký

„Seznámil jsem se se Štefánikem v září 1916 v Kijevě, kam jsem byl jako důvěrník Čechů-důstojníků druhé divise jihoslovanského dobrovolnického sboru vyslán z Oděssy s bratrem drem B. Boučkem, abychom informovali poslance Düricha jako člena Národní rady československé o účasti Čechů a Slováků v jihoslovanském dobrovolnickém sboru…“ Historie ze Zlatého fondu SME.

„Pokládaje příchod Štefánikův do Ruska přinejmenším za zbytečný, řekl jsem Štefánikovi: „Je to ale vskutku podivné, že ze čtyřčlenné Národní rady hned dva jedou do Ruska a to jeden za druhým, jako by ho šel hlídat.“ Štefánik zbledl a tázal se ostře: „Chcete říci, že jsem přišel jako špion?“ „Skoro tak to vypadá,“ odpověděl jsem v krajním napětí. Vstali jsme prudce proti sobě. Náhle Štefánikův obličej změkl, rty se usmály. Štefánik pokročil ke mně, vzal mne za ruku a políbil mne: „Nebudeme přece nepřáteli. Oba chceme totéž.““ Klasika ze Zlatého fondu SME.

„Nechci touto knížkou ani nadsazovati, ani snižovati. Chci býti spravedlivý k památce muže, jenž sloužil národu až do toho hrdla a bez něhož by naše osvobozující úsilí bylo dostalo nepochybně jinou podobu, a dost možná, že by ani výsledky jeho nebyly takové, jaké jsou.“ Klasika zo Zlatého fondu SME.