Petr Prášek

Studie k současné fenomenologii ve Francii je současně systematická i historická fenomenologická studie. Jejím cílem je – prostřednictvím volby systematického filosofického problému dění existence jako hlavního tématu – na pozadí jediného fenomenologického pole představit a konfrontovat pět význačných představitelů současné fenomenologie ve Francii: Henriho Maldineye, Clauda Romana, Jeana-Luca Mariona, Renauda Barbarase a Marca Richira. Všechny rysy tohoto fenomenálního pole jsou poté představeny synteticky, díky čemuž vyvstanou některé nové úkoly pro současnou fenomenologickou analýzu, a to včetně problému, který byl prvořadý pro Husserla: problému fenomenologické metaetiky či aplikované fenomenologie. Ta je nakonec ilustrována v podobě jedné možné ekofenomenologie, tj. s ohledem na jednu z výzev současného myšlení, jíž je ekologická krize.

Románový svět Zviditelnění představuje existenciální prostor, v němž jsou na pozadí příběhu rozpadajícího se vztahu mladého ambiciózního studenta filozofie Lukáše a studentky herectví Julie tematizovány některé zásadní otázky, jako je láska v jejích různých významech, úzkost, samota nebo svoboda. Druhou linií příběhu jsou náhledy do několika posledních dní Jana Palacha, jehož činu se Lukáš snaží originálním způsobem porozumět. Autor se v románovém debutu pokouší ukázat, jak hluboce je filozofický způsob myšlení spjat s naším každodenním životem.

Románový svět Zviditelnění představuje existenciální prostor, v němž jsou na pozadí příběhu rozpadajícího se vztahu mladého ambiciózního studenta filozofie Lukáše a studentky herectví Julie tematizovány některé zásadní otázky, jako je láska v jejích různých významech, úzkost, samota nebo svoboda. Druhou linií příběhu jsou náhledy do několika posledních dní Jana Palacha, jehož činu se Lukáš snaží originálním způsobem porozumět. Autor se v románovém debutu pokouší ukázat, jak hluboce je filozofický způsob myšlení spjat s naším každodenním životem.

Filosof by měl mít odvahu setrvat na hranici mezi různými obory, stát se jejich mediátorem, ale mluvit svým vlastním jazykem. Studenti a kolegové Miroslava Petříčka vydali u příležitosti jeho životního jubilea počet z vlastního myšlení a bádání, které se po jeho vzoru pouští do této riskantní oblasti. Mimořádně silná sestava autorů několika generací má široký záběr: od astronomie po animovaný film, od Prousta po Hraničáře. Ve všech těchto oborech a v mnoha dalších totiž Miroslav Petříček zanechal svou inspirativní stopu.

Každý, kdo se chce systematicky věnovat dílu Gillesa Deleuze, se musí vypořádat se skutečností, že kontinuita jeho myšlení je nabourána mnohými zlomy, z nichž tím největším je úzká spolupráce s Félixem Guattarim a neodlišitelnost obou autorů v textech, které společně píší. Přesto se nejedná o úkol, který by byl nemožný, a Deleuze sám na mnoha místech podává návod, jakým způsobem se jej lze zhostit, jak psát o autorovi, který nám neustále uniká a nikdy není pouze jeden. Petr Prášek ve svém úvodu do Deleuzovy filosofie sleduje logiku myšlení, která se vine celým jeho dílem, a pomáhá nám obstát při setkání s jeho texty. Představuje jej jako nového antropologa, pro kterého je člověk pouhou součástí šíleného dění světa – Deleuzův člověk se stává nelidským, zatímco svět utváří jeho tvář, v níž se zračí šílenství coby hranice lidskosti. Spolu s Deleuzem nás vybízí, abychom se vydali na svou vlastní cestu tvoření a dokázali být hodni toho, co se nám přihází.