Vlasta Pittnerová strana 2 z 6

Čtyři rozsáhlejší povídky Vlasty Pittnerové popisují nelehký život žen na vsi, který ostatně není nijak snadný ani dnes. Autorka ukazuje lehkomyslnost u jedněch i touhu po vyšší duchovní úrovni u druhých. Do svých povídek vepsala i smutný osud vdovy s malými dětmi, či ženy, odmítnuté společností pro osobní poklesek, ale zároveň výpověď o tom, co zmůže synovská láska. Ve všech těchto povídkách líčí autorka s pochopením složitosti života vesnických žen, které sama měla možnost dlouhá léta pozorovat.

Smutné i humorné příběhy skrývají často trpké stáří vesničanek, zvláště, pokud jim neslouží zdraví a nemohou se samy o sebe starat. A pokud nemají hodné děti nebo jak se říká z božího dopuštění musí chodit po vsích žebrotou. Mohou skončit život za nepříznivého drsného vysočinského počasí tragicky a bez lidské pomoci. Samy mnohdy pomáhaly dětem na svět, ale také někdy dokázaly i bez příčiny značně ublížit; jim i lidem ve svém okolí. Problémy, na vsi viditelné mnohem lépe, se však nevyhýbají ani městu, ani dnešní době, která se je marně snaží skrývat.

Další povídková kniha oblíbené spisovatelky ze žďárských hor Vlasty Pittnerové přináší líčení příběhů venkovských lidí v časech, kdy bylo vskutku nelehké se uživit. Ani těžká práce a víra v Boha nedokázaly vždy ochránit člověka před bídou a tak si mnozí z našich předků užili hladu, zimy a tmy dost a dost. Snad proto si také dokázali vážit chvil hezkých a uměli lépe vzdorovat nepřízni osudu v situacích, které si my už ani nedovedeme představit. Po stu letech tak autorka bezděčně kladei lidem dnešním velmi naléhavou otázku: jak se vy budete umět vypořádat s nepřízní osudu? S bídou, která, podle mnohých, už opět klepe na dveře.

Osudy lásky Štěpána Šlapánka a jeho ženy Bětušky Tondlové popisuje ve svém dalším románu oblíbená spisovatelka ze „Žďárských hor“ Vlasta Pittnerová. Příběh však není jen venkovskou idylou líčící, jaké bývaly obyčeje mezi selskými lidmi. Nepíše se v něm jen o dobrém otci, laskavé matce a věrné staré Rozáře. Idyla se totiž mění v drama, ve kterém pes Tygr dovede Bětuščina otce bránit proti lupiči vrahu. Tím je ovšem její muž Štěpán…

Tři povídky z pera Vlasty Pittnerové mají společné téma. Vlasta Pittnerová, jedna z nejčtenějších autorek Vysočiny, ve svých povídkách ukazuje na osudech lidí šťastný i nešťastný život na venkově i malém městě. Její povídky z přelomu 19. a 20. století se z povahového hlediska hrdinů moc neliší od dnešní doby.

Život na zámku nemusí být vždy selankou, i tady žijí mladé dívky toužící po lásce a bránící se vůli rodičů, matky-hraběnky, které prožívají trpký osud společně se svými dětmi, vdovy po úřednících, jež se snaží sňatky zaopatřit své dcery. Autorka nejen poutavě popisuje prostředí, ale výstižně zachycuje zdejší mluvu, která je směsicí češtiny, němčiny a francouzštiny.

Povídky z okolí Žďáru nad Sázavou, kde autorka prožila ve druhé polovině 19. století řadu těžkých let, jsou podloženy jejími osobními zážitky a zkušenostmi. Vypravuje o bídném životě nejchudších na venkově; o smutném osudu zestárlé matky, k níž se vrací dcera s dítětem, o svobodné matce, jejíž malá dcerka přinese oběma šťastnější život, a slepém harfenistovi, jehož provází po žebrotě sestra toužící vymanit se z bídy a utrpení.

Životní příběhy venkovanů odehrávající se ve „žďárských horách“ ve druhé polovině 19. století spojuje slovo napraveno; smutný osud vdovy a jejich dětí vychovávaných zlým otčímem napravuje synova láska k matce, Jenofčin hřích zase odpuštění manžela, těžká nemoc pak nešťastné manželství, moudrost starce pomluvy o Jozlových, avšak chamtivost příbuzných ve smutném životě sirotků je bohužel napravena příliš pozdě.

