Jan Poněšický

Proč a jak reaguje tělo na psychickou zátěž? Proč své tělo zneužíváme? Kdo nese vinu za psychosomatické onemocnění? Proč máme strach z psychoterapie? Rozhodují o vzniku psychosomatických onemocnění individuální problémy pacienta a genetické dispozice, nebo také civilizační vlivy a společenské podmínky? Na všechny tyto otázky odpovídá MUDr. PhDr. Jan Poněšický, Ph.D. – lékař, psycholog, psychoterapeut a psychoanalytik. Nastiňuje souvislosti mezi biologickým fungováním našeho těla a psychikou v reakci na zátěžové situace. Pacienti i lékaři se často omezují na hledání tělesných příčin onemocnění. K harmonizaci pak používají léky působící pouze na výsledné symptomy. Skutečná duševní podstata nemoci však zůstává skryta a neléčena. Budeme tedy hledat příčiny úporných bolestí hlavy v kostech a svalech, nebo spíše v nevyřešených osobních problémech? Jan Poněšický přináší psychoterapeuticky odborné, přesto však všeobecně srozumitelné vysvětlení. Kniha shrnuje dosavadní názory lékařů a psychologů, zabývajících se psychosomatickými souvislostmi nemocí, a zároveň předává autorovy dlouholeté zkušenosti v tomto nejstarším (a zároveň nejmodernějším) oboru medicíny, jehož krédem je: Nemocí netrpí jenom postižený orgán, ale celý člověk. - 3., doplněné vydání

Proč a jak reaguje tělo na psychickou zátěž? Proč své tělo zneužíváme? Kdo nese vinu za psychosomatické onemocnění? Proč máme strach z psychoterapie? Rozhodují o vzniku psychosomatických onemocnění individuální problémy pacienta a genetické dispozice, nebo také civilizační vlivy a společenské podmínky? Na všechny tyto otázky odpovídá MUDr. PhDr. Jan Poněšický, Ph.D. – lékař, psycholog, psychoterapeut a psychoanalytik. Nastiňuje souvislosti mezi biologickým fungováním našeho těla a psychikou v reakci na zátěžové situace. Pacienti i lékaři se často omezují na hledání tělesných příčin onemocnění. K harmonizaci pak používají léky působící pouze na výsledné symptomy. Skutečná duševní podstata nemoci však zůstává skryta a neléčena. Budeme tedy hledat příčiny úporných bolestí hlavy v kostech a svalech, nebo spíše v nevyřešených osobních problémech? Jan Poněšický přináší psychoterapeuticky odborné, přesto však všeobecně srozumitelné vysvětlení. Kniha shrnuje dosavadní názory lékařů a psychologů, zabývajících se psychosomatickými souvislostmi nemocí, a zároveň předává autorovy dlouholeté zkušenosti v tomto nejstarším (a zároveň nejmodernějším) oboru medicíny, jehož krédem je: Nemocí netrpí jenom postižený orgán, ale celý člověk.

Existuje nějaký univerzální řád života a lidského spolubytí, jehož výsledkem je zdravý, spokojený, či dokonce šťastný život a jehož nerespektování se vždy určitým způsobem vymstí, například i nemocí? Tomuto tématu se věnuje doc. Jan Poněšický čerpaje z knih, které ho oslovily, i ze své padesátileté zkušenosti psychoterapeuta. Ptá se, zda je možné odvodit základní zásady dobrého života z lidské podstaty, z našich potřeb a přání, obav a úzkostí. Zabývá se problémem lidské svobody a její proměnou v libovůli bez hranic, které jsou nutné, avšak neměly by být restriktivní, nýbrž měly by poskytovat potřebný klid a jistotu pro osobnostní rozvoj i konstruktivní řešení konfliktů. Nakonec se odvažuje nastínit modifikaci biblického desatera, odpovídající dnešnímu světu. Ve druhé části knihy autor přibližuje svůj angažovaný a současně kritický pohled na psychosomatiku a psychoterapii a její vývoj s přehlížením spirituální dimenze člověka, jakož i nedostatečným důrazem na láskyplnost a hodnotovou orientaci pacientů. Kniha je určena nejen lékařům, psychologům, filozofům a psychoterapeutům, ale i zainteresované veřejnosti. Proto je napsaná srozumitelnou češtinou, jak na to jsou čtenáři Poněšického knih zvyklí.

