Vladimír Piskoř

Kanovičova poslední kniha Romance z druhého břehu je inspirována příběhem autorových svérázných prarodičů, rodičů a dalších příbuzných a známých jeho rodiny, ve druhé části už i vzpomínáním na vlastní dětství v ospalém židovském městečku zabořeném hluboko do tradičních náboženských obřadů. Jeho obyvatelé žili dlouhá léta v uzavřené komunitě po boku litevských a polských sousedů, od nichž se asi nejvíc odlišovali jazykem, písmem a náboženstvím, ale i specifickým humorem i blouznivými sny o lásce a vzájemné soudržnosti. Z těch je vytrhla nová doba, která začala zprvu nepozorovaně prorůstat do jejich každodenních životů. Celá Litva jako by se otřásala a pukala na rozhraní dvou velmocí – nejprve ji obsadili Rusové, zanedlouho Němci. Jonavští Židé tušili smrtelné nebezpečí, a zlá předtucha se po vpádu německé armády naplnila. Dříve odcházeli Židé z Jonavy do světa za nadějí na lepší živobytí či za představou rovnosti, volnosti a bratrství, v tragických dnech na začátku války prchali ze strachu o holý život. Ani válečná cesta autorovy rodiny nebyla jednoduchá, jak Hirš-Grigorij ve svých vzpomínkách naznačuje.

Jaakko Kaunismaa, majitel pěstírny hub, žije v harmonickém manželství. Alespoň si to myslí. Po letech všelijakého protloukání se konečně našel a má před sebou více než příznivou budoucnost. Náhle se však od lékaře dozvídá šokující zprávu – brzy zemře. Stal se obětí dlouhodobé otravy. Stihne Jaakko odhalit, kdo mu ukládá o život, než otrava propukne naplno? Komu vlastně může věřit? A zachrání svou firmu dřív, než ji zničí konkurence?

Ulla žila spořádaný život, vychovala dvě děti a poslední roky se starala o nemohoucího manžela. Když její cholerický muž zemře, pomyslí si 74letá Ulla jediné: Konečně! Obnoví stará přátelství a začne si užívat každý den naplno. Její děti se sice snaží její nově nabytou chuť do života krotit, ale to ještě netuší, že ta největší změna je teprve čeká. Příběh o tom, co přináší sedmdesátý rok života ve světě, kde kolonky dotazníků končí kategorií 65+.

Rekonstrukce Podzimního háje skončila a její devadesátileté obyvatelky se mohou vrátit zpět. Ale už je nečeká to, na co byly zvyklé. Místo, kde se cítily jako doma, se změnilo ve státem financovaný projekt péče o seniory, řízený prostřednictvím moderních technologií. Přítomnost zdravotních sester už není třeba, lékařský dohled se provádí on-line a ze všech koutů je cítit všudypřítomná snaha o modernizaci. Babičky se proti tomu rozhodnout bojovat!