Jan Poláček

Lenka Vacvalová približuje čitateľom svoj osobný príbeh o zdolávaní strachu, každodenných výzvach a nekončiacom hľadaní odvahy. Cesta hrdinov Slovenského národného povstania je najdlhšia turistická trasa na Slovensku a zároveň zážitok na celý život. Vedie od Duklianskeho priesmyku na severo-východe krajiny až na hrad Devín na opačnom konci Slovenska. Lenka súčasne mapuje osudy hrdinov a žien, ktoré v sebe museli nájsť neuveriteľnú odvahu, aby mohli v ťažkom období povstania pomáhať.

Herečka, moderátorka a běžkyně Lenka Vacvalová překonává na 770 km dlouhé trase po cestě hrdinů SNP náročný terén a sama sebe. Vypráví příběh o každodenních výzvách a hledání odvahy. A to nejen své vlastní. Mapuje i osudy hrdinů, kteří padli v SNP, a žen, jež v sobě našly neuvěřitelnou odvahu, aby mohly během povstání pomáhat. Ultraběh. Náročný, dlouhý, vyčerpávající. Šestnáct dnů plných deště a sněhu, bahna, bolesti, ale i neskutečně silných zážitků.

Malostranský ďábel, Malostranský vrah či Ďáblův přítel. Taková přízviska si od poválečného tisku vysloužil Jiří Arvéd Smíchovský – dvojnásobný doktor, proslulý okultista, polyglot s fotografickou pamětí. A také kolaborant s nacistickými okupanty. Faustovský román inspirovaný osudy kontroverzní postavy českých dějin vypráví o tom, kam jsou lidé schopní zajít, aby dosáhli svého cíle. Arvéd byl ochotný vydat se až za hranice samotného pekla.

Dvojportrét jedné z nejrozporuplnějších osobností české minulosti. Malostranský ďábel, Malostranský vrah či Ďáblův přítel… Tak nazýval poválečný tisk Jiřího Arvéda Smíchovského – dvojnásobného doktora, uznávaného hermetika, polyglota s fotografickou pamětí. Jan Poláček v knize Malostranský ďábel mapuje osudy člověka, jehož život pro nás zůstává opředen tajemstvím. Jiří Arvéd Smíchovský byl navíc postavou velmi rozporuplnou. Na jedné straně vzdělaný a nadprůměrně inteligentní potomek váženého pražského rodu, který se zabýval okultními vědami, a dokonce se snažil v domě U Zlaté lodě vyvolávat ďábla, na té druhé kolaborant, udavač (a to během druhé světové války i v éře po ní). Kde je však pravda a lze ji vůbec najít? Jan Poláček ve svém „dvojportrétu“ Malostranský ďábel nehledá definitivní odpověď, ale osobitým způsobem ve dvou narativních liniích skládá jednotlivé střípky tvořící obraz života této nejednoznačné osobnosti české minulosti.

Konečně zvířecí detektiv, na kterého jsme čekali! Na zahradě se našla mrtvola a začíná pátrání plné spletitých záludností a záludných spletitostí, na jaké vyzraje jedině tak protřelý kocour, jako je Matyld. Spolu s partou kočičích kamarádů, mezi nimiž se najdou nejrůznější postavičky, zažívá Matyld jedno dobrodružství za druhým a kromě jiného se toho spoustu naučí o lidském světě.

Čechy jsou součástí tisícileté říše a německé Fleischer zní v dané situaci lépe než obyčejné Řezníček. Spěšný vlak CH.24.12 je mrazivým příběhem poněmčené rodiny významného úředníka komisariátu, pro něhož rozkaz nadřízených stojí nade vším. Důsledně koná svou děsivou práci a pro přesvědčení je ochoten obětovat i své blízké. Sledujeme příběh jeho mladšího syna Waltra, jenž je svým otcem a okolnostmi přinucen stát se hrdinou. Volí nejmenší ze všech nabízených zel, ale pouze tím oddálí své osobní "konečné řešení". Trochu jiná realita?Píše se rok 1953, od vítězství uplynuly dva roky a Češi si začínají uvědomovat, že výhodné spojenectví nepřineslo to, co od něj na počátku očekávali. Válka skončila, ale smrtící stroj v setrvačnosti zabíjí dál. Včerejší hrdinové jsou dnes zločinci a obyčejný člověk netuší, jaký bude zítřek. Jen Walter Řezníček je se svou budoucností smířený. Těžko si ale představit, že by mu ji někdo záviděl.

Poslechněte si opravdovou kočičí detektivku! Na zahradě se našla mrtvola a začíná pátrání plné spletitých záludností a záludných spletitostí, na jaké vyzraje jedině tak protřelý kocour, jako je Matyld. Spolu s partou kočičích kamarádů, mezi nimiž se najdou nejrůznější postavičky, zažívá Matyld jedno dobrodružství za druhým a kromě jiného se toho spoustu naučí o lidském světě.

Na počátku svých pamětí Ladislav Fuks říká: "Nejúplněji jsem obsažen jen a jen ve svých knihách. Bude-li je někdo číst za sto let, nebude ho zajímat, jaký jsem byl já. Pokud ano, tak si mě stvoří z toho, co si přečetl." byl já. Pokud ano, tak si mě stvoří z toho, co si přečetl." Tato slova Jana Poláčka přivedla na myšlenku napsat příběh o našem nejzáhadnějším spisovateli druhé poloviny dvacátého století.