Existuje nějaký univerzální řád života a lidského spolubytí, jehož výsledkem je zdravý, spokojený, či dokonce šťastný život a jehož nerespektování se vždy určitým způsobem vymstí, například i nemocí? Tomuto tématu se věnuje doc. Jan Poněšický čerpaje z knih, které ho oslovily, i ze své padesátileté zkušenosti psychoterapeuta. Ptá se, zda je možné odvodit základní zásady dobrého života z lidské podstaty, z našich potřeb a přání, obav a úzkostí. Zabývá se problémem lidské svobody a její proměnou v libovůli bez hranic, které jsou nutné, avšak neměly by být restriktivní, nýbrž měly by poskytovat potřebný klid a jistotu pro osobnostní rozvoj i konstruktivní řešení konfliktů. Nakonec se odvažuje nastínit modifikaci biblického desatera, odpovídající dnešnímu světu. Ve druhé části knihy autor přibližuje svůj angažovaný a současně kritický pohled na psychosomatiku a psychoterapii a její vývoj s přehlížením spirituální dimenze člověka, jakož i nedostatečným důrazem na láskyplnost a hodnotovou orientaci pacientů. Kniha je určena nejen lékařům, psychologům, filozofům a psychoterapeutům, ale i zainteresované veřejnosti. Proto je napsaná srozumitelnou češtinou, jak na to jsou čtenáři Poněšického knih zvyklí.

Rukopis mapuje proces dynamické psychoterapie a autor je si nepochybně vědom jak tradice, tak pestrosti současné praxe. Má opravdu bohaté literární znalosti, z druhé strany je schopen podpořit svá tvrzení důkazy neuropsychologie či imunologie a dalšími argumenty z ryze somatické a pozitivistické oblasti. Odhalené skutečnosti, platné pravdy ani vlastní zkušenost nebrání autorovi, aby v podtextu připomínal, že poznání našich smyslů je velmi nejisté a převedení těchto poznatků do slov nemusí být přesné; že je třeba se stále ujišťovat o specifickém kontaktu dvou jedinečných bytostí, které mají a někdy nemají společný cíl; a co dělat v případě, že se cíle rozejdou. Text je mnohovrstevný sám o sobě a skrývá v sobě navíc jakési „metaposelství“, které vnímavému čtenáři odhalí a nabídne porci čehosi mnohem podstatnějšího, než je psychoterapie. Je vyčerpávající encyklopedií nejrůznějších terapeutických situací, včetně střízlivého pohledu na genderovou problematiku, na nejrůznější úskalí protipřenosu, přenosu a empatie, na terapie u pacientů s různou diagnostickou nálepkou a také různou osobnostní a psychopatologickou problematikou, na etické mantinely a další aspekty každodenní práce terapeuta. Je však především moudrým a laskavým pohledem na celý proces, je studnicí optimismu pro začínající, kompasem pro všechny.

Psychosomatika - duše a tělo - psychosomatická onemocnění - psychoterapie - kolektivní monografie

Propojení duše a těla vnímáme všichni v každodenním životě v některých situacích se nám zrychlí tep, zvýší krevní tlak, zpotíme se, rozbolí nás hlava... Psychosomatická medicína se zabývá vzájemnými vztahy mezi duševními, tělesnými a sociálními procesy. V současné době se setká s psychosomatickým onemocněním v průběhu života třetina obyvatel. Příčinou je nebývale rychlé životní tempo a silný civilizační tlak, zvnitřnění diktátu výkonnosti. Důsledkem je stále méně přirozený a zdravý způsob života, jenž se spolu se stresem a problémy v mezilidských vztazích podílí na vzniku a trvání většiny nemocí, jako jsou např. bolesti hlavy, astma, zažívací potíže, vředová choroba žaludku, bolesti zad, chronická únava, poruchy spánku, vysoký krevní tlak, chronická kožní onemocnění, ulcerózní kolitida, gynekologické potíže, přejídání či nechutenství aj. Kniha obsahuje příspěvky jedenácti uznávaných českých představitelů psychosomatiky, kteří nás seznamují se zásadními směry či koncepty psychosomatiky psychodynamickým, psychoanalytickým, daseinsanalytickým a systemickým, jež jsou doplněny historickým přehledem a příspěvky integrujícími různé přístupy v psychosomatické medicíně a psychoterapii.