Další výbor z povídek Vlasty Pittnerové přináší vylíčení osudů našich předků ze žďárských hor. Mnozí z nich, se stejně jako mnozí z nás, jen těžko vyrovnávali se všemi novotami, které život přináší. A tak si můžeme přečíst úsměvný příběh o tom, jak někteří těžko chápali moderní lidstvo, které tříštilo své myšlenky, hovory, a dokonce i svoji chuť, když chodilo do tří hospod na pivo ze tří pivovarů. A nebo povídku o krušném životě žen, které nosily šišky do Žďáru na prodej z vesniček dvě hodiny cesty vzdálených. Autorka tak potvrzuje známou pravdu, že „není žádná práce lehkou, a čím se zdá být lehčí, tím více zase vyžaduje přemýšlení. Práce, na všech stranách práce, ta nás spasí,“ tak zní krédo oblíbené spisovatelky z českomoravského pomezí.

A když jahody opět dozrávaly, chystali se u Lorenců na svatbu. Anička si nevybrala nikoho z mnoha ženichů, vyvolila si toho, k němuž se její srdce nevědomky klonilo už dřív, a Štěpán ji matce uvedl opravdu jako dceru. Za povolení sňatku bratrance se sestřenicí věnovali bohatí snoubenci do kostelíčka nové obrazy křížové cesty. Panímáma Lorencová se radovala z toho, že to tak dopadlo a že sestřina dcerka je paní na statku, na němž by jí byl její zesnulý manžel, zachvácený lakotou, nedopřál ani podíl. Podařilo se jí sestřině dceři nahradit všechno, i lásku matky. Její vlastní syn se za to dočkal štěstí po boku věrné, hodné ženy, již kdysi potěšil v největším žalu. Stará i mladá paní Lorencová dodnes říkají, že všechno se stalo řízením Božím.

V této knize představí Vlasta Pittnerová pět povídek. Zavede čtenáře do doby minulé a vylíčí atmosféru tehdejší doby na venkově. Seznámí je s osudy Matěje, syna kováře, a dalšími postavami.

Autorka ve svém románu líčí život v jedné kupecké rodině, kde vážně onemocní třináctiletá dcerka Rézinka. Její matka se snaží o dcerku láskyplně pečovat a obrací se s prosbami k bohu, aby jim dítě zachoval. Svoji pozornost soustřeďuje pouze k nemocné, všechny ostatní členy rodiny zanedbává. Když se Rézinka konečně uzdraví, matka se jí snaží přehnaně život ulehčovat. Stará se vždy o to, aby dceři nic nechybělo a aby byla vždy středem pozornosti. Že ji tím špatně uvádí do života, si nechce připustit. Rézinka proto později musí samostatně čelit vážným životním nesnázím. Sama si postupně začíná uvědomovat, že matčina chorobná láska ji vůbec nepřipravila na realitu života. Děj románu je zasazen do českého maloměstského prostředí na počátku minulého století.

Vlasta Pittnerová v tomto díle zachytila obraz způsobu života na malém městě v 18.-19. století.

Dojemné příběhy našich oblíbených autorů první poloviny minulého století jsou poznamenány proviněním, přinutí nás ale zamyslet se nad tím, jakou vinu nesou hrdinové povídek, když se dokázali postavit okolnímu světu i rodině, když toužili po prostém štěstí ukrytém v opravdové lásce a čistém svědomí, jak těžký hřích nese děvče, jež vyrostlo bez pomoci v bídném prostředí a úplné nevědomosti…

Vlasta Pittnerová se znalostí vesnického prostředí moravské strany Žďárských vrchů rozehrává ve svém díle příběh o lidské chamtivosti a pýše.

Sedm příběhů, sedm hlavních hrdinek, sedm různých osudů majících jedno společné – přebohatý život starých žen, naplněný nejrůznějšími dramaty. Dramaty, jež vycházejí z bohatství i chudoby, životních snů, nesplněných přání. Ale v každém osudu, i v tom nejtěžším, jsou také světlejší stránky. O tom nás přesvědčí i babičky na stránkách této knihy...