Břetislav Pletnicki

vesmír je všude vole pod tvými polibky jsem se hrůzou chvěl jako bys na mé kůži zapaloval svíce věděli že se zrnem prodávají i zemi odhodlávali se že ale odejdou teprve až jim půda docela zmizí pod nohama mysl je strašlivá věc představte si tu trpělivost a odhodlání opravdu jsem ti měl naslouchat už dříve jak dávno bych tě miloval u úpatí svaté hory klenba zasvěcená záři dlaní udýchaných polí frekvencí kolibříka jsem pádloval

může bytí unést denní příval touhy přemýšlel jsem jestli do umírajících vdechoval vzduch aby jim prodloužil život a oni pochopili že je hodlá zabít ó Hospodine vím že ti dlužím k tvým svatým se modlím to bych snad mohl získat bazální přízeň nebe božskou mírou věcí se dívat jak chřadnu až pomine počítá se násilí jako špatný sen povolnou zeď domu pozvolna proplétá stoupající pramen spodní vody mé vyzáblé tělo pohltí oděv hřejivého smutku ach ty kalhoty jak škrtí v rozkroku a vrývají se do prostaty podstatou myšlení

Kromě svérázné milostné poezie, a mého vztahu k přírodě a Bohu, který je také tou poezií a přírodou, píšu o poslání a smyslu bytí, o dobru a zlu. Narození a smrt do mé knihy patří. Jiný klíč k otevření imaginace v mých básních tu patrně je, k odhalení jiným. Občas, zdá se mi, příliš senzitivity přechází přirozeně v drsný naturalismus.