Rukopis mapuje proces dynamické psychoterapie a autor je si nepochybně vědom jak tradice, tak pestrosti současné praxe. Má opravdu bohaté literární znalosti, z druhé strany je schopen podpořit svá tvrzení důkazy neuropsychologie či imunologie a dalšími argumenty z ryze somatické a pozitivistické oblasti. Odhalené skutečnosti, platné pravdy ani vlastní zkušenost nebrání autorovi, aby v podtextu připomínal, že poznání našich smyslů je velmi nejisté a převedení těchto poznatků do slov nemusí být přesné; že je třeba se stále ujišťovat o specifickém kontaktu dvou jedinečných bytostí, které mají a někdy nemají společný cíl; a co dělat v případě, že se cíle rozejdou. Text je mnohovrstevný sám o sobě a skrývá v sobě navíc jakési metaposelství, které vnímavému čtenáři odhalí a nabídne porci čehosi mnohem podstatnějšího, než je psychoterapie. Je vyčerpávající encyklopedií nejrůznějších terapeutických situací, včetně střízlivého pohledu na genderovou problematiku, na nejrůznější úskalí protipřenosu, přenosu a empatie, na terapie u pacientů s různou diagnostickou nálepkou a také různou osobnostní a psychopatologickou problematikou, na etické mantinely a další aspekty každodenní práce terapeuta. Je však především moudrým a laskavým pohledem na celý proces, je studnicí optimismu pro začínající, kompasem pro všechny.

Proč a jak reaguje tělo na psychickou zátěž? Proč své tělo zneužíváme? Kdo nese vinu za psychosomatické onemocnění? Proč máme strach z psychoterapie? Rozhodují o vzniku psychosomatických onemocnění individuální problémy pacienta a genetické dispozice, nebo také civilizační vlivy a společenské podmínky? Na všechny tyto otázky odpovídá MUDr. PhDr. Jan Poněšický, Ph.D. – lékař, psycholog, psychoterapeut a psychoanalytik. Nastiňuje souvislosti mezi biologickým fungováním našeho těla a psychikou v reakci na zátěžové situace. Pacienti i lékaři se často omezují na hledání tělesných příčin onemocnění. K harmonizaci pak používají léky působící pouze na výsledné symptomy. Skutečná duševní podstata nemoci však zůstává skryta a neléčena. Budeme tedy hledat příčiny úporných bolestí hlavy v kostech a svalech, nebo spíše v nevyřešených osobních problémech? Jan Poněšický přináší psychoterapeuticky odborné, přesto však všeobecně srozumitelné vysvětlení. Kniha shrnuje dosavadní názory lékařů a psychologů, zabývajících se psychosomatickými souvislostmi nemocí, a zároveň předává autorovy dlouholeté zkušenosti v tomto nejstarším (a zároveň nejmodernějším) oboru medicíny, jehož krédem je: Nemocí netrpí jenom postižený orgán, ale celý člověk.

Jak a proč se tělo dává k dispozici pro neřešitelné či konfliktní situace? Jak se snaží kompenzovat psychologické nedostatky ve výstavbě osobnosti? Proč se tělo používá k vyrovnání neschopnosti vyjádřit emoce? Kdy se stává prostředkem komunikace? Psychosomatickým onemocněním trpí celá jedna třetina pacientů obvodních lékařů. Než se jim dostane odborné psychoterapeutické péče, kterou skutečně potřebují, vystřídají zbytečně v průměru 12 lékařů během 7 let. Psychoterapeutická léčba nabízí nejen možnost vyléčení vlastním úsilím, bez léků, nýbrž je „navíc" spojena i s možností dosáhnout vyšší kvality a hlubšího smyslu žití.

