Plutarchos strana 2 z 2

Antická knihovna č. 86 Plútarchos (po 45-po 120) z řecké Chairóneie patří k nejznámějším jménům antické literatury. Proslavily ho především Životopisy slavných Řeků a Římanů (vyd. v AK 2006 a 2007), v nichž vylíčil životní osudy významných řeckých a římských osobností. Mimoto je autorem více než dvou set drobnějších děl, jež věnoval nejrůznějším, především etickým otázkám lidského života (v AK soubory O lásce a přátelství, 1987, O politické činnosti, 2014). Z nich čerpá i svazek O historii, obsahující čtyři pojednání, věnovaná nejslavnějším obdobím a nejproslulejším představitelům řecké a římské historie (O Štěstěně Římanů, O Štěstěně či Zdatnosti Alexandra, Proslavili se Athéňané více ve válce než v umění?). Plútarchos líčí, jak se přitom uplatnila bohyně Tyché (Štěstěny) soupeřící s Areté (Zdatností) a dokládá řadu příkladů z dějin politických a dějin umění. Poprvé do češtiny přeložil Pavel Oliva.

Řecký filosof, historik a esejista, jenž ve svých dílech často řešil náboženské otázky. Pojednání Proč už Pythie nevěští ve verších je součástí řady dialogů, jejichž děj je zasazen do delfské věštírny a dotýká se otázek spojených s jejím fungováním. Plútarchos, který na sklonku života působil jako Apollónův kněz v Delfách, zde reflektuje skutečnost, že zatímco za starých časů byly nejslavnější věštby vydávány v hexametrech, v jeho době jsou takřka výhradně prozaické. V rámci různorodé debaty se snaží vymezit vztah mezi lidským a božským faktorem při inspirovaném věštění a hájí názor, že zmizení veršovaných věšteb je důsledkem proměny ducha doby, nikoli známkou ochabnutí věštebné síly Delf.

Životopisy slávnych Grékov a Rimanov (Bioi paralléloi, Súbežné životopisy) sú najvýznamnejším dielom gréckeho spisovateľa, historika a filozofa Plutarcha (asi 46 – asi 127 po Kristovi). Ide o dvadsať párov tzv. paralelných životopisov slávnych historických postáv gréckych a rímskych dejín, v ktorých je zachytená história antického sveta od piateho storočia pred Kristom do prvého storočia po Kristovi. Tieto životopisy začal údajne písať Plutarchos na podnet svojich priateľov, no onedlho si túto činnosť veľmi obľúbil. Prostredníctvom týchto životopisov a v zmysle svojho politického presvedčenia o nevyhnutnej historickej súčinnosti Grékov a Rimanov mohol poukázať na rovnocenný podiel obidvoch národov na budovaní antickej spoločnosti. Plutarchov zámer smeroval k tomu – prostredníctvom životopisov slávnych Grékov pripomenúť Rimanom grécke prvenstvo v antickej civilizácii, zatiaľ čo životopisy slávnych Rimanov mali presvedčiť gréckych čitateľov o tom, že Rimanov nemožno v nijakom prípade zaraďovať medzi barbarov.

Vyprávění o minulých dějích se v antice těšila značné oblibě, a to již od pradávna. Dějepisectví se vedle filozofie a naukové prózy věnovala řada vynikajících autorů. Patří k nim i Plútarchos, jeden z posledních (ne-li vůbec poslední) univerzálních d uchů antické vzdělanosti. Plútarchos (asi 45-125), řecký filozof a historik z biótské Chairóneie, byl jedním z nejvzdělanějších a nejplodnějších spisovatelů římské doby a poslední univerzální řecký myslitel. Veřejná činnost ho přivedla do styku s Řím any, jimž se obdivoval, a několikrát navštívil Řím. Jako řecká autorita se těšil přízni římských císařů Trajána a zejména Hadriána. Odhaduje se, že napsal asi 250 spisů, z nichž se zachovala necelá polovina. Největšího ohlasu dosáhla jeho populárně f ilozofická pojednání, jež byla oblíbena i ve středověku, a životopisy slavných osobností, ze kterých čerpal mj. i Shakespeare. Jeho životopisy význačných osobností řeckých a římských dějin představují specializovaný dějěpisný žánr - biografii. Reprez entují tento žánr v pokročilém vývojovém stadiu, kdy se vlivem peripatetické filozofie obohatil o prvky a postupy umělecké prózy za účelem dosažení mravního a estetického účinku na čtenáře. Plútarchoss pak do tohoto žánru učinil průlom svou koncepcí konfrontace osobností, kdy proti Řekovi postavil analogickou postavu Římana a srovnával jejich povahy, kariéru a skutky. Činil tak s ušlechtilým záměrem: demonstrovat souměřitelnou velikost obou antických kultur. Při líčení charakterových vlastností kladl důraz na morální kvality té které postavy, jež podle jeho mínění zasluhovaly následování. Touto metodou srovnávání chtěl zprostředkovat porozumění minulosti. Celkem se dochovalo 49 životopisů, z nichž 46 je párových, tzn. 23 dvojic a 3 jednotli vé. Ztracena je Plútarchova předemluva a první dvojice Epameinóndás a Scipio Africký. Tento svazek životopisů obsahuje 14 dvojic, další pak ostatní dvojice včetně jednotlivců a doslovu.

Plutarch traces the fortunes of Athens through nine lives - from Theseus, its founder, to Lysander, its Spartan conqueror - in this seminal work What makes a leader? For Plutarch the answer lay not in great victories, but in moral strengths. In these nine biographies, taken from his Parallel Lives, Plutarch illustrates the rise and fall of Athens through nine lives, from the legendary days of Theseus, the city's founder, through Solon, Themistocles, Aristides, Cimon, Pericles, Nicias and Alcibiades, to the razing of its walls by Lysander. Plutarch ultimately held the weaknesses of its leaders responsible for the city's fall. His work is invaluable for its imaginative reconstruction of the past, and profound insights into human life and achievement. This edition of Ian Scott-Kilvert's seminal translation, fully revised with a new introduction and notes by John Marincola, now also contains Plutarch's attack on the first historian, 'On the Malice of Herodotus'.