Autor v publikaci představuje psychoanalýzu jako napínavou, stále se vyvíjející a hledající vědu o člověku. Kniha se zabývá problematikou nevědomí, vývojem analýzy ve 20. století, vývojem, dynamikou a strukturou osobnosti, tématem učení, otázkou tělesna a tělesnosti v psychosomatice, vztahovostí, účinnými faktory v psychoterapii, prostor je věnován i skupinové psychoterapii a vztahu psychoanalýzy k politice a kulturně-společenskému dění. Představuje náčrt hlubinné psychologie osobnosti, jež zahrnuje jak zdraví, tak i abnormální vývoj. Autorův příspěvek spočívá zejména ve snaze o integraci hlubinného psychologického, behaviorálního i humanistického pojetí člověka na pozadí psychoanalytického výkladu a porozumění, ale i o integraci často kontroverzně koncipovaných psychoterapeutických představ coby hermeneutického výkladu potíží a problémů pacienta, či coby víceméně objektivních poruch a zábran v psychickém vývoji, ve zdravém psychickém fungování.

Jak se liší agrese od násilí? Existuje i konstruktivní agrese ve službách života či obrany lidských práv? Musí mít agrese vždy za následek něco negativního? Je nutná destrukce starého, aby vzniklo místo pro to nové? Neznamená teprve násilí – ve srovnání s férovým bojem – újmu na druhém, poškození jeho života, znemožnění přirozeného a svobodného vývoje? Těmito a jinými otázkami se zabývá kniha lékaře a filosofa Jana Poněšického, psychoanalytika, který čerpá jak z vlastních niterných prožitků, tak ze zkušeností z psychoterapeutické praxe. Ve středu jeho zájmu je zkoumání lidské podstaty, zde pak kontroverzního názoru na to, zda je člověk dobrý či zlý, odkud se bere jeho nenávist, co vyvolává pocity agrese a za jakých podmínek vyúsťují do mezilidských vztahů a chování. Přitom zdaleka nejde jen o vystupňování násilných tendencí. Mnohem častěji jde o obranu či dokonce o útok v zájmu zachování duševní rovnováhy, např. sebevědomí a potřeby dát svému životu nějaký smysl, což bývá zneužíváno různými ideologiemi. Moc má zabránit situaci bezmoci, pachatelem se stává člověk, jenž se nechce za žádnou cenu opět dostat do pozice oběti. Násilí je v tomto kontextu umožněno především odlidštěním protivníka, který je degradován na podčlověka, barbara, kořist či prostě nepřítele, jenž ohrožuje naše hodnoty a představy o uspořádání světa.

Autor Jan Poněšický do této publikace Fenomén ženství a mužství vkládá nejen své zkušenosti lékaře a psychoterapeuta, jak tomu bylo v jeho předešlých dvou knihách, ale navíc se rozepisuje o ženství a mužství z pozice psychoanalytika a psychologa. Srozumitelným způsobem integruje dosavadní často kontroverzní poznatky z každodenních zkušeností s věděním, jež vyplývá z dávné moudrosti pohádek a mýtů. Snaží se o nezaujatý a diferencovaný psychologický přístup, jenž má uvést typické ženské a mužské vlastnosti, úzkosti, vztahy i způsoby chování nejen do vzájemných souvislostí, nýbrž je – na rozdíl od většiny dosavadních popisů – také zdůvodnit na podkladě odlišného psychického vývoje. Čtenář nechť posoudí sám, nakolik vyváženě se mu podařilo zprostředkovat jak kritický, tak laskavý pohled na ženy a muže. Kniha by měla přispět ke vzájemnému porozumění mezi příslušníky obou pohlaví a tím i ke zlepšení kvality partnerských vztahů.

Současný proces globalizace otvírá i nabízí nejrůznější alternativní způsoby bytí, spolužití, uvažování i politického jednání. Postmoderní postoj znamená nic nehodnotit coby správnější, pravdivější či morálnější. Přitom se v současné době jedná o stále naléhavější nutnost správně a odpovědně se rozhodovat a chovat a nenechávat narůstat globální problémy týkající se přelidnění, úbytku nerostných zdrojů, ničení přírody, nezaměstnanosti a migrace, konfliktů mezi bohatými a chudými, náboženskými a etnickými společenstvími apod. Je opravdu všechno – podstata člověka, láska, věrnost, odpovědnost, trestný čin, etika a smysl života – pouhý relativní, individuální konstrukt skutečnosti, či existují jisté konstanty, jejichž respektování teprve činí život naplněným?